Kancelářská čubka II.(pokračování)

Ráno Michaela zaspí a musí celou ranní rutinu absolvovat ve zrychleném módu. Ve spěchu rychle vybírá relativně vyzývavý outfit a do kanceláře dorazí o pár minut později. Cestou ve výtahu se jí hlavou honí spousta myšlenek – a stále i vzpomínka na to „jeho“ péro před obličejem.

Vzrušením úplně přestane dýchat, když krátkovlasá asistentka Sylva nakoukne do její kanceláře a pištivým hlasem pronese:
„Mišulinko, na desátou k tomu panu Majerovi na konzultaci. Nezapomeňte. Pěknej chlap – milej, co?“
Zachichotá se a Míša jen automaticky odpoví:
„To jo no… To jo…“
A opět cítí, jak ji drsně mrdal mezi rty. Dokonce díky tomu odignoruje, že ji Sylva oslovila zdrobnělinou, kterou nesnáší.

Hodiny ukazují za pět deset, takže se moc nerozpakuje, hodí do sebe lok studeného kafe ze včerejška, popadne modré desky s projektem a vyrazí do jeho kanceláře. Usídlil se hned vedle šéfa, takže to má o dvě patra výš – tak tak, aby v celou, udýchaná, zaklepala na dveře. Ještě si stihne v rychlosti upravit sukni, když se zpoza dveří ozve vyzvání, ať jde dál.

Lukáš sedí majestátně za stolem v dokonale padnoucí košili s růžovým vzorem. „Tahle barva mu vůbec nesluší,“ pomyslí si Míša, ale místo drzé poznámky slušně pozdraví:
„Hezké dopoledne. Jsem tady kvůli tomu projektu.“

Nevyzve ji, aby se posadila. Nechá ji stát před stolem, naoko pohlédne do papírů ve své složce a začne strojeně předčítat její životopis, jako by byla u pohovoru:
„Michaela Formanová. 34 let, vystudovaná grafička, do firmy nastoupila už během studií. Talentovaná…“
Odmlčí se a dodá:
„Talentovaná, toho jsem si už všiml. Takže – povídej. Jaký máš na ten projekt názor a čím bys do něj mohla přispět? Předpokládám, že jste celý víkend strávila studiem mých podkladů a máte nějakou vizi.“

Rozklepou se jí kolena. Samozřejmě, že víkend strávila úplně jinak a do podkladů se ani nepodívala. Roztřesenýma rukama otevře modré desky, které si přinesla s sebou – jen aby zjistila, že v nich má papíry k úplně jinému projektu.

„No, já…“ vykoktá ze sebe a je jí téměř do pláče.

„Zamkněte ty dveře,“ pronese k ní nekompromisně. Pootočí se v křesle směrem ke zdi, na které zapíná projektor. Aniž by o ni zavadil pohledem, naťuká něco do mobilu – a na zdi se objeví video v nadživotní velikosti. Bez zvuku.

Ona spatří na zdi sebe, jak sedí kundou na mladém klukovi, a druhý, o dost starší, s maskou sovy jí zároveň protahuje anální dírku. V místnosti panuje absolutní ticho a oba mlčky sledují, jak se na plátnu Míša nabodává na ty dva ptáky. Kamera krouží kolem a u jejích úst začíná mírná strkanice dvou mužů v maskách.

On zmáčkne na ovladači tlačítko „pause“ ve chvíli, kdy jí jeden s maskou kocoura dávivě cpe péro do krku, až z toho krčí čelo.

„Tak, Michaelo… máte k tomu co říct? Místo toho, abyste se věnovala trochu povinnostem, tak se necháváte mrdat na swingers jako kurva.“

A teprve teď konečně zvedne zrak k ní.
V hlavě jí šrotovalo, co tohle má znamenat. Jako by šlo o výběrové řízení a on teprve zvažoval, jestli ji vůbec do projektu přizve. Neví, jestli se má pokusit o výmluvu, omluvit se, nebo prostě říct pravdu?

Rozhodne se pro to poslední.

„Mám… mám toho moc, a člověk se prostě občas musí pořádně odreagovat.“

Zní to mnohem méně sebevědomě, než chtěla. Skoro až omluvně.

„A proto jste se přihlásila k dalšímu projektu, aniž byste si přečetla zadání? A tohle…“ ukáže prstem na plátno, kde má v puse obrovské péro, „…tohle je to, co nám můžete nabídnout? Svoji nenasytnou kundu, roztaženou prdel a hubu jak pračku na čuráky?“

Během řeči vstane a přistoupí k ní. Při své výšce na ni hledí shora, povýšeně. A ona, místo aby si pečlivě připravila odpověď, cítí, jak vlhne. Sleduje jeho rty, metající na ni sprostá slova, a chce ho. Chce ho v kundě, v análu, chce ho kouřit, polykat.

„Klekněte si, slečno Formanová, a rozepněte si halenku.“

Poslechne. On si jen rozepne zip kalhot a jeho ztopořené, žilnaté péro okamžitě vyskočí ven. Není divu – po tom, co ráno zhlédl tolik videí s touhle kurvičkou, jen čekal na vhodný okamžik. A teď, po pár tazích rukou, vypumpuje všechno to nahromaděné semeno rovnou na její obličej a prsa v průsvitné podprsence.

