Práce u doktorky
Po dokončení učňáku jsem se porůznu snažil najít nějakou práci, ale většinou jsem vydržel jenom pár měsíců a zase jsem šel o dům dál. Po pravdě jsem nikdy nebyl moc zručnej, ale vždycky mně bavili počítače a pak se mi podařilo najít místo pracovníka helpdesku v jedné počítačové firmě. Tady jsem se konečně našel. Většinou se jednalo o vzdálenou výpomoc, nastavení sítě, ale občas jsem vyjížděl i do firem zapojit nový počítač, nainstalovat programy, nebo hledat a řešit problémy s chodem výpočetní techniky.
A takhle se na nás jednou obrátila doktorka z jedné místní soukromé ordinace, že se jí občas seká počítač a potřebovala by s ním pomoct. Vzal jsem si všechno potřebné a domluvili jsme se, že dorazím po ordinační době, aby nemusela přeobjednávat pacienty. Zazvonil jsem u dveří a paní doktorka mi přišla odemknout. Provedla mě přes čekárnu a sesternu až do ordinace, na kterou navazovali podle dveří ještě další dvě místnosti. Sedla si k počítači a snažila se chvilku něco dělat, aby se projevil daný problém, ale počítač běžel bez problémů a k žádnému sekání nedocházelo, z čehož byla doktorka docela naštvaná. Uklidňoval jsem jí, že to je v celku normální, že když to je potřeba, tak se ta závada neukáže a že se zkusím tak obecně podívat, jak by se dal ten počítač zrychlit.
Hnedka jak jsem se posadil, tak mě zaujali dvě webkamery připojené k počítači. Jedna namířená směrem do ordinace a jedna mým směrem a říkal jsem si, co tady asi může natáčet, ale jenom mi to tak proletělo hlavou a víc jsem se tím nezabýval. Chvíli jsem procházel základní procesy operačního systému a přitom jsme si povídali s doktorkou, když jí zazvonil mobil. Po krátkém hovoru se omluvila, že si chvilku odběhne a já s tím neměl problém. Stále jsem se hrabal v počítači, ale pořád nic nenasvědčovalo nějaké problémy. Zkusil jsem se ponořit více do hlouby a odkryl jsem si skryté a systémové soubory, načež se mi v seznamu oblíbených položek ukázali složky pojmenované „XXX – otroci“, „XXX – moje“.
Chvíli jsem odolával k nahlédnutí do těchto sožek a říkal jsem si, že se musím chovat jako profesionál, ale po pár minutách, kdy jsem tam zůstal sám a už jsem nevěděl, co dát prověřovat, tak jsem najel kurzorem na první složku a otevřel jí. Složka obsahovala stovky náhledů a já jsem nepochyboval o jejich obsahu. Stovky ikonek fotek a videí spíše starších mužů v poutech nebo kožených oblečcích v nejrůznějších pozicích a situacích uvnitř ordinace a nad nimi stojící doktorka v různě více či méně odhalujících bodýčkách. V ruce všechno možné od stetoskopu, přes důtky až po rákosky a gumové robertky. V tu chvíli mi bylo jasné, že paní doktorka je svérázná domina, která starším mužům a dědkům dopřávala od hraní si na doktora a nejrůznějších druhů vyšetření, až po sado-maso hrátky a ještě si to navíc nahrávala na video.
Zkusil jsem si přehrát náhodně nějaká videa a opravdu paní doktorka se nebála ničeho jako cévkování, nechávala si olizovat vlastní nohy otroky až po opravdu pořádné výprasky nechávající obrovská jelita. Musím říct, že pohled na nahý, chlupatý a starý dědky nebyl něco, co by mě úplně oslovilo. Na druhou stranu pohled na částečně odhalené tělo doktorky byl velice příjemný a přes její bílý plášť bych jí takovou pěknou postavu a hlavně krásně tvarované minimálně trojky, vůbec netipoval. Pak jsem si vzpomněl na druhou složku, a jakmile jsem si zobrazil její obsah, tak to byla úplně jiná káva. Opět několik stovek ikonek, ale tentokrát s náhledy spoře oděné, či zcela nahé doktorky, která předváděla tanečky, naprosto detailně dokumentovala nejtajnější zákoutí jejího těla, nebo se uspokojovala za využití nejrůznějších pomůcek a znovu si všechno pečlivě dokumentovala.
