Konečně! Za posledním pacientem zaklaply dveře, čekárna nezvykle prázdná. Doktor se chvatně rozloučil se slovy, že pospíchá na tenis, ale Petře bylo jasné, že už ho na parkovišti čeká sestra Kamila z urologie a že se jedou věnovat jiným než urologickým problémům pana doktora. Potit se u toho ale bude určitě taky a možná víc než na tenise…
Petra poklidila vše po posledním vyšetření, do počítače naťukala pár posledních údajů a rozhodla se, že si ještě udělá kafe. Přeci jen ji dnes večer doma nikdo nečekal, manžel odjel se synem k jeho rodičům a brali s sebou i psa, takže nikam nepospíchala. Otevřela kabelku, aby vytáhla telefon, když tu si všimla uložené obálky. Dárek od Heleny, své nejlepší kamarádky…
„Takže, kotě, dlouho jsem přemýšlela, co by Ti opravdu udělalo radost. A nakonec jsem si uvědomila, že nejde tak ani o radost…ale o to, co potřebuješ a co si, myslím, se Ti bude líbit…tuhle obálku otevři až ve chvíli, kdy budeš mít pocit, že potřebuješ vypnout, uvolnit se, načerpat energii…a rozhodně ji neotvírej před manželem!“, dodala Helena šibalsky, když ji minulý týden opožděně přála k narozeninám na společné večeři.
…dobře si vzpomínala, co ji Helena k předávané obálce říkala. Není teď ten správný okamžik ji otevřít? Cítila se jako vymačkaný citron? Cítila. Po celém týdnu v pátek v podvečer to tak mívala skoro každý týden. Navíc…byla extrémně zvědavá. Helena se na ni totiž tak potutelně usmívala…
„A až to otevřeš, nediv se vůbec ničemu. Prostě jen mi důvěřuj a maximálně si užij vše, co Ti bude příjemné“, byla poslední slova Heleny těsně před tím, než se před restaurací rozloučili.
Normálně by hádala, že půjde o poukaz do wellness nebo třeba na kosmetiku, ale ty šibalské záblesky v Heleniných očích byly jiné než obvykle. Zvědavost zvítězila.
Petra roztrhla obálku a vytáhla z ní podlouhlou kartičku. Luxusní, matná černá, světlý text:
POUKAZ NA RELAX VE TMĚ
Následoval odkaz na webové stránky a heslo.
Nic víc na kartičce napsáno nebylo. Ani z druhé strany. Což Petřinu zvědavost ještě více podnítilo. Vytáhla mobil, do prohlížeče naťukala adresu a na úvodní obrazovce vyplnila heslo z kartičky. Pochopila, že bez znalosti hesla se na web nedá dostat. Přivítala ji jednoduchá úvodní stránka stejné barvy jak kartička. Byl to nějaký rezervační systém. Zase nic víc. Ani slovíčko o tom, co si pod RELAXEM VE TMĚ má představit. Co dál?
„Prostě jen mi důvěřuj a maximálně si užij vše, co Ti bude příjemné“
Kdyby to bylo od kohokoli jiného, nebyla by si Petra jistá. Ale Heleně opravdu důvěřovala. Vyplnila dnešní datum a čas za cca 2 hodiny. Sice vůbec netušila, jestli někam bude muset jet a jak to bude daleko, ale co už. Kdy, když ne dnes…vymačkaný citron, sama doma…v podbřišku takové začínající lechtání…zaplašila své zvrhlé představy, tohle bude něco seriózního, říkala si. Pak si ale zase vzpomněla na ty plamínky v Heleniných očích…a lechtání v podbřišku zesílilo.
Odeslala rezervační formulář a asi po vteřince se na displeji mobilu objevilo:
Děkujeme za Vaši rezervaci a tímto ji považujte za potvrzenou. Dnes 20:00.
Po příjezdu obdržíte instrukce na svůj mobilní telefon. Tam jsme Vám právě odeslali naši adresu.
Těšíme se na Vaši návštěvu!
