Jeho oči se stále vpíjely do mých, jako by hledal odpověď na otázku, kterou neřekl nahlas. Upravila jsem si rozcuchané vlasy a cítila, jak mi zrudlé tváře pálí. Vzduch v kanceláři byl teď těžký, prosycený nejen naší energií, ale i něčím, co viselo mezi námi. Tohle nebylo jen o okamžiku – bylo to něco víc.
„Nečekané?“ zopakoval s úsměvem a jeho ruka jemně sklouzla po mém boku, jako by mě nechtěl…
