Víkend v hájovně - den první

Volné pokračování povídky Stopovačka
Hájovna stála uprostřed mírného svahu, louka, která u ní začínala, končila více jak kilometr daleko v údolí, u zahrad tamních domů. Za hájovnou začínal les, který obklopoval louku ze tří stran a táhl se několik kilometrů daleko. Cesta, která od vesnice vedla k hájovně, u ní také končila. Ideální úkryt a místo pro neobvyklé hry dospělých. Hájovna připomínala spíš zámeček než obydlí správce lesa. Zřejmě to bývalo rozsáhlé a bohaté polesí.
Nestačil se příliš rozhlédnout, Madame odemkla dveře a zatažením za vodítko mu dala najevo, že má jít za ní. Krátkou chodbičkou prošli do čtvercové haly, ve které stála kožená sedací souprava, masivní sekretář a konferenční a servírovací stolek. Boční stěny lemovaly několikery dveře a schodiště do patra, kde se kolem dokola vinula dřevěná galerie, na které byly opět vidět několikery dveře. Zaujal jej malý barevný kobereček s obrazcem, připomínajícím šipku, který nezapadal do tohoto prostředí. Všimla si toho a zasmála se. „Věděla jsem, že tě zaujme.“ Odepnula mu vodítko z obojku, otevřela jedny dveře a pokračovala: „V každé místnosti je takový podobný. Označuje tvé místo, které automaticky zaujmeš, pokud neodstaneš jiný příkaz. Samozřejmě vkleče. Šipka označuje směr, kterým se budeš dívat.“ Ukázala rukou do místnosti, která byla za otevřenými dveřmi a dodala: „Máš pět minut na to, aby sis vzorně – zdůrazňuji vzorně – složil věci do jedné skříňky. Můžeš si vybrat, kterou chceš. Za pět minut budeš klečet na svém místě, jen v obojku a s pásem cudnosti.“
Vešel do místnosti, ve které byly čtyři stejné skříňky, stůl a židle. Vysypal svoje věci na stůl a otevřel první skříňku od kraje. Od dob jeho vojenské služby už pár desetiletí uplynulo, ale mnoho věcí sebou neměl – příkazy jeho Paní byly podrobné. Navíc tušil, že ať bude mít věci složené jakkoliv, Madame se to líbit nebude a dá mu to patřičně najevo. Podíval se na hodinky. Skoro čtyři minuty. Sáhl po svém CB6000 a několika pohyby se zamknul. Po několika měsících setkávání s Madame už se naučil, jak si jej nasadit i v situaci, kdy měl kolík ztopořený. Zavřel skříňku, vyšel do haly a několika rychlými kroky došel ke koberečku. Sotva poklekl, otevřely se jedny dveře na opačné straně místnosti, než byla šatna. Do haly vstoupila Madame v dlouhých černých saténových šatech lemovaných jednoduchou aplikací kolem výstřihu. Měla rozpuštěné vlasy, věc, kterou u ní vídal, jen když se na závěr jejich setkání upravovala „do civilu“. V ruce držela bičík, který od něj kdysi dostala jako dárek. „Sluší jí to,“ pomyslel si. Jemně se usmála se, když je viděla klečícího na přikázaném místě se skloněnou hlavou. „Ruce za hlavu a narovnej se, ať si tě mohu pořádně prohlédnout.“ Usedla do jednoho z křesel, položila bičík na stolek, dala nohu přes nohu a chvíli jej pozorovala. „Dívej se mi do očí,“ přikázala mu. „A smíš mi políbit nohu.“ Po kolenou se posunul k ní, sklonil se k nártu nožky vykukující ze šatů a začal jej líbat. Posunoval rty směrem k prstům, ale když se jimi pokusil obejmout její palec, jemně, leč důrazně jej pohybem nohy odstrčila. „Řekla jsem políbit, ne cucat. Na místo!“ Sklonil hlavu a po kolenou se odšoural zpátky na kobereček. „Kolikrát ti mám říkat, že máš klečet rovně a dívat se na mne? Pak budeš fňukat, že tě bolí záda. Bodejť by nebolela, když se pořád hrbíš.“ Narovnal se a upřel oči na Ni. Tvářila se přísně a nepřístupně, ale v hnědých očích se jí blýskalo hřejivě. „Teď ti řeknu pár pravidel pro náš zdárný a pohodový pobyt tady.