RELAX VE TMĚ
Petra si ani neuvědomila, že ji mezitím na mobilu pípla smska. Rychle se proklikla do zpráv. Adresa. Zkopírovat a mapa brzy prozradila destinaci. Naštěstí kousek za Prahou. Nějaká vesnice, jméno Petře vůbec nic neříkalo. Koukla na Street view a dost se vylekala. Jednalo se o nějaký polorozbořený statek. To jako vážně? Pak jí ale došlo, že tyhle záběry nemusí být aktuální. Malinko se uklidnila, ale přeci jen…a v podbřišku zase to lechtání…
Asi v 19:15 vyrazila. Podle navigace měla cesta trvat půl hodiny, bude tam aspoň o chvíli dříve. Pokud by tam stála ta ruina z Googlu, otočí se a zmizí. Maximálně se prostě jen projede a trochu si vyčistí hlavu. Není to sice na její milované motorce, ale pořád lepší než trčet doma.
Ruina z Googlu tam stála v celé své ošklivosti a zchátralosti. Já tu Helenu zabi…pomyslela si Petra, když chtěla zařadit zpátečku a z úzké příjezdní silnice vycouvat. V tu chvíli ji ale zaujalo to, že vjezdová brána se začala neslyšně otvírat. A došlo ji, že na Googlu tahle úplně moderní a nová brána určitě nebyla. Co teď?
Zvědavost a tetelící se motýlci v podbřišku vyhrály. Petra vjela na osvětlený dvůr. Brána se za ní neslyšně zavřela.
Píp. Zpráva.
První dveře vpravo.
Zase nic víc. Petra se rozhlédla. Asi tušila, které dveře jsou tímto myšleny. Nervozita se stupňovala.
„Prostě jen mi důvěřuj a maximálně si užij vše, co Ti bude příjemné“
Snad jí kdyžtak Helena aspoň přijde na pohřeb, až ji tady někdo zavraždí…
Dveře se se skřípěním otevřely. Petra vstoupila do vlhké chodby osvětlené svíčkami na podlaze.
Píp. Zpráva.
Jdi po svíčkách. Poslední dveře napravo.
Dveře za Petrou zaklaply a ona si až teď uvědomila, že zevnitř je koule a ne klika. Tlukot jejího srdce se rozléhal chodbou. Aspoň takový pocit měla…
„Prostě jen mi důvěřuj a maximálně si užij vše, co Ti bude příjemné“
Dobře, teď už není cesty zpět. Vrávoravým krokem vyrazila na konec chodby a vstoupila do posledních dveří napravo. Vůbec jí nepřekvapilo, že mají zevnitř kouli a ne kliku. To, co za nimi ale uviděla, ji ohromilo…
Na rozdíl od studené a vlhké chodby byla místnost příjemně proteplená. Uprostřed stálo velké vysoké lehátko potažené příjemným froté potahem. Místnost osvětlovalo tlumené světlo a odněkud se linula příjemná relaxační hudba. A taky to tam vonělo. Po levandulích…
Píp. Zpráva.
Vítáme Vás. Váš RELAX VE TMĚ právě začíná. Odložte si prosím své oblečení v koupelně, vysprchujte se…
Petru způsob komunikace i atmosféra místa docela dostala. To, co se v ní odehrávalo, byla směsice mnoha pocitů. Na jedné straně strach a nervozita z toho, že nemá situaci pod kontrolou, že je odevzdána někomu neznámému, že neví, co bude následovat.
„…nediv se vůbec ničemu. Prostě jen mi důvěřuj a maximálně si užij vše, co Ti bude příjemné“
Díky tomu i pocity zvědavosti, žádoucího napětí…a Petra si musela přiznat, že i vzrušení. Křídel motýlků v podbřišku přibývalo…
Žijeme jen jednou, řekla si a začala se dle pokynů svlékat v koupelně. Ve sprše na sebe pustila teplou vodu a důkladně se po celém dni umyla. Všude…raději…co kdyby…ale to je přeci blbost…ale ty plamínky v Heleniných očích…
Píp. Zpráva.
Pouze v osušce ulehněte čelem na masážní lehátko. Před tím si prosím nasaďte přes oči masku a vyčkejte.
Až teď si Petra všimla černé masky na lehátku. Skoro by se vsadila, že tam při příchodu nebyla. Je tu snad někdo s ní a ona o tom neví?
