Dnes mě kolegyně přistihla, jak si čuchám k jejím punčochám…. Jak to všechno začalo…??
První náznaky, že nejsem úplně normální sahají někam k mým dvacetinám. Tehdy jsem zažíval svoje první BD/SM zážitky s mou bývalou spolužačkou Annou. Anna byla brunetka, trošku šprtka, nosila brýle a nikdo by asi nehádal, co se skrývá pod její, jinak všední, slupkou. Ona byla první, která odpanila můj zadek připínákem, já byl první, který ji zkropil zlatým deštěm, ona mě později taky. Užívali jsme si spolu mládí a tuny perverzního sexu, kdy chvíli dominovala ona, chvíli já a tyhle chvíle byly asi to nejlepší, co jsem doposud zažil. Od té doby jsem nic lepšího nezažil, nejspíš až do teď. Je tedy velká škoda, že můj rádoby vztah s Annou skončil absolutním blokem. K čemu mě ovšem přivedla, je závislost na silonkách a šátcích na krk, které ona moc ráda nosila a provokovala mě tím. Věděla o mé slabosti pro tyto věci a dost často mě během přednášek na VŠ ničila tím, že si vzala mojí ruku a nechala mě ji pod stolem hladit. Případně mě během dlouhé přednášky vytáhla na toalety, kde se posadila v kabince na toaletu, vystrčila nožky do vzduchu, jednu mi nacpala do pusy nebo před pusu a druhou mi přejížděla přes rozkrok a ptáka. Občas mě nechala ji postříkat, ale dost často mě jen takhle rozrajcovala k dalším hrátkám na kolejích, kde například v punčocháčích zasedla můj obličej, dusila mě svou voňavou kundičkou nebo se nechala přes silonky lízat. A tahle vypěstovaná závislost se mi dnes vymstila…
Do téhle chvíle byl náš s kolegyní úplně všední. Seděli jsme spolu v kanceláři, v odloučeném pracovišti naší firmy. Chvíle, kdy nebylo tolik práce jsme si krátili povídáním o životě, novinkách ve světě, rodině a případně poslechem hudby nebo sledováním komiků na ytube. Ačkoli si nejspíš několikrát všimla, jak po očku sleduju její nohy, když přišla do práce v sukni a na nohách měla silonky. Nevěnovala tomu však nějakou větší pozornost, aspoň jsem si to myslel. Do dnešního dne jsem se snažil udržet svůj fetiš na uzdě. Leč bohužel, dnes byl ten den, kdy pud byl silnější než já.
Když dnes Darina (smyšlené jméno, které má ochránit její jméno) přišla do práce, usadila se na židli, zapnula počítač a započala s probíráním se s poštou, byl jsem na provoze a řešil nějaké problémy. Všední den, který se měl během několika hodin zvrhnout - v katastrofu nebo v můj nový ráj..
