Vracím se domů v podvečerním šeru, v dáli se objevují temná mračna blížící se bouře a občas se na nebi objeví i záblesk doprovázený hřměním. V hlavě si neustále přehrávám ty velmi intenzivní prožitky, které jsem dnes mohl prožít Marcelovou zásluhou. Musím uznat, že mě ani vesnu nenapadlo, že se naše intimní radovánky promění v takovou divokou jízdu a má zadnice bude tak poddajná a důkladně protažená. Marcel se předvedl jako velmi výkonný samec, který si může a chce dopřávat intimních radovánek dosytnosti. Ostatně já to měl v jeho věku hodně podobné a byl bych schopen provozovat intimní radovánky skoro pořád, kdyby ovšem bylo s kým. A teď jsem naplno okusil, jaké to je, když ze mě byla ta nejposlušnější děvka, co drží chlapovi a může si užívat hluboko v sobě jeho krásné tvrdé péro. Tak dlouho jsem po takovém zážitku toužil a teď se mé touhy zcela naplnily a celého mě pohltily. Nemohu se sice zbavit pocitu, že je Marcelovo péro stále v mojí zadnici, ale jinak mne ovládají takové povznášející a uvolňující pocity. Ty mě ale opustí v momentě, kdy vejdu domů, a z kuchyně ozve se ženino: „No konečně, kde jsi tak dlouho?“ Já to moc nekomentuji, pěkně ojetý a vyhládlý se hrnu k večeři. Žena na mě u večeře nějak důkladně pohlédne a spustí: „Jsi tak schvácený a upocený, co jste v té práci prosím tě dělali? Páchneš, jako by ses vrátil od nějaké děvky!“ Marně jsem ji přesvědčoval, že tomu tak není a těch šanonů, co jsme s Marcelem museli přestěhovat do archívu, bylo prostě moc. Jen se akorát nafoukla a pronesla: „Jdu spát.“ Já se odeberu do koupelny a dopřávám si dlouhou chladnou sprchu, abych ze sebe smyl pot a pach nejen svůj, ale i Marcelův. Ráno mířím do práce s takovými smíšenými pocity, na jednu stranu se těším na tu chvíli, až zase uvidím Marcela, na stranu druhou je moje důkladně protažená zadnice ve stavu, kdy by potřebovala akorát hezky pofoukat. Marcel mě v práci vítá větou: „Čau, co dělá tvá prdel po včerejšku?“ „No zatím nic moc, asi by potřebovala pohladit a pofoukat,“ svěřuji se mu se svými pocity. „To nic, to přejde, za pár dní…,“ konejší mě Marcel. Já doufám, že to tak bude a pro jistotu se ho zeptám: „A ty sis ve mně péro nestrhl?“ „Proč bych si ho měl strhnout? Byl si tak krásně uvolněný, kdyby mi nehrkaly prázdné koule v pytlíku, klidně tě hned znovu protáhnu,“ povídá silácky Marcel. Škubnul jsem s sebou úlekem a v obavě, že by to má zadnice určitě nedala, už se raději tomuto tématu vyhýbám a věnuji se práci. Ostatně Marcel činí totéž.
Po pár dnech je ale vše jinak. Zase udeřilo nesnesitelné vedro a já si jen tak povzdechl: „To je horko, kdyby to šlo, tak tu sedím nahý.“ Tak to zkus,“ řekne na to Marcel a hned jde zamknout dveře do naší kanceláře, aby nám do ní nikdo nevlezl. „Tak do toho chlape,“ pobídne mě. Já tak učiním, trikem si otírám pot téměř z celého těla a než to dokončím, Marcel je nahý taktéž, přistoupí ke mně a jeho ruka mi tahá za péro, které začíná pozvolna tvrdnout. Opírám se o stůl a už tuším, co se bude dál dít. Vzrušení ve mně sílí, péro krásně tuhne a Marcel mi ho ještě začal dráždit jazykem. Moc hezky mi v něm tepe a já mu ho sám od sebe zasunu hluboko do pusy. Je to náramná slast, vlastně si až teď uvědomuji, že mě nikdy nikdo nekouřil. Pérem pomalu a pravidelně vnikám do jeho pusy, a protože není tak velké jako to Marcelovo, ani ho s ním příliš nedusím. Užívám si ty chvíle, kdy mě jiný chlap orálně uspokojuje. To však netrvá dlouho a já cítím, jak se dere mé semeno ven a Marcelova pusa se krásně plní tou mou bílou smetanou. On vše nějak samozřejmě polkne a ještě mi ho z péra slízne do poslední kapky. „A teď ty mě,“ poručí mi. Vyměníme se, o stůl se nyní opírá on a hrdě mi předvádí to svoje parádní péro. Já neváhám ani chvilku a už se můj jazyk otírá o jeho nádherný žalud. Chci si to jeho péro vychutnat ještě víc než minule, a proto ho mám hned hluboko v puse a přeji si, aby mi ji Marcel brzy naplnil svým semenem. Jeho péro mi proniká skoro až do krku a já se zcela poddávám Marcelově touze po uvolnění, jen abych si také brzy vychutnal jeho semeno ve své puse stejně, jako si před chvílí on vychutnával to mé. Marcelovo péro mi zajíždí do pusy až po koule, jeho sténání se stupňuje a najednou mi plní pusu semenem, které hrdě polykám a stejně jako on, olíznu ho z jeho péra do poslední kapky. Marcel pak jen zavelí: „Tak stačilo, chlape, do práce.