V sedle (LC 6)

Lady Clara tekla jak navrtaná artézská studna. I k několika gejzírům určitě došlo. Nemohla si prostě pomoci, ale pohled na Lorda Charlese v sedle jeho oblíbeného hřebce hrajícího pólo v ní tyto pocity probouzel pokaždé, kdykoliv se k tomu namanula. Její první zkušenost, kdy Lord Charles byl ještě neznámým hráčem týmu soupeřícího s eskadrou jejího hrabství, byla ostatně důvodem, proč nasadila všechny páky k tomu, aby se jednou stal jejím manželem. Sotva se ten den dovlekla domů vyčerpaná po nepřeberném množství samovolných orgasmů, které proběhly jejím tělem, když nemohla spustit oči z urostlého, ramenatého, pohledného cizince tvořícího s bujným ořem kompaktní a ucelený blok evokující nezměrnou vášeň, nadpozemský výkon a příslib toho, že ten, kdo vládne takovou mocí, musí být stejným rekem i v ložnici.

Nepopsatelné zklamání, které se dostavilo po svatební noci a skutečnost, že bylo vydatně okořeněno vždy, kdy se odvážila přijít na další zápas jen proto, aby se její jakákoliv aktivita a náznak zájmu setkaly s absolutním neúspěchem, nezájmem a odmítnutím, ji vedly k tomu přestat raději na zápasy chodit. Teprve nyní, když konečně našla způsob, jak to změnit, po přepadu a vyvolaném šoku následovaném pozvolným ale vytrvalým tlakem, kterým rozšiřovala své možnosti, a po fenomenálním úspěchu na Velké národní, tak mohla opět poctít svou přítomností vybrané utkání.

Zápas ještě ani nezačal a ona již věděla, že se u ní nic nezměnilo. Skoro rozdrtila křehké obložení rukojeti slunečníku, jak se jí prohnala mohutná vlna, když její manžel vedl svůj tým na hrací plochu. Hrdě vztyčený v sedle, s holí na rameni, v dokonale padnoucím dresu zvýrazňujícím jeho silnou, svalnatou postavu, sebejistý, nepřehnaně pyšný výraz nepřipouštějící ani náznak možnosti porážky. Nestihl ještě ani dosáhnout prvního úspěchu a Lady Clara ho již zvládla předejít.

Celý zápas se tak nesl v duchu jakési zamlženosti, přestože Lady Clara prakticky nespustila soustředěný pohled ze svého muže. Tedy tak soustředěný, jak jí to dovolovaly klesající a zase se zvedající vlny vzrušení ovládajícího její tělo. Blahořečila si přitom k tomu, že i přes teplé letní počasí nasadila více spodniček, neboť jedna dvě vrstvy by určitě nebyly schopny zabránit tomu, aby se jí na sukni neprojevil vytrvale zatopený stav její svatyně. Vřele vítala také dřevěné zábradlí vymezující prostor pro návštěvníky, neboť jí poskytovalo nemalou oporu, kdykoliv se jí nekontrolovaně třásly svaly na nohou. Zásadní problém tak pro ni představovala především společnost Lady Jane, která se pro dnešní den opět stala jejím stínem a odmítala se vzdát pokusů navázat s ní plynulou plytkou konverzaci, přestože Lady Clara pro ni z naprosto neznámých důvodů nebyla dnes tou soustředěnou a vítanou společnicí, jako tomu bylo obvykle.

Lady Jane Monroe. Nejkrásnější tvářička, jakou Lady Clara znala. S dokonalou postavou. Úzkými ramínky a pasem, který snad šlo obejmout dlaněmi. Vosím pozadím. A obdařená i čímsi značně podnětným nahoře, přestože se to snažila maximálně skrývat. Kdyby Lady Clara měla určit jedinou ženu, do jejíhož klína by s požitkem ráda zabořila svůj nos, neváhala by s odpovědí ani na okamžik. A to nejenom kvůli fyzické přitažlivosti. Lady Jane byla totiž neuvěřitelně plachá. Naprosto nevinná. Nejevící jakoukoli známku toho, že by byla světem sexu a erotična byť i jen letmo políbená. Její manželství s plukovníkem Monroem jí v tomto rozhodně nikterak nepomohlo. Výzvědná síť Lady Clary ji ujišťovala o tom, že plukovník dává přednost mladým chlapcům ve svých kasárnách, a pokud mezi nimi o svatební noci vůbec něco proběhlo, byl to podobně grandiózní neúspěch, jaký doprovázel její vlastní zkušenost s Lordem Charlesem. Lady Jane, na rozdíl od ní samotné, se nejspíš ještě více v této oblasti uzavřela a pokud by ji Lady Clara měla nějak titulovat, bylo by to nelichotícím termínem „Stará panna“, přestože jí nebylo ještě ani 18 let. Kombinace těchto faktorů z ní dělala pro Lady Claru kořist. Neuvěřitelně lákavou, smyslnou kořist.

