Bez milosti

Přišla pozdě. Záměrně. Na podpatcích, které jí klapaly po podlaze cukrárny jako výsměch tichu. Sukně jí sahala těsně nad kolena, černá jako noc, a oči? Oči říkaly “nepřibližuj se, pokud to nemyslíš vážně.”

Usadila se naproti a objednala si espresso. Ani nečekala, až si sednu pořádně – rovnou přešla do narážek, co by jiným připadaly drzé. Mně ale rozproudily krev. Hrála si se lžičkou, jazykem přejížděla po okraji šálku, a v pohledu měla ten typ výzvy, který se neodmítá.

Po deseti minutách jsem hodil pár drobných na stůl a řekl jen: „Jdeme.“

V tichu výtahu se na mě podívala, jako by si mě už představovala ve všech možných pozicích. A já jí to vrátil – bez řečí, jen pohledem, co říká “za chvíli poznáš, zač je toho loket.”

U ní doma za námi klaply dveře. Chytil jsem ji za vlasy, přitáhl si ji k sobě a políbil tvrdě, bez varování. Dechla mi do úst a kousla mě do rtu – záměrně. Ruce mi zajely pod triko, ale já jí ho vyrval přes hlavu. Chtěla to rychlé. Hrubé. Přímé.

Sundal jsem jí sukni jediným trhnutím. Žádná krajka, jen tenká tanga, která jsem jí během vteřiny stáhl. Přitiskl jsem ji čelem na zeď, nohy lehce od sebe. Jednou rukou jsem ji držel pevně za boky, druhou jí přejížděl mezi stehny. Byla horká, připravená, a sotva jsem do ní vnikl, zavrčela. Doslova.

Každý příraz byl tvrdý, bez výčitek, bez slov. Držel jsem ji silně, aby se nemohla ani pohnout. Opírala se čelem o zeď a sténala hlasitě, nebránila se ničemu. Rytmus byl zvířecí, syrový, a její tělo se mi nabízelo s takovou vervou, že jsem ztratil pojem o čase. Místnost naplnil zvuk těl, dechu, vzdechů a neovladatelné touhy.

Otočil jsem ji a vzal ji na stole. Rukama se zapírala o hranu, záda prohnutá, oči přivřené. Byl to ten druh sexu, po kterém máš škrábance na zádech a neptáš se proč.

Když jsme skončili, seděla na stole, vlasy rozcuchané, rty nateklé od polibků a tělo ještě doznívalo. Usmála se a olízla si ret.

„Tak jo… tohle bylo něco.“

Jen jsem se usmál. „Ještě jsme neskončili.“