“ Natáhla si pohodlně nohy, odhrnula pramen vlasů, který jí padal do očí, a pokračovala. „Naše obvyklá pravidla platí i tady. Nestane se nic, o čem bychom nemluvili nebo už nezkusili. Stopku máš k dispozici, doufám,“ usmála se, „že ani tady ji nebudeš muset použít.“ Vstala a začala se procházet po místnosti. Sledoval ji očima a mlčel. Co mu také zbývalo jiného. Na názor se ho nikdo neptal a ostatně nebylo k čemu. Scházeli se spolu déle než rok, více méně pravidelně. Za tu dobu se jejich postoje a přání v oblasti BDSM i vanilkového milování značně sblížili. Občas ještě došlo k nějakému drobnému nedorozumění, ale dokázali spolu mluvit otevřeně nejen o svých fantaziích, ale i o pocitech, které prožívali v realitě. Po bradě mu přejela ploška bičíku. Rychle se vytrhl ze zamyšlení a zvedl hlavu. „Co jsem teď říkala?“ zeptala se ho Madame medovým hlasem. Věděl, že je zle. Tento tón volila vždy, když se jí něco hodně nelíbilo. Obvykle to pak skončilo skutečným trestem. Ty neměl rád, považoval je za svoje selhání. Měl rád, když ho trápila s úsměvem, pro svoji i jeho radost. Trest, ke kterému musela sáhnout pro jeho jakýkoliv prohřešek, porušení pravidel vnímal jako svoje selhání a to vědomí pro něj bylo horší než bolest, kterou během trestu musel snést. „Promiňte, Pan…Madame, zamyslel jsem se a nevnímal Vás chvilinku.“ Nesnažil se vymlouvat, věděl, že to nemá ráda, raději se přiznal. Nechtěl stupňovat její hněv. Stačilo, že ve zmatku použil oslovení, kterým ji oslovoval jen v duchu. Z nějakého důvodu se jí oslovení „moje Paní“ nelíbilo a trvala na „Madame“. Občas mu to ale uteklo a pak z toho byl obvykle důvod k trestu. Podíval se na Ni. V očích teď měla lesk docela ledový. Dívala se mu upřeně do očí, ale po několika okamžicích roztála. „Zdá se mi, že už jsi dlouho nedostal, můj milý. Budeme to muset napravit. Ale až za chvíli. Teď ještě jednou a ty pořádně poslouchej,“ nadechla se a pokračovala, „Kolik máš nevypořádaných černých puntíků?“ Čekal tu otázku a měl připravenou odpověď, i když tušil, že nebude úplně správná. „Tři, Madame.“ Zavrtěla hlavou. „Nikoliv, můj nejmilejší. To platilo do 12:00. Za pozdní příchod máš další. A neprotestuj, to, co jsi dostal venku, byla jen záloha, okamžitá reakce. To, že jsem čekala, se neodbyde jedním naplácáním. Další dva sis vysloužil za tu krátkou chvíli zde. Vedeš to moc hezky,“ zakroutila nevěřícně hlavou a přistoupila k vyřezávanému příborníku a otevřela jednu z jeho zásuvek. Otevřela ji a vytáhla bloček se samolepícími kolečky. „Nejsou černé, ale tím lépe budou vidět,“ zasmála se. „Stoupni si a nalep jich šest na ty dveře vlevo pod sebe jako světla na semaforu.“ Provedl její příkaz bez jakékoliv poznámky a vrátil se na své místo. Prohlédla si jeho práci, beze slova lehce zakroutila hlavou – jeden z puntíků poněkud vybočoval z řady, ale dál to nekomentovala – a došla znovu k příborníku. „Nebudeš mít tyto dveře stále před očima, takže ještě jedno opatření, abys nezapomněl.“ Vytáhla ze zásuvky černý lihový fix, přistoupila k němu a vyznačila mu šest černých bodů na předloktí. „Takhle to bude ještě lepší.“ Uklidila fix, posadila se zpátky do křesla a pokračovala. „Teď se podrobíš očistě, pak spolu něco lehkého poobědváme a zúčtujeme puntíky. Co puntík, to kostka. Jak se bude počítat, to se včas dozvíš. Ale pozor. Puntíky se do konce víkendu nemažou. Za jakýkoliv prohřešek následuje další, do zúčtování se počítají všechny. O tom, kdy proběhne další zúčtování, se rozhodnu podle svojí nálady. Může nastat hned, nemusí. Bude to záležet i na tobě,“ trochu záhadně dodala. Začal horečně přemýšlet, co se za tím může skrývat, ale rychle zahnal všechny myšlenky. Nechtěl si vysloužit další pokárání pro nesoustředěnost.
