Začaly prázdniny a já se s rodinou odebral na chatu. Máme ji kousek od Prahy, vedle nás stojí jen jedna další chata, jinak je tu klid a samota. Lesy, pole, louky – občas slyšíme traktor nebo výstřel z posedu, ale že bych tu někoho potkal, to se nestává. Výjimkou jsou naši sousedé.
My máme dceru, oni syna – oba přibližně stejně staří, kolem devatenácti. Naštěstí mám práci, kterou mohu dělat odkudkoli, takže trávím na chatě celé léto. Žena s dcerou za mnou jezdí jen občas. Sousedé to mají jinak – jezdí hlavně na víkendy a přes léto tu občas nechávají syna samotného. Vždy se domluvíme, aby tu nebyl úplně sám. Nevadí mi to – vlastně o něm ani nevím, pokud se sám neozve.
Je pravda, že dceru bych tu samotnou nenechal, kdyby měl Martin zůstávat. Je to ten typ, ze kterého holky vlhnou – a bohužel i ta moje. Ale nikdy jsem si nevšiml, že by něco podnikal, takže jsem zůstával klidný.
Letos jsme si pořídili na zahradu bazén. Není obrovský, tak na pět temp tam a zpátky. Už jsem se viděl, jak se na nafukovačce pohupuju na vlnkách. V pondělí jsem zůstal na chatě sám až do pátku. Sousedé taky odjeli a nechali tu Martina. Ráno jsem ho zahlédl na zahradě, mávnul jsem na něj a řekl, ať se klidně přijde vykoupat, když bude chtít.
Dlouho nečekal. Kolem poledne, kdy bylo vedro k nevydržení, se objevil. Já se válel na matraci a říkal si, že pracovat začnu až večer, až se trochu ochladí.
„Ahoj, tak jsme tu na ten bazén,“ vyrušil mě Martin z přemýšlení.
„Jasně, pojď, voda je skvělá,“ odpověděl jsem.
Když ale chvíli nic nešplouchalo, otevřel jsem oči. Stál na kraji, bez trička, v kraťasech, a vypadal, že váhá.
„Co je? Čekáš, až bude voda mokřejší?“
„Ne, ale nedošlo mi, že nemám plavky. Skočím se asi převléct.“
„Nebo si je sundej a skoč bez nich,“ navrhl jsem v klidu.
Myslel jsem, že pod nimi má spodky. Když si ale kraťasy stáhl a zůstal úplně nahý, trochu mě to zaskočilo. Nešlo se nedívat. Když si rovnal kraťasy na hromádku, ohnul se tak, že jsem měl výhled na jeho pevnou prdelku s překvapivě hladkou kůží. Byl oholený. Když se narovnal a otočil, naskytl se mi pohled i zepředu. Štíhlý, ale dost dlouhý penis. A celkem hezky tvarovaný.
„Nevadí, že skočím takhle?“ zeptal se, a všiml si asi mého pohledu.
„Ne, jen jsem se zamyslel. Klidně skoč,“ odpověděl jsem. Vlezl si do vody a já s matrací odplul kousek stranou, abych mu udělal místo.
Chvíli jsme si jen tak užívali osvěžení. Ale možná jsem po něm koukal až moc často, protože se po chvíli zeptal:
„Děje se něco?“
„Ne, promiň. Jen jsem se zasnil. Napadlo mě, jak je dobře, že jsme tu na konci světa. Kdyby nás někdo viděl, řekl by si, že tu mám u sebe nějakého zajíčka.“
Martin se pousmál. „Myslíš, že to teď vypadá, že se opalujeme a pak mě ohneš?“
Zasmál se. „To asi jo. Ale mně to nevadí.“
Zamrkal jsem. Co mu nevadí? Že to tak vypadá, nebo že by se to doopravdy stalo? Zavřel jsem oči a nereagoval. Najednou jsem ucítil, jak mi někdo rozvazuje šňůrku u kraťasů.
