Krása mladi

Letní odpoledne

Bylo mi sedmnáct a byl to jeden z těch dnů, kdy se čas táhne líně jako horký letní vzduch. Seděl jsem doma, okno otevřené, lehký vánek hýbal záclonou. Když zaklepala na dveře, překvapilo mě to – nebylo to domluvené. Stála tam ona, Pavla. O dva roky starší, sebevědomá, s těma typickýma očima, které se smějou, i když mlčí.

„Máš chvíli?“ zeptala se s úsměvem a vešla dovnitř, jako by patřila k tomu pokoji odjakživa.

Seděli jsme vedle sebe na posteli, povídali si o všem a o ničem. Bylo to přirozené, klidné. V jednu chvíli se natáhla dozadu a lehce sykla.

„Záda. Bolí mě celý den, jak jsem tahala krabice u babičky,“ postěžovala si a promnula si rameno.

Nabídl jsem jí masáž – tehdy jsem ještě nevěděl, co tím všechno spustím. Jen kývla a beze slova si stáhla tričko. Zůstala v podprsence a kalhotkách, přehodila si vlasy dopředu a lehla si na břicho.

Ztuhnul jsem. Tělo mladé ženy, tak blízko, důvěřující. Snažil jsem se dýchat klidně, ale jak jsem pokládal ruce na její záda, cítil jsem, jak se mi krev žene dolů a tělo reaguje. Bojoval jsem s tím, potlačoval, soustředil se na tlak, na techniku, ale stejně to šlo poznat. Nebo alespoň mně to připadalo zřejmé.

Po chvíli otočila hlavu a tiše se zeptala:
„Ty… nejsi ty náhodou gay?“
Zaskočilo mě to. Asi si všimla, jak jsem opatrný. Možná to bylo schválně.

„Ne, proč?“ odpověděl jsem tiše, ale zároveň s úsměvem.

„Protože… jinak bych se tě musela zeptat, proč se mě pořád jen dotýkáš, a neuděláš něco víc,“ řekla a podívala se mi zpříma do očí.

Ten pohled nešel nepochopit. Pomalu se otočila na záda, podprsenka zůstala na místě, ale to, co následovalo, už nebyla masáž. Její tělo se ke mně tisklo, dech se zrychloval, polibky byly hladové a její ruce si mě přitahovaly k sobě s touhou, která přerostla v neřízenou vášeň.

Byla vlhká, nedočkavá – celá postel byla brzy nasáklá naší blízkostí, potem, vůní touhy a slaným vzduchem tichého odpoledne. Milovali jsme se dlouho, přerývaně, něžně i prudce. A když bylo po všem, ležela vedle mě, tichá, s očima otevřenýma do stropu.

„Tohle jsem chtěla už dávno,“ zašeptala.

A já si tehdy poprvé uvědomil, že někdy ten, kdo má vše pod kontrolou, je právě ona – žena.