A takto cenná, plachá kořist se nesmí vyplašit. Lady Clara projevovala nadlidskou trpělivost, když se zodpovědně držela nicneříkajících, bezobsažných témat, která jí osobně nic neříkala, jako byla počasí, vyšívání, nejnovější drby (úrovně, kterou Lady Clara považovala za přízemní, neboť znala taková tajemství, že by Lady Jane při jejich vyslechnutí šla nejspíše okamžitě do mdlob) a literatura tak neškodná, že nestála za plýtvání papírem, na kterém byla otisknuta. Lady Clara se pouze opatrně, se vnitřním skřípění zuby, jen tu a tam snažila vpašovat do monotónních konverzací vedených nad šálky čaje a sladkými zákusky nenápadně zaobalené pokusy, kterými by mohla Lady Jane trochu rozšířit obzory. Kdyby Lord Charles tušil, s jak fatálním neúspěchem se doposud setkává, byla by to voda na jeho mlýn a podnět pro to, aby (pokud by si troufnul) jí vrátil nějaký z výsměchů, kterými ho v nedávné době záměrně počastovala. Nepodařilo se jí z ní ani vyrazit jakýkoliv slovní náznak jejího názoru na nevinně se tvářící útlý svazek obsahující pikantní popis milostné scény, který jí zapůjčila. Roztomilé uzardění a zarytá snaha odvést řeč jinam, kterých se jí dostalo, když se pokusila něco z ní dostat, ji vedly alespoň k uspokojivé domněnce, že se Lady Jane při čtení k příslušné pasáži minimálně dobrala.

Dnešní den přinesl v tomto ohledu Lady Claře nečekané překvapení. Když totiž zápas, konečně, skončil, absolvovala Lady Clara nezbytná meditační cvičení, kterými vrátila své vnitřní klima do rovnováhy, a v poklidu pak vyšla svému již opěšalému muži v ústrety. S Lady Jane věrně po boku. Lady Clara si však nemohla nevšimnout, že Lady Jane tak naráz činí s jistou zadržeností a jaksi neochotně. Kradmý, nenápadný pohled stranou ji informoval o tom, že Lady Jane zároveň začala zřetelně rudnout. Ohó! Že by? V mysli Lady Clary okamžitě zaplály potměšilé, ďábelské plamínky, v naději, že by se její bezprostřední podezření ukázalo býti správným. Nebylo totiž nejmenších pochyb o tom, že středem pozornosti Lady Jane byl Lord Charles. Nikdo jiný nebyl v bezprostředním dosahu. Dosud však nemohla slavit naplno, neboť pořád se mohlo jednat jen o projev nepatřičné plachosti její mladé schovanky.

Lady Jane se dosud s Lordem Charlesem setkala jen dvakrát. Oba případy byly přitom jen velmi letmé a krátkodobé, ve větší společnosti. A ani v jednom případě přitom Lady Clara nebyla v takové pozici, aby mohla věnovat pozornost tomu, jak na Lady Jane její manžel působí. Ne že by tehdy měla i sebemenší důvod k tomu tak činit. Nyní ale byla situace odlišná. Lady Clara se proto rozhodla jednat.

První krok byl jednoznačným úspěchem. Také Lord Charles brzy marně bojoval se snahou potlačit červeň hrnoucí se mu do tváří, když Lady Clara hodila společenské konvence za hlavu a přivítala ho s nulovou zdrženlivostí, poctila ho královskými polibky na obě tváře a přivinula se k němu jako nějaká popínavá rostlina. „Byl jste naprosto úžasný, můj drahý!“, doprovodila své vystoupení patřičně excentricky nadšeným, zvýšeným hlasem, dobře slyšitelným i na druhé straně města. A než se její manžel měl možnost z nečekaného útoku vzpamatovat, stejně rychle se od něj zase odtáhla a vehnala ho před pobledlou tvář Lady Jane: „S Lady Jane jste již jistě měl možnost se setkat, že ano, můj Pane?“.