No nic, šla jsem do toho, nebudu srab. Maska přes oči byla kvalitní, Petra neviděla vůbec nic. VE TMĚ.
Lehla si na lůžko a osušku nechala volně jen přehozenu přes svůj zadeček, potetovaná záda byla holá. Však co jiného čekat než masáž ztuhlých zad, že?
Cvak. A vrzání. Někdo vstoupil. Petra nervozitou ani nedýchala.
„Prostě jen mi důvěřuj a maximálně si užij vše, co Ti bude příjemné“
Když ucítila, jak ji na záda dopadají první kapky příjemně nahřátého levandulového masážního oleje, nervozita se okamžitě vytratila. První kapky oleje, první doteky neznámých rukou. To vše pomalu zbavovalo Petru zbylého napětí a navozovalo pocit uvolnění. Nebyla to klasická sportovní či rehabilitační masáž. Spíše by se to dalo nazvat hlazením. Intenzivním hlazením. Záda, ramena, ztuhlá šíje. Ruce až po konečky prstů. Jeden prst po druhém, mezery mezi prsty. Při masáži dlaní stisk zesílil. Zvláštní, intenzivní pocit. Při prvních dotecích si Petra chvíli myslela, že ruce patří ženě. Jak byly doteky jemné. Ale silnější doteky a rozhodně neženský parfém ji od této úvahy odvedly. Určitě je to muž. Jak vypadá. Je hubený, silnější, štíhlý? Mladý, starší? VE TMĚ…tak se snažila alespoň více zintenzivnit ostatní smysly…více cítit jeho doteky, jeho vůni…
Po zádech, krku a rukou se masér přesunul k nohám. Stehna, lýtka, chodila, prsty na nohou…co tam je za body, že to umí být tak příjemné. Když už se masér nějakou dobu věnoval dolním končetinám, začal postupně své doteky posouvat od chodidel přes lýtka zpět na stehna a pomalu výše. Jeho ruce začaly postupně vklouzávat pod okraj osušky překrývající Petřin zadeček, až je ucítila i na svých půlkách. Nikdy dříve by do sebe neřekla, že udělá to, co udělala teď. Rukou nahmátla osušku a jedním prudkým pohybem ji ze sebe stáhla na zem. Masér na chvíli ustal ve svých dotecích. Co dělá? Prohlíží si ji?
Kap. Olej dopadá na její obliny a ruce jej bez ostychu začínají roztírat i po této poslední, zatím nedotčené části Petřina krásného těla. Respektive její zadní poloviny… Krouživé pohyby střídají podélné, od zad až po stehna. Při návratu přes vnitřní stranu stehen se vždy Péťa nepatrně zachvěje. Začíná zjišťovat, že si přeje, aby doteky postoupily tam, kde se začíná odehrávat malá bouře. Ale přesně to masér nechce. Nechce pospíchat. Naopak. Rozkoš má být prodlužována. Na maximum. K zbláznění.
Přesto občas jeho ruce jemně přejedou přes vzrušené závojíčky. Petra má pocit, že exploduje. Ztrácí pojem o čase, přeje si, ať tyhle doteky nikdy nekončí, ať pokračují, ať se zaměří na ta nejcitlivější místa, ať se jí rozlije vlna bouřící rozkoše…mimoděk sama roztahuje nohy, neřeší už žádný stud, obavy, je tu jen chtíč a rozpálená vášeň.
„Prosím, otočte se“, poprvé promluví neznámý poskytovatel rozkoše.
Petra neodporuje. Naopak. Otáčí se opatrně, přeci jen koordinace je ztížena, nic nevidí, její stav také moc opory nedodává.
