Vyrůstal jsem na malé vesnici u Mladé Boleslavi, začal jsem tam pracovat a i když jsem měl už ve 26letech rodinu a podnikovej byt, stále nebylo moc peněz na zbyt. V tu dobu jsem často chodíval s kamarády do hospod a nějaké peníze jsem propil a naházel do automatů. Pak mě i čapli policajti a já měl přes rok papíry v čistírně.
Narodila se mi dcera a výdajů bylo zas víc a tím víc mě to všechno sralo, když jsem viděl, jak se u nás doma obrací každá koruna a furt slyším jak je potřeba zaplatit tohle a koupit támhleto. Jednou jsem si takhle postěžoval kámošovi, který byl můj pravý opak. Měl prachy, spokojený manželství, dům, pomalu každej druhej rok nový auto, ale nikdy nemluvil o tom co dělá.
Navrhnul mi že by pro mě měl kšeft, na kterým bych mohl vyvařit slušný prachy. Po pár dnech mi řekl, že bych jen vždy na smluveném místě předal zásilku a zkasíroval peníze, které mu předám a on mě za to dá slušnej profit.
Ptal jsem se oč jde, ale on jen odvětil, že chce ode mě práci a žádný kecy kolem. Nakonec jsem si řekl: no co, hlavně že to ponese.
Vždycky mi několikrát do měsíce předal balíček, dostal jsem instrukce kde v Praze si mám zabukovat pokoj a zavolat mu číslo pokoje a čas.
Pak jsem už jen jel na hotel, nechal si přinést něco k pití a jídlu, pustil jsem si telku a čekal s odemčenými dveřmi.
Vždycky v rozmezí hodiny dvou přišel chlápek, zaplatil, já předal balíček a on zas odešel.
Po dvou letech jsem si vykoupil z čistírny řidičák, koupil jsem si auto.I rodina měla peněz dost, dovolené dvakrát do roka, prostě pohoda. Zrekonstruovali jsme i byt a koupili nové vybavení.
I když mě to napadlo kolikrát, časem se mi potvrdilo že dělám kurýra a vozím drogy. Ale pohodlnej život a vidina dalších peněz vždycky zaplašila strach, nemyslel jsem na riziko.
Jednou jsem opět jel do Prahy, nic zvláštního. Sedím v pohodlný sedačce na hotelu a puštěná televize přehlušila i příchod někoho, koho jsem nečekal. Málem jsem na sedačce poskočil, když se přede mnou objevili dva chlápci v kuklách. Vzápětí se na mě vrhli a než jsem se stačil vzpamatovat, měl jsem na rukou za zády policejní pouta a ležel vedle sedačky. Přes hlavu mi přetáhli černou kuklu bez otvorů pro oči.
Hlavou mi probíhalo tisíce myšlenek snad každou vteřinou. První, co mě ale napadlo bylo to, že to jsou policajti, kteří odhalili kšefty mého kámoše. Ale jak se po chvilce ukázalo byla to konkurence, která přišla o kšeft, který jim právě můj kámoš vyfoukl. Bylo mi jasný, že tady končí veškerá sranda a já dostal strach, ale zároveň jsem byl rozhodnutej, že jim nic neřeknu a budu dělal blbého a že tak mi to snad projde. Sice přijdu o balíček a prachy za něj, ale nechtěl jsem nic posrat a přivést sebe i kámoše do ještě většího průseru.
Jenže chlápci se se mnou moc nepárali. Svázali mi ještě nohy a já bezmocně ležel na břichu vedle sedačky a nic jsem neviděl. Začali se vyptávat kde mám ty drogy a já že o ničem nevím. Slyšel jsem, jak chodí po pokoji a prohledávají mi věci, jenže já dal zalepený balíček pod vanu za dvířka.
Za pár minut je hledání přestalo bavit a tak jsem ucítil jednoho z nich jak mě přišlápl nohou na zádech k zemi a druhej mi rozvázal nohy. Co jsem ale nečekal bylo to, že mi vrazil ruce k břichu a já cítil, jak mi rozepíná kalhoty. Za pár vteřin jsem byl nahej od pasu dolů. Nemluvili, jako by byli sehraní v tom co dělají. S hrůzou jsem ale cítil, že i při tom strachu jakej jsem měl mi začal tvrdnout ocas a pěkně jsem ho cítil mezi kobercem a břichem. Pak mě popadli, každý z jedné strany, v podpaží a postavili mě.
,,Hele, koukej, jemu stojí čurák! Von je chlapeček asi pěkně nadrbanej.
Tak co, ty zasranej šmejde, kde to máš?“, a přilítla mi facka až jsem zavrávoral.