Po takovém vyzvání nebylo možné s přivítáním jakkoli otálet. Lady Clara se v duchu potěšeně usmála, když pukrle Lady Jane mělo k dokonalosti výrazně daleko, chvění podané ruky, ke které se rty jejího muže vzorně sklonily, nešlo přehlédnout a do její strnulé tváře byl opět mocně vháněn ruměnec. Bonusem bylo i to, že dokonce i Lord Charles se neprojevil jako obvyklý, necitelný pařez, ale (snad i díky usilovnému tréninku, kterého se mu dostávalo) naopak bylo zřejmé, že mu neuniklo, že představovaná mu krasavice se cítí v jeho přítomnosti nejistá a důvod její rozechvělosti si nejspíše vyložil úplně stejně, jako Lady Clara. Než se oba aktéři rychle spřádaných plánů Lady Clary stačili po výměně předepsaných zdvořilostních frází jedinkrát nadechnout, ocitli se zavěšeni do jejího rámě a byli odváděni ke stolům s připraveným občerstvením.

Hromada lidí kolem bohužel neumožňovala rozvinutí bojových standard Lady Clary naplno. Než se však Lady Jane dokázala s, pro ni tak neobvyklou omluvou, ztratit v davu, podařilo se Lady Claře domluvit, že manželé Monroovi dorazí v brzké době do venkovského sídla Lorda Charlese na partii whistu. Navíc, a to bylo to podstatné, dýchavičný stav a rozhozená mysl Lady Jane, se kterými bez bázně a hany prchala zbaběle z bojiště, byly neomylnými důkazy o tom, že podezření, že se jí při pohledu na Lorda Charlese honí hlavou nemravné, nemístné a nepatřičné myšlenky, bylo správné. A Lord Charles rozhodně nevypadal, že by byl nějak pohoršen, přestože se zdálo, že i on je dobře obeznámen s tím, co jeho osobnost s Lady Jane provádí. Jeho výraz bylo možné ohodnotit jako soucitně laskavý, nečekaně chápavý, a neodsuzující.

Lady Claře to nedávalo pokoj. Navíc, vybuzena pólem, dnes opravdu potřebovala, stejně jako vždy předtím, hmatatelnou fyzickou přítomnost svého muže. Ale na rozdíl od předchozích, bez sebemenší naděje na úspěch a spíše ze zoufalství nedůrazně vedených pokusů, tentokrát s mnohem větší nadějí zamířila přímo do koupelny Lorda Charlese. Vrátili se již zpátky domů a ona věděla, že její muž si právě dává vanu, aby ze sebe smyl prach, pot a pach nachytané během dnešního dne. Situace u nich doma se také změnila v tom, že nyní stačilo pokynout rukou a věděla, že nikdo je během následujících chvil nebude rušit. Jediným, kdo by mohl být proti jejím ambicím v oponentuře, zůstával její manžel.

Když tiše vešla do jeho koupelny, okamžitě na ni zapůsobila nádhera, důstojnost, elegance a uklidňující dojem tohoto místa. V dobře osvětlené místnosti, se svícemi hořícími na vysokých stojanech, s mihotajícími se plamínky odrážejícími se od zlatomodrých kachlí, kterými byla místnost obložena, si hověl ve veliké porcelánové vaně umístněné strategicky uprostřed, její manžel. Nad její vysoké sněhobílé stěny vystupovala pouze jeho hlava obrácená k ní zátylkem. Pokud zachytil příchod své ženy, nedal to na sobě nijak znát. Lady Clara rychle v duchu opět pochválila pečlivost stavitelů, kteří vanu bytelně ukotvili do země, o čemž se již dříve raději s Marianou skrytě osobně přesvědčila, aby se vyvarovala obav z úrazu, který by jim uvolněná nádoba mohla přivodit, nechala střevíčky u vchodu a její bosá chodidla pleskající do vykachlíkované podlahy již za moment rezonovala místností. Lord Charles ani nyní nijak nereagoval.