Proskákal jsem několik videí s tanečky a u jednoho jsem se trefil akorát na moment, kdy si stáhla červená tanga a prsty zajela do svých útrob. Nad pysky vyholený a přistřižený asi 3cm široký proužek jemných chloupků, jinak zcela holá lasturka o které bych byl schopný odpřísáhnout, že patří maximálně osmnáctileté holčičce a né ženě ve středních letech. Sjížděl jsem obsahem složky, až jsem uviděl fotky pořízené zhruba tak ze třiceti centimetrů od jejího lůna a hned za nimi videa s odpovídajícím náhledem. Po spuštění jsem zůstal jako opařený. Ve videu ležela doktorka na vyšetřovacím lůžku a doširoka roztažené nohy. Do svojí vagíny zasouvala sytě růžový, vibrující robertek, který měl většinu svého povrchu pokryt směsí různě velkých výčnělků. Přetočil jsem video někam za polovinu celkové délky a vzhledem k blízkosti a vysokému rozlišení kamery byla vidět každá kapička její šťávy stékající po robertku na lůžko, stejně jako každý sebemenší pohyb svalů v okolí vstupu do její štěrbiny. Zesílil jsem si zvuk a ordinací se rozléhalo její hlasité sténání, když v tom se počítač zaseknul přesně tak, jak o tom paní doktorka mluvila. Dokola se ozýval ten samý hlasitý výkřik blaženosti a přes všechny moje snahy se mi nedařilo získat znovu kontrolu nad svéráznou výpočetní technikou, v tom jsem uslyšel zvuk chrastění svazku klíčů u vstupních dveří a já začal panikařit.
Doktorka odemkla dveře, prošla čekárnou a vstoupila do ordinace, kde se stále ještě hlasitě opakovalo její sténání a v posledním zoufalém pokusu jsem alespoň vypnul monitor. Doktorka byla úplně zaskočená tím, co slyšela a ihned si dovodila, o jaké zvuky se jedná a přiskočila k počítači. Já se stále bezúspěšně snažil mačkat veškeré kombinace kláves, které mě napadli a mohli by pomoci, ale ze strany počítače žádná reakce, skoro jako kdyby mi to udělal naschvál. Odstrčila mě od stolu a zapnula monitor, kde byl přes skoro celou obrazovku robertek zastrčený v jejím rozkroku. Absolutně vyhozená z míry mě propichovala pohledem a ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal. Jednou rukou jsem se dokola a dokola snažil mačkat klávesu pro ztlumení zvuku a pro ukončení videa. Přišlo mi těch několik vteřin delších než můj celý život. Pak se mě počítači snad zželelo, video se konečně přerušilo a zůstala pouze otevřená složka s náhledy.
