Vešla do baru pomalu, sebejistě. Její chůze měla rytmus hudby, která hrála z reproduktorů, a každé ťuknutí podpatků o podlahu znělo jako tiché přikázání: dívej se. Měla na sobě černé šaty s rozparkem, ze kterého se občas zableskla opálená noha. Ale to nebyly šaty, co Lukáše paralyzovalo, ani rudá rtěnka. Byly to její sandálky s tenkými pásky, pod kterými se rýsovaly ladné prsty s dokonalou…
