Nehledal nic vážného. Nechtěl sliby ani zítřky. Jen zapomenout na realitu, roztavit hodiny v rozkoši a slyšet ženský dech zlomený touhou.
Když zaklepal na dveře pokoje 607, nečekal, že otevře jen v dlouhé košili černé, poloprůsvitné, která končila těsně pod zadečkem. Bez podprsenky. Bradavky tvrdé zimou nebo očekáváním? Možná obojím.
„Pojď dál,“ řekla a udělala krok zpět.
Nemluvili o jménech.…