„Tak já tě tady nechám a ty se mi takhle začneš hrabat ve věcech? To jako myslíš vážně?“, udeřila na mě doktorka a já marně hledal něco, co bych řekl. Doktorka začala hrabat v kapse a vytáhla mobil. „Co to děláte?“, vypotil jsem ze sebe slova. Doktorka jenom odsekla: „Volám k tobě do firmy, aby si tě tady vyzvedli!“ a udělala několik kroků směrem do místnosti. Toho jsem se zalekl a musel jsem něco udělat. Vyskočil jsem ze židle a chytil ji za ruku se slovy: „Počkejte, tohle přece není potřeba, to se nějak udělá“ a nasadil jsem psí obličej toho nejzoufalejšího typu. Chvíli se na mě dívala a přemýšlela. Očima si mě přeměřila od hlavy až k patě a pak si strčila mobil do kapsy. „No možná by mohlo být zajímavé zkusit něco i s mladým masem“, a potom se rukou natáhla k mým kalhotám a zatáhla za očko pro pásek. Já jsem ucuknul. „No co to je?“, okřiknula mě a vrazila mi pohlavek. „Mám volat, nebo ne?“, zeptala se a znovu se natáhla mým směrem. Nebylo výběru a podvolil jsem se. Znovu mě jednou rukou chytila za poutko pro pásek a přitáhla. Druhou rukou mi zajela pod kalhoty a přes boxerky prohmatala moje přirození. „No žádná sláva, ale něco s tím snad dovedeme“, zabručela si pod vousy, vytáhla ruku z mých kalhot a zmizela za jedněmi ze dveří vedoucích z ordinace. Za dveřmi jsem slyšel různé zvuky, ale neměl jsem absolutně žádnou představu, co se tam může odehrávat a já jsem několik minut stál v ordinaci napjatý jako struna, než se konečně dveře otevřeli.
Doktorka vstoupila do místnosti převlečená do bílého bodýčka ve stylu boratových plavek, kdy její stydké pysky a prsa zakrýval proužek látky široký sotva pár centimetrů, ale jinak by celý zbytek jejího těla odhalený a mě to vyrazilo dech. Přesně v místě, kde byl vidět obrys jejích bradavek a na venušině pahorku vyšité červené kříže. Na nohách bílé kozačky s podpatkem asi 10cm vysokým. V ruce bílý, kožený pásek na něm také vystupující červené kříže. Za hlasitého klapání podpatků prošla kolem mě k počítači a já uviděl i zadní stranu jejího oblečku. Všechny proužky látky byly spojené pouze tenoulinkým provázkem, který měla zaříznutý hluboko mezi půlky. Doktorka v počítači několikrát klikla myší, vzala jednu z webkamer a přitáhla si židli před stůl. Kamerku nastavila na okraji stolu, usedla si na židli a propichovala mě očima. Ještě jednou mě projela pohledem a pak promluvila: „Tak začneme prohlídkou“, máchla rukou mým směrem a k tomu dodala: „Do spodního prádla chlapče“. Já neviděl cesty ven, začal se pomalu svlékat a své oblečení odkládal bokem, až jsem zůstal pouze ve spodkách. Doktorka se spokojeně usmívala, hladila po těle a pak pronesla: „Tak ukaž co umíš!“, a následně mě začala úkolovat. Musel jsem pobíhat po ordinaci, dělat dřepy, kliky, lezt na zemi po čtyřech, skákat po jedné noze, kvokat u toho jako slepice a další potupné prostocviky, zatímco mě doktorka pečlivě pozorovala. Nějakou chvíli mě takhle nechala křepčit a pak si mě předvolala, abych se postavil před ní.
