Sněhová bouře - díl třetí

Frederik dovedl Jakoba až k posledním dveřím v dlouhé chodbě.

“Tenhle pokoj je Edgarův,” ukázal na těžké dveře. “Budeš spát hned vedle. Je to nad hostincem a nebudeš muset tolik přikládat v ohništi ani se budit do ledárny.” Nabídl mu Frederik celkem velkoryse.

“Edgare!! Máš hosta!!” Zvolal Frederik a zabušil pěstí do dveří.
Zevnitř se ozývaly nerozeznatelné zvuky. Muži na sebe pohlédli a pokrčili rameny. Jakob vzal za kovanou kliku a rozevřel dveře.

Na posteli ležel jeho přítel, místnost byla pološerá a v ohništi ještě doutnalo pár řeřavých zbytků otopu. Edgar vypadal jako by mu bylo sedmdesát, propadlé, bledé, strhané tváře, hustý neudržovaný plnovous až po hruď, mastné pramínky vlasů. Pod flekatou noční košilí se vzdouval mohutný břuch.
Kde je ten jeho mocný přítel ve zbrani, se kterým se na koních proháněli pláněmi, vždy bok po boku, sobě rovni? Se kterým sdílel nejednu děvečku v seně nebo kanafasu a pak se škorpili nad pivem, komu a při čem víc sténala nebo spílala. Dodnes vzpomínal na Lucindu, která si mezi nimi tak dlouho vybírala a tahala je za nos až jí nevybíravě vystříkali všechny otvory společným obcováním s jejím tělem, nedbaje na nějaké její preference. A také na to, jak se poté dlouhá léta s Edgarem skládali na alimenty na kloučka, kterého devět měsíců po těchto orgiích porodila a nikdo nevěděl, kdo je vlastně otec.

Dva krví nespříznění bratři v plné síle a teď tu jeden z nich leží jak tělo bez duše a jeho krásnou dceru šuká nebožák, o kterého by si za jejich časů neotřela cíp kabátu ani bezzubá kojná. Svět se divně přetočil pomyslel si Jakob, a přistoupil k loži.

“Buď zdráv Edgare..”
zapadlé oči se k němu otočily a najednou v nich zaplála jiskra.
“Jakobe? Jsi to ty?” Zanedbaný stařec se po něm natahoval.
Jakob ho obejmul a cítil jak jeho postel čpí potem a močí.
“Edgare, co má tohle znamenat? Matilda se o tebe nestará?”
“Nepouštím jí sem pokud nejsem po koupeli, nechci aby mne viděla v tomto stavu. A díky vichřici tu lazebná nebyla skoro dva týdny.”

Jakob se poškrábal ve vousech a otočil se k Frederikovi co zvědavě lelkoval ve dveřích. “Není tu nějaká kurtizána, děvečka nebo i kuchařka, co by se o něj za úplatu postarala?” Pronesl směrem k hostinskému.

“Teď jedině Margita…”
V Jakobovi hrklo, snad jí svým przněním moc neuškodil.
“Pošli pro ní… a ať ve stáji nabere čistý slamník.. má tam kozu, bude vědět kde.”
“Jak to víš, kde má kozu?”
Vyzvídal Frederik.

“Nevyptávej se a vyřiď co po tobě chci! Hni se!” Zahromoval Jakob.
Frederik pokývl a vycouval z pokoje.
“Co se ti přihodilo?” Kývl Jakob hlavou směrem k pahýlům chodidel, ovinutých pruhy látky.
Edgar si smutně povzdechl: “Omrzliny. Ožral jsem se jak to prase, když mne žena podruhé opustila a bosky vyšel do vánice a tam usnul opřen o stavení s nohama v závěji.”

Jakob zavrtěl hlavou. Za každou mužskou skázou vždycky najdeš ženské lůno. Zmije jedovatá. Je zázrak, že se z ní zrodila tak milá a jemná bytost jakou byla Matilda.

Muži se dali do tichého hovoru a vyměňovali si informace z výprav Jakobových a zážitků Edgarových. Když došli k jeho zkriplení, povzdechl si Edgar snad nejtížeji.
“Nejvíc to odnáší Tilda..”
“Jak to myslíš?” Tázal se Jakob.
“Dokud jsem to tu kulhavý a o holích zvládal, ještě to šlo. Frederik byl pravidelný host a vždycky měl na ní spadeno. Ale víš jaké divoké kvítí Tilda je. Pokaždé ho zahnala, několikrát i s klackem v ruce. Pak se ale do jedné nohy přidala sepse a já zůstal upoután na lůžko a jediný, kdo byl ochoten pomoci a hostinec provozovat za podmínky, že tu bezplatně zůstanu já i Tilda byl Frederik.”

