Můj vztah s shemalkou 5: Nikolí dovolená

"Cože, dovolená s tvojí bývalou přítelkyní?" Vmetla mi Jana, když jsem na stůl položil dvě letenky. "No, ona tam má strejdu!" Řekl jsem. "A to do USA? Mě by stačil Macháč!" Řekla.
"Však máš dovolenou, ne?" Zeptal jsem se. "Jo, mám, ale ne s tvoji bývalou!" Řekla žárlivě. Žárlit teda uměla v nevhodnou dobu.

"Ale já mám z létání obavy!" Pošeptala mi. Když jsme se vznesli nad Prahu. "To máš z těch leteckých katastrof!" Mávl jsem rukou, ale pak mi to došlo. "Vždyť občas řídíš ultralight. "Jo, ale ten má padák a není to velké dopravní letadlo. Víš vůbec, jak je složité takovou krávu dostat do vzduchu?" Řekla. "A co piloti, co když si tam budou kouřit a nebudou se věnovat řízení?" Zamyslela se. "Jaj, do čeho ty zase nezatáhneš sex!" Řekl jsem s očia navrch hlavy.

Najednou jsem ucítil ruku v jejím rozkroku. Byla výškově nadržená. Mlčky jsem přešel čerstvý incident, kdy opakovaně zapípal i ruční detektor kovů v terminálu. "Heh, to je asi pás cudnosti!" Řekla a začervenala se.

"Kde máš tu Nikol?" Zeptala se Jana. "Letí jiným letadlem, z Anglie." Řekl jsem. Ač byl let mnohahodinový, Jana se dost nudila a rýpala do mně. "Jé, letecké katastrofy v původním znění!"
Zajásala, když se pustila do nabídky na displeji na sedadle před sebou. Aspoň byla zticha, když si nasadila sluchátka. "Huuuu, turbulence!" Vyjekla, když se letadlo propadlo nad oceánem. Asi bychom mohli přistát na vodě!" Řekla Jana sarkasticky nahlas a přihnula si na uklidnění. Když byla přiopilá, projevoval se její slovenský přízvuk, který mě vzrušoval. Pak si lehla s hlavou v mém klíně. A já ji hladil po jejích zrzavých... "Tak počkat, ty sis změnila barvu vlasů?" Řekl jsem překvapeně.

"Ty vole, že sis vůbec všiml!" Řekla, říhla si a usnula, když jí do pilotní kabiny nechtěli pustit. Uvažoval jsem, kde budeme spát. Nikol psala, že snad na nějakém statku v nějaké prdeli.
Jana se vzbudila, až když jsme přistávali. Měli jsme se setkat s Nikol a chytit regionální let.

"Tož kde jste, už tu čekám přes dvě hodiny!" Řekla, jakobychom snad mohli za zpoždění. Ale pak mi skočila do náruče a Janě podala ruku. Nikol nakonec letěla z Anglie naprosto sama, zato za firemní peníze. Stejně, jako já.

"Ten můj zůstal doma!" Řekla suše. A hned se rozpovídala o svém firemním domě A13 v hrabství Hampshire, který sloužil jako showroom inteligentní domácnosti. Jana jí zase začala popisovat náš byt.

"Vím, Lukáš mi to ukazoval na webce!" Prořekla se. "A co ti ještě ukazoval?" Chtěla vědět Jana, ale museli jsme spěchat na regionální spoj do Alabamy.
Letadlo nevypadalo zrovna vábně. Paní za náma vezla nějaké slepice, které celou dobu dělaly kravál. Nikol vyfasovala sedadlo vedle tlouštíka, který ji přímo utlačoval.

"Takhle vypadají všichni Američani?" Vyslovila Jana řečnickou otázku nahlas a česky. Nikol se pobaveně zasmála. "Pardon Lady!" Řekl jí američan vychovaně, když si usral na celé letadlo.
Let to byl opravdu hrozný. Letadlo se propadalo skoro až na vrcholky hor. "Pardon Lady!" Bylo slyšet celou cestu. Až když se otevřely dveře a my mohli na vzduch. "Welcome To Alabama!" Viděli jsme ceduli.
Vedle ní strýce od Nikol - Jirku. Měřit mohl dva metry při své váze průměrného američana. Nikol mu padla do náruče, že ji div neumačkal. Pak sme mu podali ruku. Mlčky jsme šli před letiště, kde nás naložil do obrovského GMC, nebo co to bylo. Dalo se tomu říkat vehikl, jako prase. Už asi něco pamatoval.
Jeli jsme docela dlouho, když se silnice stávala víc a víc prašnou. Jeho statek vypadal jako klasický statek ve svahu. Jana si neuvědomila, že lodičky s podpatkem není zrovna nejvhodnější obuv a hned zapadla do bahna. Nikol se jí hned začala smát. Nikol měla na sobě kalhoty, flanelovou košili a vhodné pevné boty, takže jí nějaké bahno nevadilo.
Pozdravili jsme kouřícího Johna před dřevěnou budovou.

"Tak zdravotní sestřička?" Podivoval se Jirka, když jsem jí více představil.

Pokoj měl čtyři lůžka. Tři z nich jsme měli zabrat my s Janou a Nikol. Ale ve skutečnosti jsme zabírali dvě. "Už Nikol spí?" Zašeptala mi Jana, když mi ho chtěla kouřit. "Asi jo, nevím..." Řekl jsem. "To si nemůžeš nechat na později?" Řekl jsem unaveně. "Ne, nemůžu!" pošeptala mi Jana. A tak mi začala rejdit pod peřinou.

"Jé, můžu se přidat?" Řekla Nikol, jako nic. Ucítil jsem ruku pod peřinou, která mě tam chytila. "Poslyš, není ta tvoje Nikol nějaká oražená?" Řekla Jana, ale nechala Nikol si trochu zarajtovat.