“ Péra nám klesla, rychle se oblékáme, a přestože jsme oba zpocení a v obličejích rudí, předstíráme maximální výkon v práci. Netrvá dlouho a do kanceláře nám vpadne Ota z obchodního, a když nás vidí, pronese: „Vypadáte, jako byste si to spolu právě rozdávali.“ My jen krčili rameny a byli oba ještě rudější než před chvílí. Ota hodí na stůl stoh papírů, které přinesl a při svém odchodu skoro ve dveřích ještě poznamená: „Tak do práce chlapi, ne že vás tady přistihnu, jak jste na sobě.“ Když konečně vypadne, Marcel jen s povzdechem poznamená: „Do prdele, to nám ale vyšlo.“
Oběma nám bylo zřejmé, že nemá cenu riskovat, až budeme někým přistiženi, jak si spolu děláme v práci dobře a budeme se muset krotit. Jenže si nejsem jistý, zda to zvládneme, protože když chtíč zapracuje a my se neovládneme, průšvih bude na světě. Tak tomu také bylo. Po několika dnech, co jsme si tak hezky navzájem vysáli svá péra, dávali jsme jeden druhému dychtivými pohledy najevo, že by to zase chtělo nějakou chvilku naplněnou minimálně úlevou v koulích. Marcel to má dobré, je single, má místo i čas, ale já jsem na tom o poznání hůř, zvlášť když má žena hned po prvních hrátkách u Marcela pojala podezření, že se určitě vracím od nějaké děvky a já jí to nedokázal vyvrátit. Naše touha po sobě zase den ode dne sílí. U mě to došlo tak daleko, že v noci procitnu, v zadnici mě příjemně šimrá a péro krásně stojí, a když si prstem zajedu lehce do zadnice, cítím, jak je uvolněná a vlhká, úplně připravená pro Marcelovo péro. Sevřen krásným a velmi silným vzrušením, nejsem schopen ono vzrušení potlačit a nakonec musím vstát a vzdálit se z ložnice, abych si mohl dopřát chvilku sebeuspokojení, která samozřejmě končí výronem semene z mého tvrdého péra. Potom znovu usínám, ale hned od rána mne noční vzrušující prožitek patřičně navnadil a já šel do práce s odhodláním, že opět chci, moc chci, aby se Marcelovo péro prohánělo hluboko v mojí zadnici. Neustále pokukuji po Marcelovi, což on ale příliš neopětuje. Má tanga jsou od rána vlhká, příjemné šimrání v zadnici mne soustavně rozptyluje a práce jako by mi byla na obtíž. „Co po mě dnes tak koukáš?“ zeptá se najednou Marcel a já jsem najednou vytržen ze svého zasnění. „No to víš, už mě zase svrbí zadnice, potřeboval bych ji protáhnout,“ přiznám barvu. „To se ti to tak zalíbilo hochu? Ale tady ne, půjdeme raději ke mně,“ navrhne Marcel.
Nedbaje toho, že přijdu pozdě domů a určitě dostanu od ženy vyhubováno, následuji Marcela do jeho bytu, jen abych mohl mít jeho péro hluboko ve své nadržené zadnici. Přeji si, aby se u něj vše odehrálo tak jako minule a já odcházel důkladně protažený. Ze začátku to tak i vypadá, Marcel mi poručí, abych se vyprázdnil, což tak hned činím a myslím si, že nastane pokračování v koupelně, ale tentokrát Marcel čeká, až opustím onu místnost, když se tak stane, řekne: „A teď jdu já.“ Mířím do koupelny, dávám si sprchu a Marcel nějak dlouho za mnou nepřichází. Už se cítím celý rozmočený, ale krásně vzrušený zároveň. Osuším se a přesunu se na Marcelovu postel. Chtíč mě zcela ovládl a já chci jediné, mít už konečně Marcelovo krásné péro hluboko v zadnici. Dráždím si ji prsty a po chvíli vnikají hluboko do ní. Mám pocit, že se uspokojím i sám. „Promiň, trvalo mi to trochu déle,“ omlouvá se Marcel, když konečně přichází z koupelny a jen mě vidí, hned dodává: „Brouk se mi tu pěkně rozdělává.“ Jeho péro je již v pohotovosti a on mi poroučí: „Udělej ze sebe poslušnou čubičku.“ Klekám si na postel na čtyři a vystrkuji na něj svou nadrženou rozdělanou zadnici. On nelení, důkladně mi ji projede prsty a už do ní zasouvá své péro. Och, jaká to pro mne slast, když si ho mohu užívat hluboko v sobě. Marcel nasadil docela slušné tempo a projíždí mě opravdu důkladně. Je to pro oba náramná slast, když si spolu můžeme dělat dobře. Protahování mojí zadnice dnes netrvá moc dlouho, což je pro ni možná dobře, a když do mě začne Marcel své péro hodně tvrdě vrážet, cítím, jak mu v něm tepe a už do mě stříká několik dávek semene.