To, jak se zvládl změnit, obdivuhodně dokládal výraz, se kterým k Lady Claře zvedl oči, jakmile se dostala do jeho zorného pole. Oči, prosté překvapení, strachu či obav a které se dobře bavily, když Lady Clara neodolala a zastavila se na chvíli pohledem v jeho klíně, než se dokázala přesunout do jeho tváře. Ať již totiž Lord Charles myslel na cokoli, musely to být velmi příjemné myšlenky. Jeho dotaz „Vidíte snad něco, co Vás zaujalo, Má Lady?“, byl jen dalším důkazem toho, že dnes za ním jeho žena mohla přijít bez sebemenším obav o výsledek.

Přestože již přiměřeně natěšená, poddávající se pouze rozumnému optimismu, byl dopad vizuálního vjemu hrozivě naplněného údu Lorda Charlese přimykajícího se k jeho břichu kdesi vysoko nad pupkem bouřlivý. Její mysl jeho úctyhodnou hmotu tak silně vsakovala do sebe, že reakcí Lady Clary na Lordovu provokativní otázku byl pouze její lehký úsměv a poblouzněný pohyb, se kterým si rozvazovala uzel na svém županu. Když jí sjel z ramen dolů na zem, aby vytvořil vějíř u jejích kotníků, Lord přece jen trochu ztuhnul a křečovitě sevřel ruce kolem okraje vany. Lady Clara přišla připravena. Vzpínala se nad ním jak antická socha vytesaná do bílého mramoru, takové byly její křivky. Chvíli strnule stála a nechala na Lorda celou váhou dopadat obliny svých ňader, vystupující bradavky, labutí šíji, mírně nakloněnou tvář hovořící o tom, že myslí jen na jedno, a konečně i ploché bříško zakončené kudrlinkami zdobícími její Venušin pahorek a naznačující tajemno kousek níže. Obraz se rozpadl teprve když sáhla dolů, mezi svá mírně rozestoupená stehna, aby lehce přejela nejdelším prstíkem po rozevírající se puklině a ukázala svému muži, jak bez překážek je schopen rychle zmizet hluboko uvnitř ní. Lord Charles s měnícím se výrazem ho bez sebemenších skrupulí sledoval, stejně jako jeho dráhu vzhůru až mezi rty Lady Clary, kde byl s požitkem vcucnut, vsát a zbaven nánosu, který na něj zřetelně ulpěl. Druhá ruka jeho ženy mezitím těžkala naběhlá, ale stále pevná a k sobě se stahující prsa. Cukání, kterým se servírované představení samovolně projevovalo na jeho ztopořeném šlechtickém žezlu, bylo pro hvězdu v hlavní roli nesmírně inspirativní.

Fakt, že Lord Charles na rozdíl od své ženy dával přednost tomu nemít vanu napuštěnou až po okraj, tentokrát měl své výhody. Jeho pyj byl vodou sotva skryt. Drobný vlnky se o něj mírně tříštily podobně jako moře o skalnaté pobřeží. Lady to více neodkládala. Nehodlala čekat ani o minutu déle. Byl čas vybrat si některý z dluhů za minulá marná vyčpění naskládané touhy. Bylo by však nedůstojné chovat se tak, že by mohly být nějaké pochybnosti o tom, že snad nekontroluje své pudy, a tak se ke svému muži připojila pomalu. Pojistila se úchopem kolem studeného vějíře vrchního okraje vany. Z chodidel, kterými ověřila teplotu vody, opatrně klesla na kolena a spočinula na nich nad Lordovými boky, čekajíce na jeho iniciativu. Díkybohu nemusela čekat dlouho, nebo dokonce dávat rady spojené s manuálem, co je potřeba učinit.

Stále ještě se měřili odhodlanými pohledy, když špička vztyčeného stožáru přidržována u kořene již trčela kolmo vzhůru. Lady Clara se přitom musela pohnout, když jí vrchol hlavice narazil na tělo příliš vysoko. Stačil však jen lehký tlak, minimální úprava a Lordova potence jí již tak vítaně rozhrnula svrchní vrstvy záhybů a nenásilně se natlačila dovnitř. Mírně si přisedla, jen tak, aby ani trochu nehrozilo, že by mohlo dojít k vyklouznutí. Již těch prvních pár centimetrů horkého, tlustého a živého Lordova nástroje, který ji vyplnil více, než by kdy dokázala věřit, že bude schopná pojmout, ji nesmírně uspokojilo. Dosednutí plnou váhou, až dolů, až tam, kam to šlo, bylo nevyhnutelným vyústěním procesu, který nešlo zastavit.