Nastavila si mě čelem přímo před kamerku a přes látku prohmatávala v rozkroku. „No tak se nám předveď chlapečku“, řekla jenom tak suše a stáhla mi boxerky až ke kotníkům. Lehký úsměv v její tváři a slova posměchu směřující k velikosti mojí chlouby zcela zadupala mojí sebedůvěru a po čele mi tekl studený pot. Natáhla si gumové latexové rukavice a v bezprostřední vzdálenosti od všesnímající kamery mi začala vyšetřovat pinďoura. Prohmatávala mi šourek i penis, stahovala předkožku a prstem přejížděla přes špičku žaluda. Pak mě zatahala na chlupy a k tomu přidala: „Už jsi někdy slyšel o holení chlapečku? Už takhle je malej a ještě ani nemůže dejchat“. Pak se natáhla a ze stolu sebrala krátké podtrhávací pavítko a natáhla můj penis za předkožku, co to jenom šlo. „No jo, šest centimetrů, s tímhle si žádnýho šejkspíra nezahraješ, to je tak na maňáskové divadlo“, pošklebovala se mi a bylo na ní vidět, že s velkým uspokojením. Ještě nějakou chvíli si mě takto vychutnávala. „No to bychom měli a přejdeme k odběru spermatu“, řekla s ledovým klidem, vstala a ze skřínky vytáhla plástovou nádobku s víčkem. Postavila se přímo přede mě a stažením nepatrných proužků látky si zcela odhalila prsa. Chytla mě za ruku a položila si jí na levé prso, do druhé ruky mi podala nádobku, pak mě chytla jednou rukou za penis, začala jemně stimulovat a druhou rukou mě plácla přes zadek se slovy: „A né, že ti to bude trvat hodinu chlapečku“
Vydržel jsem asi dvě minuty, než jsem ucítil, že se blíží vyvrcholení. Silně jsem jí stisknul prso a nastavil nádobku, což jí neuniklo a pochopila. Silně mně zmáčkla zadek a zrychlila honění mého údu, já jsem se zhluboka nadechl a přišel výstřik. Stále mě držela za penis, a když už odezněla hlavní vlna a dojížděli poslední zbytky spermatu, tak si přede mě klekla, otevřela pusu a zajela si s ním dovnitř. Cítil jsem, jak ho pevně sevřela rty a jazykem olizovala všechno, co neskončilo v nádobce, dokud mi nezačal měknout. Potom vstala a hluboce polkla celý obsah svých úst. „Tak to bychom měli vyšetření, a co provedeme s tím tvým šmírováním co?“, řekla a chvíli se zamyslela. „Už vím“, široce se usmála a ze stolu vzala bílý řemen, který si přinesla. „Tady přehnout“, řekla přísně a ukázala na lůžko v ordinaci. Přehnul jsem se a nastavil zadek. Ještě jsem se pořádně neuložil a již mi přes zadek pleskla první rána a já syknul bolestí. „No, no, no, aby ti jazyk neupadl chlapečku. Máš to za třicet ostrejch. A nahlas počítej!“, okřiknula mě a znovu pásek dopadl na moje obnažené půlky. Zatnul jsem zuby a počítal dle příkazu. Nahlásil jsem poslední, třicáté plesknutí a zadek měl v jednom ohni.
Doktorka odložila pásek na stůl a řekla: „Tak už můžeš jít chlapečku, ale tohle a tohle si tady nechám na památku“, zakončila mojí lekci a ukazovala na odebraný vzorek spermatu a moje spodky. „A kdyby sis chtěl pouštět pusu na špacír, tak si pamatuj“, řekla a klepala prstem vedle kamery, která stále ještě běžela a každičký detail podrobně zachytila. Potupně jsem jí obě trofeje odevzdal na stůl, obléknul se a odcházel pryč. Ještě večer jsem měl na zadku od pásku obtisknuté desítky křížků a srovnával si v hlavě ten den zažité události. O dva dny později za mnou přišel v práci šéf s rozpačitým výrazem a spustil: „Co jsi to prosímtě u tý doktorky vyváděl?“, a ve mně úplně hrklo. Pak pokračoval: „No dneska volala, že se jí ten počítač pořád seká a chtěla vyloženě tebe, že jsi hrozně šikovnej a máš si sebou vzít to svoje malý šikovný nářadíčko“, a současně se usmíval. Nakonec ještě dodal: „Že vy dva jste tam dělali nějaké opičárny co?“ a pak mi podal lístek s poznámkou, že mám přijít v pondělí po ordinačních hodinách a já byl jako na jehlách až do konce pracovní doby. Hnedka po práci jsem si jel koupit do drogerie holicí strojek a pěnu na holení, abych mu dole dopřál víc vzduchu. Už aby bylo pondělí a já se mohl paní doktorce ukázat.
Bowlller