Jen se do mě řádně vystříkal, poroučí mi: „A teď protáhni ty mě.“ Vyměňujeme si svá místa na posteli a on na mne vystrkuje tu svou krásně kulatou zadnici. Já mu rukama roztáhnu půlky a pohled na jeho moc hezký otvor do zadnice je velmi vzrušující. Nejsem si jistý, zda dokážu Marcela protáhnout tak, aby byl spokojený, ale snad to dám. Prsty mi pronikají hluboko do Marcelovy zadnice a on mě chválí, jak ho pěkně rozdělávám. Mohu pozorovat, jak se Marcel uvolňuje a otvor do jeho zadnice se lehce začíná otevírat. Určitě se už těší, jak si v sobě užije moje péro, ale to se prozatím k ničemu nemá. Sice mi v něm tepe vzrušením, ale patřičně ztvrdnout se mu prozatím nechce. Marcelova zadnice je docela hezky uvolněná a otevřená a on mě pobídne: „Zkus do mě zasunout…“ Nejsem si jist, že se to podaří, otírám se žaludem o pootevřený otvor do Marcelovy zadnice, náhle mi péro jako na povel ztvrdne a já jím bez problémů proniknu hluboko do jejího nitra. Stačím ho tam zasunout tak s bídou možná dvacetkrát a už stříkám do Marcela své semeno. Vím, že mi okamžitě klesne a já už s ním nic nezmůžu. Tak se také stane, hned je jako z gumy a docela mě mrzí, že jsem Marcelovu zadnici nedokázal projíždět pérem déle. Ač nerad, přiznávám: „Promiň, víc to nešlo.“ Marcel na to: „Nic si z toho nedělej,“ a podává mi velké černé umělé péro, které vytáhl ze stolku vedle postele. Vypadá skoro jako kopie Marcelova péra a on žadoní: „Potři ho gelem a projeď mě s ním.“ Činím, oč mě žádá, na mých prstech se ocitá spousta lubrikačního gelu, kterým důkladně promáznu jeho uvolněnou zadnici, beru do ruky ten umělý nástroj a už mu ho zasouvám hluboko do zadnice. Marcel skvostně zasténá a já pomalu, velmi opatrně začínám projíždět jeho zadnici tím velkým umělým pérem. Vždycky, když je hluboko v něm krásně zavzdychá a po chvíli mi poroučí: „Zrychli, pořádně mě protáhni, pěkně hluboko, nešetři mě…“ Zrychluji, jak si přeje, a nestačím se divit, jak svižně dokážu Marcelovu zadnici tím umělým pérem protahovat. On si to očividně užívá, sténá a naříká, přitom svou zadnici vystrkuje vstříc tomu umělému nástroji, aby ho měl v sobě co možná nejhlouběji. Ostatně i já si to užívám a unesen pohledem na to, jak svižně a pěkně hluboko proniká to umělé péro do jeho zadnice, mám chvílemi pocit, jako bych ho ojížděl sám. Marcelovy projevy slasti sílí, mě už bolí ruka, ale nepolevuji a snažím se učinit Marcela co možná nejšťastnějším. Najednou skoro vyjekne: „Och, už dost, už stačí…“ Vytahuji to velké černé umělé péro z jeho zadnice, on zcela vysílen padne na postel a povzdechne si: „Uf, tak důkladně protažený jsem dlouho nebyl.“ Dnes je asi našim intimním hrátkám konec, moje zadnice by možná ještě v sobě Marcelovo péro snesla, ale on po svém protažení už moc při chuti asi není. Poleháváme vedle sebe a oba víme, že je nám spolu dobře a asi v Marcelově posteli nejsme spolu naposledy. Musím už ale za svou ženou, která mě čeká s večeří a Marcel na rozloučenou prohodí: „A příští týden mi zase podržíš?“ „Myslím, že mě bude zase brzy svrbět,“ řeknu, aby si byl Marcel jistý, že rád nastavím zadnici tomu jeho krásnému péru a nebude to ani dlouho trvat.