Lady se vzepjala. Hrot ocelové tyče umístěný kdesi v jejím žaludku ji přinutil k tomu prohnout se v zádech. Vyvrátit hlavu. Otevřít ústa v němém výkřiku. Počítat hvězdy nad sebou. Hvězdy, které přitom ani nemohla vidět. Vystrčit prsa vpřed. Hladová ústa, která se vzápětí sevřela kolem její pravé bradavky ji přinutila k tomu ještě více se napnout, více se prohnout a zkusit pohltit ještě více nezměrné délky Lordova obdaření. Přichycená do jeho sevřených zubů se celá chvěla, uvnitř jejího přeplněného prostoru burácel zuřivý příboj, který jí posílal šokové impulzy až do konečků vlasů. Pracovala jenom boky, jenom vnitřními svaly. Držela je vzájemně v klinči. A s tím, jak rostla jejich křeč, rostly i vlny na poklidné hladině. Více a více šplouchaly o boky vany a měnily ji v zurčivý vír protijdoucích proudů.

Teprve když již nebylo možné déle zůstat v křeči, povolila Lady Clara smrtelný stisk, ve kterém ždímala Lorda vevnitř. Ale jen tak málo, aby jí to stačilo k tomu moci se začít jemně houpat. Téměř neznatelně se zvedat. Ani na okamžik však nepřestat v tom tlačit ho surově do sebe. Zkoušet pohltit naprosto vše, co nabízel. Moci tak spočinout cele na jeho podbřišku.

A i když se to nedařilo, byl prostor pouze k oslavám. Prvotní orgasmus, odměna za jejich splynutí, byl již úspěšně rozehnán. Tempo se mohlo začít zvyšovat. Mocnost nadzvedávání se na jeho dokonalém pístu také. A Lady Clara tak započala svoji cestu za dalším vrcholem. Přisála se Lordu Charlesovi k hlavě. Nechala ho, aby jí líbal krk, hrudník, prsa. Hrál si s jejími bradavkami. Přidržoval ji v zádech. Pomáhal jí k nerušenému, bezchybnému klouzání. Hladil ji všude, kam dosáhl. A ty jeho silné, velké ruce na zadku, kterými jí hnětl půlky, svíral je v dlaních a kultivoval, to byla kategorie sama pro sebe. Lady Clara mu v odezvě probírala vlhké vlasy, dýchala mu do nich nad čelem, zkoušela při zhoupnutích zajistit co největší kontakt jejích mokrých těl.

A stejně jako byl Lord Charles neshoditelný ze sedla svého hřebce na pólu, byla nyní Lady Clara jezdcem, který měl svého oře pevně v otěžích a byl k němu přirostlý. Vášeň se hromadila, vzrušení rostlo. Voda kolem jejich boků vařila. Zvedala gejzíry, rozstřikovala jazyky do okolí. Lady Clara cválala do posledního útoku. Bez sebemenších pochyb o tom, že než bude moci skórovat Lord, bude ona v nedostižném vedení 2:0. Až pak ho nechá vstřelit čestný úspěch. Ignorovala skřípavé, vrzavé zvuky, kterými uchycení vany protestovalo proti barbarskému zacházení, se kterým se při jeho konstrukci nejspíše nepočítalo. Selhání materiálu absolutně nepřipouštěla. Stejně jako odmítala vnímat protestující bolest kolen drhnoucích o dno vany. Stačil už jen kousek. Vystupňované tempo se naráz prudce zpomalilo. Naopak nastoupila síla. Poslední zvednutí vzpínajícího se vraníka na zadní byla vedena již v křeči s přimáčknutím k jeho silnému krku. Držíce se jeho hřívy. Posledními zoufalými přiraženími procházela již s dosaženým vrcholem. A v euforii slavila korigování výsledku konečného skóre, když poslední slovo patřilo jejímu skřehotajícímu, sípajícímu muži, který marně hledal v pevně sevřeném a dokonale vyplněném prostoru jejího sametové komnaty nějaké místo, kam by ještě mohl uložit zdánlivě nekončící proud vyvěrajícího semene.

