Přišel na lekci, aneb jak to vidí zmrd

Inzerát na amaterech, hodně mě láká. Posbírám odvahu a napíšu, komunikace ukazuje, že Martas278 je inteligentní borec, který ví a určitě rozšíří mé dosavadní zkušenosti s šikanou a bdsm. Po krátké dohodě na hypotetických hranicích a ceně dostávám info k oblečení na lekci a k místu a času. Pondělí se blíží, těším se, bojím se, brutálně se to ve mně pere, nechci být za debila, který couvne, balím náhradní oblečení do batohu, peníze do kapsy, vyrážím na místo, jsem tam skoro o půl hodiny dřív, obcházím okolní ulice, nervozitu musím rozehnat, posledních pět minut už čekám na smluveným místě. Přesně o půl telefon, anonymní číslo, dostávám instrukce, dům ve vedlejší ulici, vstupní dveře zabzučí, v suterénu otevřené plechové dveře, dle instrukcí vejdu, dva policajti v černých kombinézách, taktická výstroj, kukly, kanady, je jasné, že nejde neposlechnout, dostávám čas na svlečení se, poskládání oblečení, jdu na zem, lížu kanady, i jejich podrážky, dostávám kopance, dostávám rány pěstma, přišlápnutá hlava, krk, přišlápnutý ocas, kopance do koulí, kopance do těla, pár ran koženým opaskem po zádech, po prdeli, bolí to, osvěžení chcankama z petky, pár elektrických výbojů paralyzerem. Elektriku mám rád, ale tohle je úplně jinak, bojím se toho, bolí to, ale asi je to o mé připosrané hlavě, úplně stejně dráždění bradavek, Wartenbergovo kolečko je to fakt za hranou, obzvlášť levá bradavka je úplně v piči, ale musím to vydržet. Diskuse se nepřipouští, pak přichází něco, co mě úplně dostává a to je “vypnutí” Borci vědí, jak chytit, jak přivřít kyslík, sesouvám se, nejsem schopný popsat, jaký je to zážitek, je úplně nový, vlastně v určitém okamžiku je skvělý, těch pár sekund chci ještě opakovat, už chápu, že jsem jen totální sub pro jejich pobavení. Bolest, šikana, ponížení, evidentně si to užívají a co se děje je jen na nich, já jsem tam jen jako věc, oni dva přesně vědí, co dál, jsou sehraní, věřím jim, přestože jim platím, že je to fakt baví. O bradavce vím celý následující týden, ale přináší to i vzrušení, občas si vzpomínám na nějaký detail, občas i na ten pocit bezmoci, je to něco, co je poprvé až u těchto borců, takže je jasné, že do toho půjdu zase. Dva týdny si nepřipouštím potřebu další akce, ale potřeba přichází a já po měsíci od totálního ponížení, zničení začínám domlouvat opakování. Další setkání: bojím se, těším se, v některých chvílích se trošku vzpouzím jen nevím proč, několikrát si musím odpočinout, rány, kopy, vypnutí, je to opět dobré, místy ještě lepší než minule, nevím proč na bolest reaguji slovem pičo, dostanu za to, snažím se vysvětlit, že je to jen pro ulevení si. Na závěr mi ale vyklouznou slova "ses posral" vyvolá to odpovídající reakci, jen mě tak zlehka zaklekne, trochu to bolí, hůř se nadechuje, prosím opravdu konec. Stopka funguje, pán dodržuje domluvené, je konec, oblékám se, platím, snažím se rozdýchat ten skřípnutý hrudník, snad to přejde. Nepřechází, ani druhý den, bolí to víc, bolí to při každém nadechnutí, celý den myslím na to, že jsem byl drzý na pána, že jsem ho vyprovokoval. Nepřestává to bolet, rentgen hlásí naštípnuté žebro, řešení je pár měsíců počkat, ono to přejde samo. Žebro už sedmý týden bolí a STEJNĚ TO CHCI ZASE. vidím policajta v kombinéze na ulici a ocas se mně staví. Nevím, co s tím, ale je to závislost, už si musím domluvit další akci.