“Edgare, víš že jí ten oplzlý ubožák šuká?”
Edgar bolestně sevřel rty. “Vím, byla to jeho podmínka minulou zimu. Že mu bude po vůli, jinak nás oba ze dne na den vyhostí. Bylo jí teprve sedmnáct Jakobe.”
Zdrceně a zahanbeně schoval Edgar hlavu do dlaní.
“Bude líp Edgare. Zdržím se jak dlouho bude třeba…”

Dveře zavrzaly a mezerou se dovnitř tlačil velký slamník a za ním funěla Margita.
“Na co to sem tahám??” Hekala nespokojeně a pak její oči ustrnuly na Jakobovi.
“Ty??” Blonďaté kudrny na hlavě jí poskočily, když nevěřícně zavrtěla hlavou.
“Nestůj ženštino, nejsi tu zadarmo. Pan Edgar potřebuje lázeň, převléct a opečovat. Dobře se ti odměním.”
Statná Margita se rozkročila, dala ruce v bok a rozhlédla se po místnosti. Její nalitá prsiska hrozila, že rozervou živůtek její šněrovačky, když se zhluboka nadechla.
Jakobovi neuniklo, jak se na ty bělostné melouny Edgar nalepil očima v propadlé tváři. Trocha samčí síly v něm evidentně ještě dřímá, pomyslel si.

“Pomoz mi Edgara usadit do křesla a roztop krb, pak začni nosit vědra vody…” komandovala mohutného seveřana rozhodně Margita.

Spolu usadili Edgara do křesla do plédu a Jakob roztopil oheň na jehož okraje vložil říční valouny aby bylo čím ohřát vodu.
Poté začal nosit vědra ze studny na dvoře, která přikrytá pytlovinou kupodivu nezamrzla. Šplouchající voda na jeho lýtka ale řezala jak nůž, jak byla ledová.
Margita ale pohotově vyložila velkou káď plachtou a tu zatížila horkými kameny, které obměňovala mezi ohništěm a lázní kam Jakob nosil vědra vody. Zanedlouho byl Jakob zplavený jak římský hřebec, ale lázeň pro jeho přítele byla připravena.

“Svlékneme ho a pomůžeš mi s ním do vody.” Nakázala mu Margita.
Edgar chvíli protestoval a styděl se.
“Edgare, ty hňupe, svlíkni se a basta. Jestli ti to pomůže taky odložím část svršků.” Licitovala Margita.
Jakob povytáhl obočí a Edgar se usmál.
“No co čumíte vy prasata? Mám si v tomhle mrazu zmáchat a zmazat poslední čistou suknici a šněrovačku??”

Na nic nečekala a začala rozvazovat šňerování živůtku.
“Pomohl bych ti…” odvážil se Edgar.
“Leda po koupeli. Sundej ten flekatý hadr co máš na sobě.” kázala Margita a po rozvázání pár uzlíků vytáhla šňůrku mimo dírky. Prsa se jí pod lehkou košilí náhle rozhoupala na obě strany.
Jakob byl rád, že má klín zakrytý koženými kalhotami a kožešinovou vestou.
Edgar co mezitím stáhnul potřísněnou košili takové štěstí neměl. Ocas se mu okamžitě postavil do pozoru a neměl svou indispozici ani čím zakrýt.

“Hle, třetí noha funguje jak zamlada!!!” Zahlaholil Jakob ve snaze odlehčit vzniklou situaci.
Margita se narovnala a zahleděla se Edgarovi do rozkroku. Olízla si rty, což vyvolalo ješte větší pnutí v nepřehlédnutelně nalitém mužství.
Uznale se ušklíbla a pak zavrtěla hlavou až se jí blonďaté kudrny rozeskákaly kolem hlavy.
“Sotva to leze, ale kokotisko mu bude stát furt!” Prskla Edgarovým směrem.
S tím vystoupila ze suknice a ta se svezla k zemi.
Jakob, který ji viděl z větší blízkosti zaznamenal obrysy bradavek a plné tvary povislých ňader a také rýhu zadku i kučery v klíně, které lehká spodní košile nechávala spíš tušit než vidět.

“Nečum a pomoz mi, chlípníku!” Zavrčela Margita jeho směrem a za chvíli už nahého Edgara vkládali do horké lázně. Margita smotala kusy látkya a začala odrbávat ramena, hruď a paže Edgara.

“Zavolej Tildu, má levandulový olej a mýdlo. Bude se nám hodit..”
Jakob sešel do hostince a hlasitým halekáním přivolal Matildu do výčepu. Sdělil jí co potřebuje a snažil se ignorovat jak klopila provinile zraky, vědomá si předchozího přistižení při obcování s Frederikem.
Zašla do komory a přinesla levandulové propriety.
Když mu je se sklopeným zrakem odevzdala, zahrnul jí za ucho neposlušný pramen vlasů a sjel rukou po jejích zádech.
“Tili, nemusíš se stydět… tvůj otec mi vysvětlil, na jaké podmínky jsi musela přistoupit. Na tom není nic hanebného, odevzdat se usurpátorovi ve snaze postarat se o nemocného otce…” nemohl si pomoct a dlaní pohladil přes sukni oblinu jejího zadku. Zprudka ukročila a sykla bolestí.
“Ten kotník tě pořád bolí?” Optal se starostlivě Jakob a ve snaze jí nadlehčit uchopil jí oběma rukama pod zadkem a mírně nadzdvihl.
“Auuuuu…” zavyla jak raněné zvíře. Vyděšeně ji pustil na zem. Nedávalo to smysl..
Upřeně se na ní díval. Matildě stoupal do tváří ruměnec, že byla za chvilku rudá jak rak.
“Do toho ti nic není, vandráku…” zase ta vystrčená bojová bradička. Dokonce natáhla ručku jako by mu chtěla uštědřit facku.