Tak jako každá bouřka někdy musí skončit, vrátilo se i do koupelny světlo a ušní bubínky již nebyly plně pohlceny pouze zvuky příboje a pleskání těl zmítajících se v jeho divokých vlnách. Siréna, ve kterou se Lady Clara v závěrečných chvílích eskalace jejich vášně proměnila, šla již taky spát. Unavení, ale nesmírně spokojení manželé si odpočívali v náručí. Ještě tak stokrát, minimálně, pomyslela si Lady Clara s nadsázkou, a budu, možná, považovat dluh za splacený. I přes naprosté uspokojení se však nemohla zbavit usilovných úvah probuzených během dýchánku po zápase a unavena i opatrností, se kterou běžně našlapovala kolem, rozhodla se nyní testovat. I kdyby se Lord urazil jejími neřestnými úvahami, věřila, že má pořád dost pák, aby si ho zase rychle srovnala do nasazeného kurzu.

„Vaše Lordstvo dnes bylo velmi potentní“, začala nejprve tiše dávajíce tónem a řečí těla jasně najevo, jak velmi je tímto zjištěním potěšena, čechrajíce jeho duhová peří. „Přišlo mi, že dnes ho něco velmi dobře naladilo“, pokusila se dále nenápadně nahodit vějičku. Ta se po chvíli ticha vskutku dle očekávání zasekla. „Vítězství mě vždy potěší, Má Paní“, zakrákoral totiž Lord Charles ještě trochu vyschlým hlasem. „Nebylo v tom i něco více, Můj Pane?“, mohla to tak Lady Clara zkusit, usilujíce o neškodný tón, jako by se jednalo o naprosto nepodstatnou informaci. Lord byl ale zjevně připraven. Ukazoval se učenlivým žákem. Nebo provinilým. Lady Clara doslova viděla, jak se ozubená kolečka v jeho hlavě otáčejí rychleji a rychleji, jak uvažoval o tom, jak zkusit celou záležitost dohrát. „Má Paní také dnes byla, jako obvykle, naprosto okouzlující“.

Nebylo sebemenších pochyb o tom, že to Lord myslí upřímně. Nebýt toho, že to byl od něj tak nezvyklý kompliment, dalo by se věřit tomu, že toto prohlášení nic neskrývá. Lady Clara ho musela v duchu pochválit za to, jak statečně se snažil z pro něj nepříjemné dohry jejich kouzelné chvilky vybruslit. I ona však musela zůstat alespoň trochu obezřetná, stále ještě ho nemohla úplně postavit před naprosto odkryté karty. „Také Lady Jane to dnes moc slušelo, co myslíte?“, poodkryla tak alespoň rožek. Lord Charles nasucho polknul. Nervózně se ošil. Ale zbaběle z boje uprchnout nehodlal. „Když to říkáte, Má Paní, myslím, že s tím lze souhlasit“. Jeho dětský učitel rétoriky by nad ním určitě zaplesal a zamáčknul minimálně jednu uroněnou slzu pýchy, pomyslela si okamžitě Lady Clara. Jeho obratnost ji však přinutila změnit taktiku a na místo pozvolného vyzvídání mu dát nějaký podnět k zamyšlení.

„Taky se mi moc líbila“, prohlásila přesně tím tónem, kterým otevřela prostor pro úvahy, zda to mohla myslet i jinak než naprosto neškodně, políbila znejistělého chotě rychle na rty a vysmýkla se z jeho náruče dříve, než mohl nějak zareagovat jinak, než že by ji musel zastavovat a chytat, čímž by se ovšem vystavil problému muset v konverzaci dále pokračovat. Jeho zamyšlený pohled, který jí věnoval, zatímco si sbírala župan ze země a halila se do něj, ji nesmírně nadchnul. Než se vydala pryč, ještě jednou se k němu sklonila, dala mu závěrečnou pusu na čelo a doprovodila ji finálním poškádlením „Určitě se mi dnes v noci bude něco pěkného zdát“, proneseným náležitě více možných scénářů připouštějícím smyslným hlasem. Po cestě do jejích komnat ji hřála jak vzpomínka na jeho stále ještě ne úplně povadlý úd, který svým škubnutím učiněným bez ohledu na jeho vůli jasně indikoval, že její střela nalezla svůj cíl, tak představa toho, jak se Lord Charles vypořádává s rychlým nástupem Mariany, která s jasnými instrukcemi byla vyslána dovnitř doplnit svému pánovi vyplýtvanou vodu a zajistit nárůst vnitřních teplot ...