„Co to děláš?“
„Já jsem bez plavek, tak ať je to fér. A kdyby někdo přišel… ať to vypadá, jak jsi říkal.“
„Počkej – já tě ale nechci píchat!“
„Ale já bych tě nechal. A rád. Bylo by to naše tajemství. Copak nechceš? Hele, tys to začal. Ty ses díval. Ty jsi řekl, že to vypadá, jako bych byl tvůj zajíček,“ řekl a zněl najednou dospěleji, než bych čekal.
„Jo… možná jsem to tak plácnul. Ale nečekal jsem, že se z koupání stane… svádění.“
„A co kdyby jo? Co kdybys mě tady ve vodě fakt chtěl?“ zeptal se, aniž by uhnul pohledem.
Zrudl jsem. Z horka, z nejistoty, možná i trochu z toho, co mi běželo hlavou.
„Přestaň,“ řekl jsem nakonec. Hlas se mi trochu zlomil.
Zarazil se. Zadíval se na mě, klidně, ale už ne tak sebejistě.
„Promiň. Jen jsem si myslel, že to myslíš vážně. Že... se ti třeba trochu líbím?.“
Martin se na mě podíval, jeho pohled byl najednou jiný. „Hele, já vlastně… nejsem na holky,“ začal tiše. „Už nějakou dobu koukám po tobě.“
Zůstal jsem zmatený, celé tělo v napětí. Vůbec jsem nevěděl, jak na to reagovat. „Počkej, co tím myslíš?“ snažil jsem se vypadat klidně, ale uvnitř jsem měl zmatek. „Proč mi to říkáš?“
„Myslel jsem, že bych ti to měl říct. Vlastně… jsem si to už nějakou dobu uvědomoval. A chtěl bych to zkusit s tebou,“ řekl.
V hlavě mi okamžitě začaly lítat myšlenky. Rodina, dcera, žena. Jak se tohle vůbec mohlo stát? A teď tady stál Martin, mladý kluk, který mě evidentně chtěl.
„Počkej, tohle nemůžeme…“ zamumlal jsem, nervózně si odkašlal. „Mám rodinu. A ty jsi... syn mých sousedů.“
„Já vím,“ odpověděl. „Ale já tě chci. Nebude to nikdo vědět.“
„To není tak jednoduché,“ řekl jsem a pohledem jsem zabrousil k jeho očím. Cítil jsem, jak se mi srdce rozbušilo. To, co říkal, bylo nečekané, ale zároveň to vnitřně vzrušovalo. Měl jsem pocit, že stojím na tenkém ledě. A co když podlehnu?
Sklouzl jsem z matrace a nohy mi přišly ještě měkčí než před chvílí. Voda byla osvěžující, ale zároveň jsem měl pocit, že se mi všechno v hlavě točí. Martinova ruka mi zůstala pod lemem kraťasů, jeho prsty jemně spočívaly na mém boku, a já jsem věděl, že jsem už jen kousek od toho, abych udělal něco, co jsem nikdy neplánoval.
Stáli jsme naproti sobě, tak blízko, že se naše těla skoro dotýkala. Jeho pohled mě zdržel, a přestože jsem si nebyl jistý, co dál, něco ve mně mi říkalo, že tohle už není jen o hře. Bylo to něco jiného, něco zakázaného. Měl jsem strach, ale i zvláštní touhu.
Naklonil jsem se k němu, nejistě jsem se dotkl jeho rtů, polibek byl zvláštní, vzrušující, ale zároveň těžký, protože jsem věděl, co to může znamenat. Bylo to, jako bych překročil hranici, kterou jsem nikdy neplánoval překročit. Bylo to tajemné a zakázané.
Polibek byl něžný, ale plný emocí, které jsem si neuvědomoval. Když jsem se odtáhl, stále jsem v hlavě slyšel tísnivý pocit: „Mám strach,“ zašeptal jsem. „Ze všeho, co by se mohlo stát… o nás, o tom, co by to znamenalo pro nás dva. Co kdyby nás někdo viděl?“
Martin na mě pohlédl a v jeho očích byl klid. „Nikdo se nedozví,“ řekl tiše.
