Sedím a přemýšlím. Dívám se do plamenů krbu,který jsem zapálil když jsme přijeli a ani v nich žádná odpověď není. Sáhnu pro mobil a pustím si Čtvero ročních období. Vždy mě tóny zasáhnou a uvolní,ale teď...nejde to. Doleji si víno, jiskří ve světle ohně,ale ani jeho chuť není ono. Stále jen ta otázka PROČ co se mi honí hlavou.Přitom jsi splnila, né, překonala všechny mé představy o Tobě. Byla jsi snem a já dnes ten sen prožil. Vzpomenu si jak ten večer s Tebou začal....Večeře v restauraci nakonec nebyla z mé strany takovou katastrofou jak jsem se obával. Nebo byla? Byla by, nebýt to Ty. Už než jsi přišla,byl jsem nervózní a co teprve když jsi se objevila. Ahoj, úsměv.... konečně ho vidím naživo,jsi nádherná sundáš kabát a mě málem klepne, protože ten dekolt i když už jsem ho několikrát viděl mě ohromí. Začínám v duchu klít jak pohan, že jsem nezůstal jen snu přes amatéry.Jsi prostě provokatérka. Naštěstí se projeví školení managementu na které mě nahnali když chtěli abych šel učit,ale hlavně Ty protože mluvíš a nenechaváš konverzaci jen na mě. Občas mi ujedou oči na Tvá ňadra a Ty se jen usmíváš a v duchu se určitě lámeš smíchy potvoro. Provokatérko jedna. Pak jsme tedy odjeli na chatu. Provedu Tě a ukážu Ti pokoj kde budeš spát a nó,co se dá dělat Hilton to není. Ale tak co, určitě Tě tady nic nepokouše. Otevřu víno a stejně jako v restauraci obdivuji jak se pod jiným světlem mění Tvá barva očí. Dáš si sklenku, ale pak řekneš,že se jdeš umýt a spát,že brzy ráno jedeš zpátky. Zní tóny letní bouřky, ale tak nějak plynou mimo mě. Stále ta otázka PROČ, která je nenechá ke mě proniknout. Přijdeš v delší noční košili,nic provokativního,ale Tvá nádherná postava v ní je stejně vidět,voňavá a okouzlující, Dobrou noc zazní s Tvých nádherných rtů a odejdeš nahoru. Dívám se za Tebou a vím,že jsem měl říci něco jiného. Jenže to bych nesměl zahlédnout obrys bradavek pod Tvojí košilí. Ale já ani nesmím nic jiného říct. Slíbil jsem,že se Tě ani nedotknu. Ano v restauraci i tady mi ujelo pár doteků na Tvojí ruku,kdy jsem se snažil dát na něco důraz,ale nic víc. No nic,s pevným rozhodnutím,že si musím dát studenou sprchu se jdu mýt. No, vydrží mi to do té první ledové kapky. Brrr. Tak né, určitě tak jak studená působí i teplá. No,..... nic moc. Hodím na sebe spací tričko a jdu do obýváku. Dobrá, nepopírám otvíral jsem dveře s nadějí,ale hm tak nic, naděje se nekoná. Mám jít k sobě do postele,no, teď rozhodně neusnu. Už takhle nejsem úplně v klidu a tam by jsi byla za stěnou Ty a to by mi na klidu nepřidalo a pak by mě mohli představy dohnat k nějakému nesmyslné myšlence. Tak si sednu do křesla. PROČ? Sedím a přemýšlím. Dívám se do plamenů krbu, který jsem zapálil když jsme přijeli a ani v nich žádná odpověď. Kouknu z okna ven a vidím jak tam běží nádherný bílý jednorožec a za ním zůstává jiskřivá stopa. Náhle uslyším vrznutí schodů. Otočím se a uvidím....
Tak tady máš první část pohádky.
PS: Všechny osoby v této pohádce jsou smyšlené až na jednoho blázna a jeho pocity co to napsal.
PS 2: jednorožec vložen pro důvodné podezření,že by to od určité osoby mohlo být brané jako povídka kvůli nedostatku pohádkových postav,i když jedna jezinka má hlavní roli