,,Nevím o čem mluvíte, nic nemám.“
,,Jo tak nemáš? Však my to z tebe dostaneme!“
Popadli mě zas za ruce a praštili se mnou do křesla až se mi přitáhla pouta tak, že jsem cítil každou jejich hranu. Na kotník mi uvázali provaz, pak i na druhý a přivázali konce za křeslo tak, že jsem měl lýtka přitisknutá k jeho bokům. Jeden mi nasadil oprátku a podle tahu jsem věděl, že stojí za mnou. Druhý mi sundal pouta a strhal ze mě i košili. Knoflíky jsem slyšel dopadat na podlahu. Pak mi na obě ruce dal také nějaké smyčky z provazu a zas je pořádně přitáhl za opěradlo křesla. Ten co držel tu oprátku ji za ty provazy od rukou nebo nohou zavázal a tak jsem byl v křesle nahej a nemohl jsem se skoro pohnout. Péro mi ale při tom všem ztuhlo tak, že tvrdší už bejt ani nemohlo. Propadal jsem se hanbou, že mi stojí a u toho dva chlapi, ze kterých jsem začínal mít hrůzu co provedou. Bál jsem se co bude dál. Kuklu jsem měl stále na hlavě a tak jsem netušil, co bude následovat v příštím okamžiku.
Chvíli mě vyslýchali a občas jsem dostal pohlavek nebo ránu přes stojící péro. Když viděli, že ze mě nic nedostanou, zalepili mi několikrát pusu lepící páskou, kterou omotali kolem hlavy. Pak už jsem jen huhňal a na dýchání zbyl jen nos.
,,Srát se s tebou nebudeme, zmrde zasranej.“, řekl jeden, ale polohlasně a tak klidně, že mi to nahánělo ještě větší hrůzu než kdyby řval. Pak už to vzalo docela rychlý průběh. Na bradavkách jsem měl pověšený klipsny, který se mi do nich zařezávaly.Když mě za ně ještě začali tahat, kroutil jsem se v křesle jako had, ale o to víc se mi pak zařezávaly provazy do krku, rukou a nohou.
Když se tím pobavili dost, jeden z nich mi smyčkou protáhl koule a provaz začal napínat. Když se to nedalo vydržet začal jsem zvedat zadek až jsem byl prohnutej jak napnutej luk. Řval jsem ale přes pásku toho moc slyšet nebylo. Jak jsem byl našponovanej, druhej mě občas plácnul přes stojící péro, že jsem si chtěl zas sednout, ale to jsem ucítil ještě větší tah na koulích. Zas se jen ozvalo polohlasně: ,,Dostaneš pořádnej sajgon, ty zmrde, tohle je jen začátek.“
Nevím, jak to všechno trvalo dlouho, protože jsem ztratil pojem o čase, ale pak mi jeden z nich vrazil do každé nosní dírky prst a nechával mě chvílema přidusit, pak zas povolil a já se slyšel, jak natahuju potřebnej kyslík.
Na chvilku pak přestali a slyšel jsem, jak si zapálili cigaretu a z lednice si vzali něco k pití. Myslel jsem si, že i pro mě je to pauza. Jenže pak jsem pod chodidly ucítil teplo. Jak jsem po jejich přepadovce zjistil, dali mi pod každou nohu svíčku. Ve chvíli, kdy to začalo pálit, jsem ucuknul nohama nahoru co mi dovolila vůle provazů a držel jsem je tak. Po chvíli jsem v té poloze už nohy nemohl udržet a tak jsem je povolil dolů. Jenže žár těch svíček mě zas přinutil zvednout je zpět do té nepohodlné polohy. V tu chvíli to pro mě bylo nekonečné a začal jsem se i potit. Čurák mi v průběhu toho klesl jak už jsem nevěděl kudy kam. Ruce mi taky začínaly dřevěnět a brnět.
Konečně mě rozvázali. A snad i věděli, že ruce i nohy mám po tom všem zesláblé a že nebudu mít sílu klást odpor. A pak mě znovu přivázali, ale tak, že jsem visel přes opěradlo křesla a nohy i ruce zas dobře přikurtovaný, že mi k pohybu nezbývaly pomalu ani milimetry. Jen ty klipsny na bradavkách byly cítit ještě víc.
Jeden z nich mi rozevřel od sebe půlky, vrazil mi mezi ně prst a začal mi s ním jezdit v díře. Nejdřív jsem zařval a napnul se, ale neměl jsem šanci. A tak jsem zatnul zuby a trpěl, když přidával jeden prst za druhým.