Vstala, zvedla vodítko, které při příchodu odložila na servírovací stolek, připnula mu jej na obojek a zavelela: „jdeme, po čtyřech.“ Bičíkem ukázala na dveře, ze kterých před tím vyšla. Spustil se tedy na všechny čtyři a vydal se naznačeným směrem. Po pár metrech se zastavil před dveřmi. Předešla ho, otevřela plesknutím bičíku na zadek, je pobídla k dalšímu pohybu. Přešel práh a uvědomil si, že masivní dřevěnou podlahu nahradila dlažba. Zvedl hlavu a strnul. Bíle vykachlíkovanou ordinaci by v hájovně nečekal. „Tak šup šup, na co čekáš?“, pleskl mu bičík o zadek. Udělal tedy několik dalších kroků, než ho zastavilo zatažení za obojek. „Stoupni si“. Vstal a rozhlížel se. Před ním stálo gynekologické křeslo, vedle něj bylo vyšetřovací lehátko, u stěny skříňka s matovými skly. Na několika pojízdných stolcích jakési přístroje s kabely a elektrodami, o jejichž účelu jen cosi matně tušil. V rohu, částečně skryt plentou byl záchod, z místnosti vedly ještě další dveře do dalších prostor. Vedle „kozy“ stál stojan s dvěma vaky naplněnými čirou tekutinou a dlouhými hadicemi. Odepnula mu vodítko a přikázala, aby si vylezl na křeslo. Kdysi už si toto zařízení vyzkoušel, ale bylo to tak dávno a byl natolik zmatený, že se na něj šplhal značně neohrabaně. Bavila se chvíli jeho pozorováním, ale když se ocitl na sedačce čelem k opěradlu, zavelela „slez zpátky“. Zahanbeně slezl a stál vedle křesla. „Podívej se, jak se to dělá.“ Ladným pohybem se vyšvihla na kozu, opřela se o opěradlo a opřela nohy do opěrek. Šaty se jí při tom svezly do pasu. Nedalo mu to, aby se nedíval na její klín, který se objevil a chomáček chmýří, který si pěstovala na Venušině pahrbku. Všimla si toho a zasmála se. „Smíš mne tam políbit.“ Přešel mezi roztažené nohy, sklonil se k ní a přisál rty na místo, kde se spojují labia major. Cítil její vůni a chuť, které se nikdy nemohl nabažit. Neodvažoval se vystrčit ani špičku jazyka, příkaz zněl „políbit“, ale užíval si ten dotyk, dokud mu nepoklepala bičíkem na rameno. „Stačí, nástup.“ Zvedl se a než přešel na původní místo, byla dole. Zhluboka dýchala a jen mu ukázala bičíkem na křeslo. Vylezl nahoru, do její ladnosti chybělo víc než hodně, ale během chvíle ležel na zádech s roztaženými a opřenými nohami v očekávání věcí příštích.
„Připravil ses, jak jsem ti přikázala?“ zeptala se ho, zatímco si natahovala latexové rukavice. „Ano, Madame. Večer a ráno jsem měl čípek a pořádně jsem se vyprázdnil.“ „Přesvědčím se sama,“ odtušila a nanesla si na dva prsty v rukavici pořádnou dávku lékařské vazelíny z kelímku na stolku. Prsty druhé ruky mu roztáhla půlky a namazané prsty zatlačily na anální otvor. „Zatlač!“ poručila mu a pleskla ho po zadku volnou rukou. Její prsty vnikla do jejího zadku a chvíli tam setrvaly. Pak se začaly pohybovat. Nejprve krouživým pohybem roztáhla jeho konečník a pak jej začala projíždět pohyby podobnými kopulačním. Uvolnil se a vzdychl, začínalo to být příjemné. V tu chvíli přestala s pohyby a vytáhla ruku z jeho zadku. „Co to je? Nejprve se tu meleš a uhýbáš, pak vzdycháš, jak děvka, kterou někdo dobře šuká a ke všemu ti do dokonalé čistoty hodně chybí.“ Ukázala mu prsty v rukavici, na kterých byly v gelu patrné nahnědlé šmouhy. Pleskla ho druhou rukou přes naběhlé koule a s úsměvem si prohlédla napěchovanou „klícku“. „Tobě se to snad opravdu líbí, to mne těší. No, uvidíme za chvíli.