Usmál jsem se. Byla nádherná – rozehřátá, rozevřená, napůl ležící, napůl čekající, co s ní udělám dál.
„Ne, rozhodně nekončíme.“
Přejel jsem jí dlaní po zádech až ke kostrči. Chvěla se, ale ne zimou – tím, jak byla vzrušená. Zlehka jsem jí plácnul po zadku. Vzdychla a zakousla se do spodního rtu.
„Ještě.“
Další rána – silnější. Zvedla boky víc, jako by prosila. Její kůže pod dlaní hořela. Nahnul jsem se k ní, chytil ji za vlasy a přitáhl si její obličej blíž.
„Řekni, že jsi moje.“
„Jsem tvoje,“ vydechla bez váhání.
Pustil jsem vlasy, přejel prsty mezi její stehna – ještě pořád byla mokrá. Ještě pořád chtěla. Vsunul jsem do ní znovu – pomaleji, teď vědoměji. Každý pohyb byl hlubší, jako bych jí jím něco šeptal pod kůži.
Držel jsem ji za boky, ale tentokrát pomalu. Tlačil jsem se do ní víc a víc, dokud už nemohla vydržet to napětí a nezačala se sama pohybovat proti mně. Byla to ona, kdo teď určoval rytmus – divoká, nespoutaná, s hlavou zakloněnou a tělem plným chtíče.
Převalili jsme se. Ležela teď na zádech, roztažená, vlasy slepené potem, oči přivřené. Klekl jsem mezi její nohy, roztáhl je ještě víc a opřel se o ni v plné délce.
„Chci, abys mě celého cítila.“
Zabořila mi nehty do zad, přitáhla mě a šeptla mi do ucha:
„Tak mě konečně dodělej.“
A já ji poslechl.