Ten druhý mi povídá: ,,Ty jsi ještě nebyl v base, ty zmrde, co? Tam by ses dobře naučil používat tu tvojí díru. Ale neboj se, my tě to naučíme teď!“
Flusnul mi několikrát mezi půlky a proháněl se tam svými prsty. Už jsem nevěděl kolik jich tam má, ale jak to už trvalo nějakou tu minutu, začalo mě to rajcovat a tuhlo mi zas péro. Slyšel jsem jen, jak ten druhej se svlíká… a najednou ho do mě zabořil až po kořen. Cítil jsem, jak jeho koule pleskly o mý tělo. Začal přirážet a vůbec se s tím nepáral. Jak bylo křeslo uprostřed pokoje, cítil jsem, jak se s přírazama posunuje dopředu.
,,Hele zas mu stojí čurák.“, všiml si toho a okomentoval ten druhej: ,,Tak co, už má tu díru rozmrdanou?“
,,Jo. A má ji pěkně úzkou. Pojď si to taky zkusit!“
Ucítil jsem, jak jeho péro vyklouzlo z díry. A pak mě ten druhej rozevřel půlky, flusnul mi na díru a zabořil se do ní stejně tvrdě a mrdal mě dlouho. Když začal zrychlovat, plácal mě při tom pořádně po prdeli, až konečně začal hekat a já na zádech ucítil jeho mrdku, jak mi tam v dávkách dopadá.
,,Tak co, ty hajzle, budeš mluvit, kde to máš a kdo ti to dává?!
Mlčel jsem. Jenže v tu chvíli mi ten druhej začal nakládat na ten vyšpulenej zadek pořádný rány řemenem. To už jsem i přes tu pásku řval tolik, že ten první šel a pustil na pokoji rádio, aby to nebylo slyšet ven i když měl pokoj svoji předsíň.
Zadek jsem měl pěkně zmalovanej a občas si dal asi záměrně záležet a rána přistála i přímo na mojí díře.
,,Tak co, budeš mluvit nebo ne, ty zasranej hajzle?!“
Začal jsem jen hlavou kývat že ano. Už jsem po tom všem toho měl dost a při představě, že by to mělo pokračovat a co by ještě mohlo přijít, jsem to raději odkýval.
Myslel jsem, že se tím vysvobodím, ale chlapi byli asi rozjetí a hned tak skončit nehodlali. Těsně u mýho ucha se zas jen polohlasem ozvalo: ,,Takže všechno vyklopíš a uděláš poslušně co budeme chtít?“
Kývl jsem.
Rozvázali mě a sundali mi klipsny z bradavek. V tu chvíli jsem myslel, že se bolestí zblázním! Sundavání bylo ještě bolestivější, něž když tam visely. I lepící pásku mi sundali dolů. Na hlavě mi zůstala jen kukla.
,,Opovaž se řvát nebo se cukat! Jinak si tě podáme tak, že odsud neodlezeš ani po čtyřech, jasný ty sráči?!!!“
,,Ano.“, řekl jsem a dál ani nedutal.
,,Tak ven s tím, kde to máš, ty zmrde?“
Řekl jsem jim to a zatímco mě jeden hlídal, druhej šel do koupelny, kde z poza dvířek pod vanou vylovil balíček. Vrátil se s ním se slovy: ,,A teď vysyp kdo ti to dal.“
Moc se mi nechtělo prásknout kámoše, ale představa, že se do mě obujou znovu, se mi líbila ještě míň. Řekl jsem jim jeho jméno. Jeden se pousmál nebo spíš asi ušklíbl a jen procedil: ,,No vida, jak to jde. A teď uděláš co chceme, jasný?!“
Jen jsem přikývl.
Vzali mě a hodili mě na postel na záda.
,,Lež a ani se nehni!“ Slyšel jsem, jak i ten druhý se úplně svlíkl, a jeho oblečení padá kus po kuse na zem.