Martinova ruka byla stále v mých kratasích, pomalu je začal stahovat, až jsem je měl na půli stehen. Cítil jsem, jak se mi zrychluje dech, jak mi teplo z jeho doteku zaplavuje celé tělo. V tu chvíli jsem si ho přitáhl blíž a naše rty se setkaly v polibku. Byl to polibek, který mi vzal dech – vášnivý, ale plný strachu. Každý dotek mě rozpaloval, ale v hlavě mi pořád zněl ten hlas: „Co když to není správné?“
Když jsem se odtáhl, podíval jsem se mu do očí, stále trochu otřesený. „Tohle je v pořádku?“ zeptal jsem se, i když jsem to věděl. „Nikdo se o tom nesmí dozvědět, tohle musí zůstat mezi námi, rozumíš?“
„Chci to zažít… aspoň jednou,“ řekl tiše, jeho hlas byl napjatý, ale rozhodný. Jeho oči mi neustále říkaly to, co měl na jazyku – touhu, kterou nemohl skrýt.
„Ale nejsem na kluky,“ pokračoval jsem po chvilce ticha, snažíc se najít pevnou půdu pod nohama. „A když se něco stane, možná to bude jen poprvé a naposledy. Kam vlastně chceš, aby to mezi námi zašlo?“
„Chci, aby se stalo všechno,“ řekl Martin tiše, s touhou v očích, jako by nevěděl, co všechno to obnáší, ale byl připravený to zjistit.
Cítil jsem, jak mi v hrudi stále buší srdce, jak mi víří v hlavě myšlenky. Znovu jsem se podíval do jeho očí, které byly stále klidné, ale v nich byl nepopiratelný zájem. Něco, co mě nutilo zvažovat, co vlastně cítím. Zároveň jsem se nemohl ubránit pocitu, že mě to nějakým způsobem přitahuje. Co když to mezi námi skutečně posune? Co když to nebude jenom poprvé a naposledy? Jak moc jsem vlastně připravený na to, co všechno to může znamenat?
Bez dalšího slova jsme se znovu líbali. Nejdřív to bylo jemné, než se to začalo zintenzivňovat. Naše ruce bloudily po našich tělech, jak jsme se stále více přitahovali. Já jsem stále cítil ten zmatek, to vzrušení smíšené s nejistotou. Co to vlastně všechno znamená? Jak daleko se to mezi námi dostane?
„Chceš jít ven z vody?“ zeptal jsem se, přičemž jsem se k němu přiblížil ještě víc, jeho rty na mých. Cítil jsem, jak se mi zrychluje dech, jak moje ruce automaticky putovaly po jeho těle, když jsme se oddávali tomu neodolatelnému pocitu.
Martin jen přikývl a než jsem to stihl vnímat, oba jsme vylezli z vody. Po chvíli jsem si vzpomněl, že deka, na které jsem se už ráno válel, byla kousek stranou. Rychle jsem se k ní sklonil a roztáhl ji na zemi. „Tady to bude v pohodě,“ řekl jsem tiše, a přestože mě pořád přepadaly obavy, měl jsem pocit, že teď je to správné místo pro to, co jsme si oba přáli.
Líbali jsme se stále vášnivěji a naše jazyky si našly cestu k sobě. Každý nový dotek, každá vteřina, která ubíhala, byla intenzivnější než ta předchozí. Cítil jsem, jak se moje tělo rozechvívá, jak mě každý jeho pohyb rozpaloval.
Jeho ruce byly pevné, ale zároveň něžné, když se začaly pohybovat po mém těle. Cítil jsem, jak jeho prsty kloužou po mé kůži, která byla najednou mnohem citlivější, když se dotýkal těch míst, která ještě před chvílí zůstávala skrytá. Byla hladká, teplá, jeho pokožka jako samet, horká a pulsující pod mými doteky. Každý jeho dotek mě dostával víc a víc, jak se jeho ruka pomalu přesunula na mé břicho, pak na hruď, jak mě jemně hladil, jak se jeho dotyky stávaly stále odvážnějšími.
