D/s bez lásky

Když očka sotva držím při životě, Ty ukládáš mě ke spánku.
„Holčičko, už si odpočiň.“ šeptáš mi do ucha a jemně hladíš moji tvář.
Trochu se usmíváš, tak spokojeně. Dnešní den jsem Ti totiž připravila překvapení. Po příchodu z práce Tě kromě velkého polibku a objetí čekaly Tvé oblíbené makronky s pomerančovou náplní.
Kdykoliv jen mohu, připravuji maličkosti, které Tě zahřejí u srdce a dají Ti najevo, že i když jsi se mnou nebyl, neustále na Tebe myslím. A jelikož zvládám samostatně povinnosti, domácnost, práci a děti, mohu si dovolit v myšlenkách trochu lelkovat a nechat se unášet myšlenkami na Tebe.
V noci mě probouzí letmý dotek Tvých prstů, které přejíždí po mém nahém zadečku a vyhrnují moje pánské tričko o tři čísla větší, než potřebuji. Kroutím se zády k Tobě a nechávám zavřené oči. Ani neotevřu pusu, ale vydávám mručivý zvuk, jako bych říkala: Vem si mě!
Nečekáš na odpověď ani na slova. Jsme na stejné vlně a díky naší symbióze není nouze o slastný zážitek bořícího se péra v mém klínu. Aranžuji svoje pozadí proti Tobě, abys mohl zajet hlouběji.
„Šš-ššš.“
Tohle citoslovce mělo za následek úplný opak a já lehce, v nočním režimu, vzdychám. Domlouváš mi, ať hezky držím svému Pánovi. A ať jsem šikovná a potichu. Moc mi to nejde, každé Tvoje slovo mě vzrušuje víc a víc a s přírazy se přestávám soustředit, co jsi to vlastně říkal.

„Ale no tak, buď hodná, kočičko moje.“ říkáš mi již ve chvíli, kdy máš svoji dlaň přes mou pusu.

Nemohu se zeptat, nemohu. Udělám se! Komentuješ to. Prý tohle znáš, tím to začíná a pak následuje takové mokro v posteli, které by prozradilo každou malou holčičku. Vytahuješ ho ze mě a rukou kontroluješ tu moji šťavnatou hladinku. Provokuješ mě hrozně! Pár pohybů Tvých prstů a já už mám před očima onu louži, ve které budu pak spát.

„Ty ses nějak rychle probrala, holčičko. Copak se Ti to stalo? Něco se Ti zdálo?“ dobíráš si mě a já se stydím.
„Já nechtěla…“ zmůžu se na dvě slova, když jsi mi na chvilku pustil pusu.
„Ale jo, chtěla, znám Tě. Ty máš ale jenom držet, viď?“ připomínáš mi.
Šukáš mě rychleji a já se rukama přidržuji postele. Líbáš mě na krk a za chvíli cítím, jak do mě stříkáš. Miluju to! Jsem šťastná.
„Spinkej, Lucinko…“ dáváš mi druhou dobrou noc.
Zabírám do pár vteřin.

Ráno se připravuji do práce, dáme si polibek na rozloučenou a čeká nás náročný den. I tak ale vždycky vím, že tu jsi a Ty víš, že jsem tam někde také. Když je mi smutno, napíšu, a když si mě potřebuješ zkontrolovat, napíšeš i Ty. Ale řešíme i obyčejné starosti a radosti v životě. To se mi líbí. O víkendu nás čeká výlet do skal. Turistiku máme oba jako úžasný relax a příroda nás nabíjí energií. A nejlepší na našem vztahu je, že je tak hluboký. Jsem Ti maximálně otevřená, nemám tajemství ani ze sebe nemusím dělat někoho lepšího. Jsem klidně někdy zranitelná, jako Ty jsi. Jsi moje láska, kterou chci opatrovat a pečovat o ni. Náš vztah stále budujeme, ale díky komunikaci si můžeme říct všechno. Naštěstí ani jeden z nás není hysterický nebo urážlivý.
Dávám Ti celou svoji duši a Ty mě celou svojí duší ochraňuješ. Mé tělo patří jen Tobě a ať mě šuká někdo jiný, nic to na skutečnosti nemění.

Vyzvedáváš mě z práce, což mě trochu probralo z myšlenek. V autě kontroluješ stav mojí kundičky a já už Tě zase chci cítit v sobě!

Miluji Tě…

Je D/s možné bez lásky?
Nedovedu to… Vše nebo nic.
Jsem jako přežitek, kéž bych se mohla usadit v antikvariátu, kde by si mě mohl vyzvednout nebo prohlédnout jen ten, kdo vidí svět stejně. Ale ne, jsem jako stará kniha, kterou si chce každý přečíst pro ten zážitek, ale nakonec ji zase pohodí - v lepším případě před vitrínu se stejně starým opotřebovaným zbožím.
Prosím, nechceš-li mě zničit víc, prohlédni si jen můj přebal a jdi… Dál…