Jakobovi došla trpělivost, chňapnul po ní a jako za starých časů, když si nedala říct si jednu nohu opřel o lavici a přes pokrčenou nohu si ji ohnul a vykasal jí sukni, dokud se na něj nevyloupl nahý zadek té zmítající se divošky.

Napřáhl se k lehké výchovné, věk nevěk a strnul uprostřed pohybu. Jeho oči nenašly hedvábně sametové jak mléko bílé půlky. Její zadek byl překřižován rudofialovými šrámy. Najednou mu došlo to syknutí před tím.
“Co to….??” Zíral na důkazy uštědřeného výprasku rákoskou nebo podobným nástrojem.
“Tili???…” jeho hlas už zněl spíš zoufale. Místo plesknutí jí jemně pohladil přes bolestivě vyhlížející pruhy. Vykroutila se z jeho překvapeného sevření jak had a uskočila pár kroků stranou.

“Matildo při všech bozích odpověz! Co se ti stalo??” Zahromoval frustrovaně Jakob.
“To je za ten kotník a pomalou obsluhu zákazníků. Někdy si mne Frederik takhle označkuje řemenem nebo vařechou, aby se ujistil, že nebudu klást odpor až se mnou bude chtít píchat. Nejsem z cukru, snesu to. Snesu všechno, hlavně když bude tatínek mít střechu nad hlavou.” Zase ten hrdý postoj a dmoucí se prsa, zapálené tváře a bojový lesk v zelených očích. Byla tak krásná. V koulích mu zacukalo, to už se ale v její blízkosti stávalo pravidlem.

Jakob nesouhlasně zavrtěl hlavou. “Takhle ne, Tili. Ale teď dořešíme Edgara a pak se stavím za tebou. Je třeba to natřít hojivou mastí. A neodmlouvej, je to zbytečné.”
A pak toho slizkého Frederika pověsím za koule ve stáji, byla jeho další myšlenka, se kterou ale Matildu neobtěžoval.

Sbalil levandulové mýdlo a lahvičku levandulového oleje a s posledním pohledem jejím směrem se vydal asistovat při koupeli svého kamaráda. O tom, co za martýrium si musí prožívat jeho dcera mu dneska rozhodně říkat nebude.

Když otevřel dveře do jeho komnaty, Edgar ležel ve vodě ze které stoupala pára, Margita hnětla postupně jeho chlupaté nohy a odmáčela všechny špíny posledních týdnů.
“To je dost že jdeš!” Zašveholila směrem ke dveřím a natáhla ruku po mýdle. Pára, stoupající z lázně už promáčela její lehkou spodní košili, ta se na ní lepila a skrz tenkou látkou prosvítala rozehřátá růžovost jejích plných tvarů.

Vzduch provoněla levandule, když mýdlo natřela do smotku látky v ruce a začala Edgara mydlit od vlasů, přes vousy a krk. Jakob upřel pohled do ohně a jen naslouchal spokojeného vzdychání Edgara, který se po dlouhé době začínal zase cítit jako člověk a ne jako zvíře, zapomenuté ve chlévě.
Když mu Margita sjela žínkou po břiše až ke slabinám zachytil její ruku a přimáčkl si jí na stojící kopí v jeho klíně.

“Prosím…” pronesl tiše a toužebně.
To slovo přimělo Jakoba otočit se jejich směrem. Z pozice Margitiny ruky a Edgarova plameného pohledu mu bylo ihned jasné, co se děje. Margita na něj vrhla tázavý pohled. Jakob pokrčil rameny a souhlasně kývnul.
“Dělej, co je třeba, zaplaceno dostaneš..” s tím otočil zrak do plamenů ohniště. Když za sebou zaslechl rytmické čvachtání provázené Edgarovo tichým sténáním rozkoší, jeho ústa se zvlnila úsměvem.

Jako za starých časů, kdyby jen Edgar tušil, že tu, co mu teď v lázni honí ocas ještě bolí koutky od toho jeho. Úsměv se rychle změnil v úšklebek, když si vzpomněl na následující pohled do hostince, kde Frederik nemilosrdně šoustal bezbranou Matildu. A co ta nebohá dívka musela zažít, než k té potupné souloži vůbec došlo.
Však on mu to brzy spočítá…