“ Obešla křeslo a bylo slyšet, jak něco hledá ve skříňce za ním. Když se vrátila, měla v ruce gynekologické zrcadlo. „Tak holt si tě prohlédnu pořádně. A vyčistím,“ dodala. Namazala ramena zrcadla pořádnou dávkou vazelíny a jemně, leč důrazně jej zasunula do již částečně uvolněného konečníku. Sykl leknutím z doteku chladného kovu a přes veškerou snahu se neubránil reflexivnímu pohybu. Zvedla se od jeho zadku a podívala se na něj přísně. „Tak to ne, to by sis také mohl ublížit.“ Ponechala spekulum v jeho zadku a ze stolku vytáhla dva krátké a jeden dlouhý řemen. Několika zručnými pohyby mu krátkými řemeny připoutala nohy a dlouhý ho obepnul v pase. „Teď už snad dáš pokoj. Budeš to mít pak horší, ale byla to tvoje volba. Sklonila se opět k jeho zadku a on cítil, jak se zrcadlo roztahuje a rozevírá mu svěrač. Vzala si baterku a chvíli si prohlížela jeho útroby v jejím světle. Pak stáhla a vyndala zrcadlo. „Takže bude třeba tě pořádně propláchnout. Nejprve dostaneš asi tak půl až tři čtvrtě litru, které udržíš vlastní vůlí nejméně pět minut. Vyprázdníš se tady na toaletě. Pak dostaneš jeden a půl litru na deset minut. To je docela hodně, takže ti pomohu tamponem. Vyprázdníš se do nočníku, abych si mohla zkontrolovat, zda jsi opravdu čistý. Pokud nebudeš, bude repete.“ Vzala do ruky jednu z hadic, namazala irigátor na jejím konci vazelínou a vsunula mu ji do zadku. Přesvědčila se o tom, že drží dostatečně pevně a otočením kohoutu pustila náplň do jeho útrob. Hekl překvapením z tlaku i teploty. „Copak?“ otázala se s úsměvem. „Že by nám to vychladlo, ze tu dobu, co jsem ti musela číst levity, protože jsi nedával pozor, co ti říkám?“ Zahanbeně sklopil hlavu a přikývl. „Alespoň si dáš příště pozor a nebudeš zdržovat.“ Povytáhla retenční misku na křesle pod jeho zadek, zastavila proud vody řinoucí se klysterovacího vaku a vytáhla mu irigátor ze zadku. Křečovitě jej sevřel a zhluboka dýchal. Tiše se usmívala, když si pomalu stahovala rukavice a uvolňovala jeho upoutání ke gynekologickému křeslu. Pomalu slézal a stále držel křečovitě stažený zadek, ačkoliv neměl pocit jakéhokoliv vnitřního tlaku na svěrač. Ve svém zmatku si neuvědomoval, že to teprve přijde právě poté, co se postaví. Ukázala mu rukou k toaletě, ale při tom významně pohlédla na hodiny nezúčastněně tikající na stěně. „Máš ještě čtyři minuty.“ Bylo mu to sice jasné, ale se sevřenými půlkami se pomalu šoural ke spásnému místu. Začínalo ho „podezřele“ tlačit v podbřišku, i když svěrač byl stále v klidu. Madame se posadila do křesílka stojícího v rohu místnosti a pobaveně ho pozorovala. Povytáhla si šaty, roztáhla nohy a začala se jednou rukou dotýkat svých ztopořených bradavek, které se rýsovaly pod saténem, a druhou rukou bloudila ve svém klíně. „Klekni si a dívej se na mne.“ Se zaťatými zuby poslechl a opatrně poklekl. V podbřišku mu slyšitelně škrundalo a tlak na svěrač už byl patrný. Přivřela oči a prstem si projela stydkou rýhu. „Pojď ochutnat.“ Ty dva metry po kolenou k ní byly pro něj utrpením, “jestli to tady pustím, bude to šílená ostuda,“ pomyslel si, „ale snad si toho je vědoma a nebude jí to vadit doopravdy,“ zadoufal. Dostal se k ní a olízl její nastavený prst. Vzrušovalo ho to jako vždy, měl rád její chuť a vůni. Křeč, která mu projela břichem, ho vrátila na pevnou zem. Vyskočil a vrhnul se k toaletě. Ani nedosedl, když se mu vyhrnul proud tekutiny po stehnech. Nevnímal, že Ona sedí v křesle proti němu a pozoruje ho. Netrvalo to příliš dlouho, než se mu udělalo podstatně lépe. Uvědomil si, kde je, zčervenal a sklonil hlavu. Přistoupila k němu a objala ho. „Jsi v pořádku?“ V očích se mu objevily slzy, když k ní zvedl hlavu a přikývl. Políbila ho. „Až budeš cítit, že jsi prázdný, přijď do vedlejší místnosti, tak jak jsi.“ Políbila ho na mokré tváře, pohladila po vlasech a odešla.