Pak jeden druhýmu povídá: ,,Ještě si s ním trochu pohrajem, ne?“
,,No, proč ne, když už jsme tu a máme co jsme chtěli. Ať si to ten sráč pořádně pamatuje.“
Nasadili mi zas smyčku na krk a z postele mě odvlekli do koupelny a přinutili mě kleknout si do vany. Přikázali mi dát ruce za hlavu a cítil jsem, jak na mě oba současně začali chcát. Jeden proud mi dopadal na záda a stékal mi mezi půlky a pak zezadu po stehnech. Druhej mi nejdřív kropil prsa a pak svůj proud zaměřil na mýho čuráka a koule. V tom se mi začal zas nalejvat a postavil se mi. Když oba skončili, musel jsem na všechny čtyři. Začali se bavit tím, že sundali ze sprchy koncovku a začali mi proudem vody napouštět díru. Všechno se ve mně napínalo a nutilo mě to vytlačit vodu ze sebe ven. Ale když jsem chtěl ucuknout, druhej mě přidržel a přestali, až když si oni mysleli že toho je dost. A ze mě to začalo lítat o sto šest. Takhle to snad zopakovali asi dvacetkrát! Fakt jsem to nepočítal, jen tak tipuju. Ale děsně se tím bavili. Dělali posměšky, který doprovázeli ponižujícíma kecama, který jsem v tý chvíli musel strpět. Vytáhli mě mokrýho z vany a znovu hodili na záda na postel. Jeden z nich mi zasedl svým zadkem obličej tak, že mě skoro přidusil. Chytnul jsem ho za ten zadek a trochu ho nadzdvihl. To ho ale nasralo a vyskočil, vrazil mi dvě facky a ruce mi zas přivázali do véčka k posteli. Pak nasedl znovu a poručil mi, abych mu začal lízat prdel a pak díru a jazykem zajížděl dovnitř. Když jsem dělal co chtěl a dělal jsem to intenzivně, bylo to v pohodě. Když se mi to ale přestalo líbit, přisedl mě a přidusil. Pak se naklonil a vzal mi nohy za kotníky a přitáhl je k sobě, prdel jsem měl vyšpulenou a ten druhý mi začal provazem podvazovat koule a dělal to tak dlouho, že jsem cítil jak je mám vyšponovaný k prasknutí. Začínal jsem pomalu skučet a syčet bolestí, jenže jsem jen slyšel: ,,Drž hubu, ty zmetku, nebo ti dám přes držku!“, a tak jsem se držel co to šlo. Podvázal mi pak i kořen stojícího péra
a já cítil mnohem víc, jak mi v něm pulzuje krev. A jak naběhl ještě víc, myslel jsem, že mi musí prasknout. Pak ten, co mi držel nohy, si je přitáhl ještě víc k sobě a druhej ho zas do mě zabořil a začal mě mrdat a ještě mi ho u toho začal honit. Ale jak jsem cítil, honil ho mě i tomu svýmu kámošovi, protože mi jeho koule začaly pleskat o bradu. Čurákem mi masíroval prostatu a honil mi péro a podvázaný koule jsem cítil při každém pohybu. Po nějaké době to už nebylo k vydržení. Přestal jsem lízat a škemral jsem: ,,Už dost, už dost! Nebo budu stříkat!“. Ale v tu chvíli mi zase přisedl obličej a ten druhej zrychlil svoje mrdání a ještě mi ocas stiskl pevněji a začal mi ho mrskat tak, že jsem myslel, že mi ho pomalu urve. Nedalo se to vydržet a začal jsem ze sebe pumpovat to své semeno i přes to podvázaný péro ven, ale sotva jsem docákal, tak jsem na svém břichu ucítil i dávku toho nade mnou. Cítil
jsem to i jazykem, když jsem mu sjel od díry víc k péru. Oba jsme oddychovali, zatím co ten druhej do mě ještě stále bušil a já musel držet. Začal jsem cítit jak i tomu druhýmu se zrychluje dech a začíná mu cukat v péru. Vytáhl ho ze mě a já byl snad úplně zlitej těma třema dávkama, co skončily na mém těle.
Slezli z postele a nechali mě přivázaného a sami si dali zas cigáro. Rádio stále hrálo nahlas a tak jsem ani neslyšel, co si povídali. Jen ta mrdka nás všech mi schla na těle a já vnímal, jak mi stahuje kůži.
Pak mi omotali masku lepící páskou a vypadli i s balíčkem z pokoje. Samozřejmě než jsem stačil tu pásku odmotat, abych si sundal kuklu, byli dávno někde pryč. Chvíli jsem ještě ležel a vzpamatovával se z toho všeho. Koukal jsem na pruhy od svazování, cítil jsem bolavou díru, rozvazoval jsem si podvázaný koule a péro. Bradavek jsem se nemohl ani dotknout, když jsem se šel osprchovat z té mrdky a potu.
Kámoš se z toho průseru tenkrát nějak vyplatil a urovnal to, ale moje poslání kurýra tím skončilo. Bylo po dalších kšeftech, protože i on se musel asi pak stáhnout ze scény. Odstěhoval se po měsíci z města a už jsem o něm nikdy neslyšel. Doma jsem tenkrát musel mít spoustu výmluv, aby manželka neviděla tu zmalovanou prdel, která byla druhej den do tmavě modra. Ale nakonec to doma prošlo a já si založil ještě se zbytku peněz malou firmu, která mi nese slušný prachy dodnes. Takže vlastně všechno dobře dopadlo.
Jen ty představy se mi občas vracej a tvrdne mi při nich péro, a tak se alespoň s nimi občas pěkně vyhoním.