Opět chvíle klidu. Tuší, že si ji masér prohlíží. Je jí to jedno. Ne, vlastně není. Vzrušuje jí to. Líbí se jí ta představa. Ví, že se nemá za co stydět. Tak ať se podívá…představuje si, co to s ním dělá. Vlastně si uvědomí, že by to mohla zjistit…oči má sice zakryté, ale šikovné ruce volné…
Další doteky již Petra prožívá ve zvláštním stavu hybernace. Má pocit, že je mimo své tělo. Netuší, že se jí intenzivních doteků dostává již skoro hodinu. Nenasytné ruce putují po celém jejím těle. Od krku a rukou přes ňadra se vzrušenými bradavkami, přes ploché bříško, po bocích laskají volně pokrčená stehna, lýtka, opět i chodidla. Jak spalující je pocit, když po svém celotělním putování opět vynechávají to nejcitlivější místo. Petra sama aktivně zvedá pánev, ale masér je evidentně mistrem v oboru zvaném prodlužování rozkoše a odvracení neodvratitelného. Poprvé jeho prsty ucítí na své vzrušením naběhnuté lasturce ve chvíli, kdy uchopil její bradavku jak malinu mezi své rty a začal ji bez jakéhokoli jejího souhlasu ochutnávat. Nečekala to, ale v danou chvíli si nepřála nic jiného, než aby v tom pokračoval. Sama již nějakou chvílí držela jeho ztuhlé mužství, které nahmátla pod osuškou, kterou měl okolo svých beder. Ano, minulý čas je na místě, už nemá…
Masér postupně začal své doteky na Petřině pohlaví zintenzivňovat. Ústy laskal její prsa, prsty nenasytné lůno, Petra tušila, že to moc dlouho nebude trvat…náhle však ustal, dokonce se vysmekl z jejího sevření a zase nastala fáze klidu.
Proboha proč??? Nepřestávej, chtěla Petra křičet, ale místo toho jen vzrušeně dýchala.
Náhle ucítila, jak jí zvolna roztahuje nohy ještě víc od sebe. Jeho dlaně cítila na vnitřní straně svých stehen, stejně tak teplý dech, který se přibližoval…ve snu by ji nenapadlo, že se takto odevzdá zcela neznámému muži. Ale jazyk, který tak krásně před chvílí rozehrál koncert na jejích bradavkách, si nyní zaslouží dostat možnost i v centru rozkoše…
A své role se zmocnil velmi ochotně a intenzivně. Trvalo to již opravdu jen chvíli, kdy kombinace jazyku na poštěváčku s prsty dráždícími uvnitř dovedly Petru na vrchol…vrchol neskutečně silný, protože po tak dlouhém oddalování musel zákonitě přijít výbuch intenzity atomové bomby. Petra se zmítala ve vlnách prožitého orgasmu několik dlouhých vteřin, z úst se jí draly vzdechy a výkřiky, tělo sebou škubalo až do částečného uklidnění, kdy jen dmoucí se hruď se ztopořenými hroty bradavek a přerývaný dech byly důkazem proběhlého silného orgasmu.
Rukou nahmátla, že stojí opět vedle lehátka z boku. Pevná erekce svědčila o tom, že to, co právě viděl, jej rozhodně nenechalo lhostejným. Petra ucítila opět jeho ruku na svém pohlaví, velmi jemně jej pohladil a prsty pomalu zasouval dovnitř. Jak začal prsty hýbat, i ona zrychlila pohyby svou rukou po jeho penisu. Bylo jí jasné, že to asi nevydrží dlouho, ale netušila, že i jeho prsty začnou opět v ní vzbuzovat rozkoš, trochu jinou než obvykle. V momentě, kdy mu v penisu začalo cukat a Péťa si namířila dávku lepkavé hmoty na svá ňadra, ucítila, jak rychle kmitající prsty spouští malou vaginální povodeň. Mokrý orgasmus existuje, pomyslela si v dosud nepoznané vlně rozkoše doprovázené kromě sperma na prsou i krůpějemi tekutiny, kterou kmitající ruka rozstřikovala na její stehna, pohlaví i bříško.
Pak nastal klid. Masér ji ručníkem osušil a očistil jak na prsou, tak na stehnem, břichu i lasturce. Jen se jí tam dotkl, měla pocit, že by to šlo znovu.
„Děkujeme za návštěvu, na shledanou“, uslyšela těsně před tím, než za ním zaklaply dveře. Až nyní ji napadlo sundat si masku přes oči, ale to již bylo pozdě. Asi se nikdy nedozví, kdo to byl. Ale vadí to? Možná je to tak lepší. V jejích představách může být kýmkoli…