Chvíli seděl a vydýchával se. Její gesto mu vrátilo klid. Soustředil se na to, aby ze sebe dostal zbytky tekutiny a po několika minutách byl schopen se zvednout a jít za ní. Vedlejší místnost mu opět vyrazila dech. Za dveřmi se skrývala luxusní koupelna s vířivkou, sprchovým koutem, koutem na skotské střiky, toaletou a bidetem, kosmetickým stolkem s křesílkem, zrcadly a skříňkami. Usmála se na něj a ukázala mu, že má jít do kouta určeného pro skotské střiky. Podíval se na ni tázavě. „Myslím, že ti prozatím jeden klystýr bude stačit, byl jsi vyprázdněný dost. Teď si tě umyji, už začínám mít hlad. Neboj, skotské střiky si také necháme na jindy,“ zasmála se. Chytil se zábradlí a čekal. Pustila vodu a zamířila na něj proud z hadice. Byla příjemně vlažná. Uvolnil se a otáčel se kolem své osy. „Vystrč zadek,“ přikázala mu. Učinil tak a cítil, jak z něj voda smývá zbytky lepivé tekutiny. Zastavila proud a podala mu osušku. „Utři se a obleč se. Věci máš na křesílku, kurvičko. Pak přijď do haly.“ Rychle ze sebe utřel všechnu vodu, pečlivě se osušil v klíně, pokud mu CB dovolil, osušil si zadek včetně rýhy mezi půlkami, pověsil osušku na sušák a přešel k toaletnímu stolečku. Pochopil, proč mu Madame řekla „kurvičko“. Na křesílku ležely samodržné punčochy s krajkovým lemem a krajková košilka do pasu. Opatrně to na sebe navlékl a kriticky se prohléhl v zrcadle. Sice se sobě zasmál, ale tuhnoucí kolík v pásu ho usvědčoval, že se mu to líbí. Prošel ordinací do haly. Paní tam nebyla, takže poklekl na přikázaný kobereček, složil ruce za hlavu a čekal. Netrvalo dlouho, když se otevřely dveře vedle ordinace a Madame mu pokynula, aby šel za ní. Vstoupil do jídelny. Na stole bylo prostřeno pro dva, ale byl už natolik vychovaný subík, že se začal rozhlížet po „svém“ koberečku. Ležel kousek od servírovacího stolku, na kterém stála láhev sektu v chladicím kbelíku a dvě sklenky. Klekl si, složil ruce do týlu a čekal. Obešla stolek, uchopila sklenku a vytáhla láhev z kbelíku. „Víš, že normálně alkohol nepiji. Ale to, že spolu můžeme strávit víkend, je natolik mimořádná záležitost, že si s Tebou ráda připiji.“ Nalila si trochu do skleničky, přivoněla k ní a postavila ji na stolek. Láhev obratně zasunula do kbelíku. „Asi si říkáš, že bys měl nalévat a obsluhovat ty. Ale vzhledem k tomu, že jsem tvá Paní a mám své rozmary, musíš se s tím smířit. Teď nalévám já.“ S těmito slovy vzala druhou skleničku a poodstoupila od stolku tak, aby na ni viděl. Vyhrnula si šaty, rozkročila se a přitiskla si skleničku do klína. Tiše to zašumělo a sklenička se začala plnit perlící žlutou tekutinou. Pozoroval ji s lehkým úsměvem. „Vstaň!“ Vzala ze stolku svoji skleničku se sektem a přistoupila k němu. Podala mu vlažnou a specificky vonící sklenku. Přijal ji, přičichl, přivřel oči a usmál se. Jeho sny se naplňovaly. „Na Vás, Madame.“ Přiblížil svoji skleničku k její a zlehka se jí dotkl. „Na nás, můj milý,“ odpověděla mu, ale sklenku odtáhla. Říká se, že „kdo ťuká, nešuká,“ rozesmála se svým zvonivým smíchem, „ a já si toho chci tento víkend užít do sytosti.“ Přivřel oči, nadechl se a zhluboka se napil. Znal již vůni a chuť jejího pissu. Ale nikdy ho dosud neochutnal v takové koncentraci a množství. Nechal rozlít její chuť v ústech, přikývl a dopil zbytek skleničky. „Děkuji Vám, moje nejmilejší a nejlaskavější Madame,“ odložil skleničku a políbil jí ruku na zápěstí. Pleskla ho po tváři. „Teď žádné dráždění, mám hlad. Doprovoď mne ke stolu.“