To jsem fakt zvědavá jestli se ještě objeví. Začalo to nenápadně.
Všední den, skoro jako tento. Vedro k nesnesení, ulice vylidněné, skoro 35 ve stínu.
Je sobota, takže prací den, stojím si na balkoně jen tak v kalhotkách, kdyby někdo stál pod ním, má docela hezkej výhled na bobříka.
Máme balkon docela nízko, jako malá jsem lezla ze dvora balkonem domů, bohužel se to nikdy neobešlo bez patřičného nadávajícího slovního doprovodu mé milované babičky/ to není ironie, měla jsem ji moc ráda/.
Věším si tedy teď nějaká ta trička, letní šaty na ramínka, protože pařit se v riflích fakt nehodlám a šaty k ženě v létě přece patří. Tak dvě šňůry plné, chystám se na třetí. Tak sláva, prádlo pověšené. Jako poslední vždy věším spodní prádlo, kalhotky většinou tanga pár bavlněných a černé krajkové na rande. Naposled přijde na řadu sexy krajková podprsenka.
Až doteď jsem si myslela, že můj systém věšení je v pořádku.Jak jsem se mýlila.
U silnice mezitím zastaví auto plné Ukrajinců. Jsou to naši sousedi o dva domy dál, znám je jen od vidění. Většinou přijíždějí ve velkém stylu burácejícího autorádia s nějakým uk hitem. Jako to nepřeslechneš. Nejinak je tomu i dnes. Nevím jak to dělám, ale většinou sdílím stejnou dobu jejich příjezdu s mým pohybem na zahradě.Je srandovní, jak chodí za sebou od největšího do nejmenšího.
Schovaná mezi rybízem, který si lačně trhám do pusy a poslouchám, o čem se dnes baví. Ona ukrajinština a ruština zase takovej rozdíl není. Jeden mrkne na balkon se slovy ? Pasmatri Alex, devočka vješajet trusiki i šortky.A druhy na to : segodnja neprovocirovuj. Ještě říkali něco, ale tomu jsem nerozuměla, protože šeptali, a to byla právě ta chyba.
Prádlo tam většinou nechám přes noc, teď pršet beztak nebude, a i kdyby, tak co.
Ráno mě čeká šok. Chybí dvoje kalhotky a podprda, ze šňůry na mě smutně kouká jen ručník, asi začínám tušit. Ukačka jsou v práci, dělají i víkendy, no však počkej večer.Strašně by mě zajímalo, jak to stihli.
Sedm večer -nic se neděje, osm taky nic, je skoro devět- tvl to tam mám jako jít sama ?A jak to řeknu ??? Ať mi vrátí moje nejoblíbenější kalhotky ??
Nic, devět hodin, seberu se a jdu tam, je to fakt pár metrů. Hoši už si svítí, asi koukaj na telku. Přes řídkou záclonu nevěřícně koukám, ak jedne z těch ukaček čichá k mým kalhotkám, ale nevypraným! Já mám na balkoně i koš se špinavým prádlem.. A to už vzteky zrudnu doběla a zvoním jak smyslů zbavená. Proti m hora masa vysoká cca metr osmdesát a v ruce drží moje kahotky. A naval!!!!
Je hezkej, asi desetidenní strniště, modrý oči takový ty, co si vezmou co chtějí a můj vztek ho rozpaluje takže mi sáhne pod halenku a druhá ruka už je v kraťasech. Mokré prsty z mé kundy mi dá ochutnat a zase je tam vrací. Pane Bože už musím, toto se nedá. Ještě proprstí zadeček. Pak mi naleje štamrpli Jelcina do levé a pravé a já se odpotácím domů.Jo ještě nezapomene, že je bývalej voják z fronty a že mu uteče málokterá devočka.
Kalhotky už suším zásadně na sušáku.