„Koukám, že tohle je asi skutečně jediné uplatnění, které máte pro tuhle firmu,“ odfrkne si a otře si o její ulepenou tvář stále tvrdého čuráka.

Musí být teď hrozně nadržená, ta čubka jedna.

„Očistěte mi ho dokonale… musím na chvíli pryč. Vy tu do té doby takhle zůstanete.“

Koukala na něj poníženě zespodu, a pak mu poslušně ústy očistila ochabující mužství.

Obratně si ho zastrčil zpět do tmavých kalhot a dodal:

„Doufám, že tu dokážete takhle počkat, aniž byste si honila tu svou neposednou píču.“

Než se za jeho vysokou postavou zaklaply dveře, zmáčkl něco na mobilu a projektor pokračoval v promítání jejího prznění na zeď. Drze a povýšeně k tomu dodal:

„Jen se dívej, jaká jsi mrdavá děvka. Natáčel jsem tě tam docela dlouho.“

Byla včera večer tak mimo, že si ho ani nevšimla. Jako vždy, když vyrazí na gangbang SW, kde se na ní střídá pěkná řádka borců. A on jí to teď naservíruje na videu, hezky v detailech. Jako by už nebyla celá promočená jen z toho, jak s ní jednal. Z ponížení, že se na ni prostě jen vystříkal a nechal ji tu klečet. Bez možnosti mu to oplatit, bez možnosti ukázat, co umí.

Chce poslechnout jeho přání, ale jak minuty ubíhají a on se stále nevrací, zatímco video běží dál a právě zabírá týpka, co jí stříká na vyšpulený zadek, její kundička volá čím dál víc. Vyhrne si sukni a jen zlehka, přes kalhotky, přejede prstem přes nateklý klitoris… a už kolem něj krouží. Cítí vlhkost přes textil, poodhrne kalhotky, zajede dovnitř jedním prstem… dvěma…

Ani si nevšimne otevření dveří.

„To jsem si mohl myslet! Tohle nadržená čubka prostě nevydrží. Pět minut bez prstění a už si sahá do kundy!“

Lekne se tak silně, že prsty okamžitě vystřelí od pičky k pocákanému dekoltu. Zůstane nehybně stát, úplně zaskočená, rudá hanbou, postříkaná jako děvka. Nechá se přistihnout jako nějaká puberťačka.

Míšo, co se to s tebou kurva zase děje?, běží jí hlavou. To snad přitahuješ…

„Poslouchej mě teď dobře,“ promluvil k ní zezadu pomalu, ale s nekompromisním tónem.

Její ramena se třásla nervozitou… a samozřejmě i vzrušením.

„Nechám tě v týmu, ale pojedeš na sto procent. Jak v práci, tak…“

Dramaticky se odmlčel. Místo dokončení věty zaslechla cinknutí kovové přezky jeho opasku, a pak zvuk kůže pomalu projíždějící poutky jeho béžových kalhot.

„…tak jako moje čubka. Od teď, kdykoli ti napíšu – i kdyby to mělo být ve tři ráno – necháš svého patetického života a poslechneš moje instrukce. Děvko.“

„To nemůžete, to by…“

Přehodil jí kožený opasek zezadu kolem krku a prudce ho utáhl. Její rozechvělá námitka uvízla někde mezi krkem a rty.

„Prostě to tak bude, ty malá zrzavá couro. Jinak tvoje zábavné home video uvidí celá firma. Mám ho uložené v rozepsaných mailech – stačí pár kliknutí a doslova a do písmene uvidí každý, co jsi zač. Děvku. Zvrhlou. Mrdavou.“

Hleděl jí přitom upřeně do očí a pomalu utahoval opasek. Začala rudnout, mžitky před očima, hlava se jí motala. Cítila, jak se propadá někam pryč. Rozmazané obrazy. Tváře. Pocity.

A pak se zase probrala.

Zmatená, rozechvělá, ale zpátky v jeho kanceláři. On si právě zastrkoval pásek zpět do kalhot.

„Tady máš telefon. Budeš na něm k dispozici čtyřiadvacet sedm. Je tam aplikace na sledování, takže budu přesně vědět, kde jsi. Kdykoli ti zavolám, zvedneš to. Kdykoli ti řeknu, pošleš mi fotku. Nedovolíš si to udělat bez mého vědomí, nebo jít za někým jiným.. Zábava v tvojí režii prostě právě skončila.“

To „tvojí“ zdůraznil s takovým důrazem, až se jí zatmělo před očima.

„Jdi si opláchnout obličej a vrať se ke své práci.“

„Ano, pane.“

Spěšně si zapínala knoflíčky, urovnala sukni, popadla telefon a co nejnenápadněji přeběhla chodbu k toaletám, aby ze sebe zase udělala trochu člověka. Snad si v kanceláři nikdo ničeho nevšiml.

Jen co ale zasedla ke svému stolu, přitočila se k ní Sylva.

„Tak co ten fešák? Pro toho bych dělala s chutí od rána do večera…“ prohodila zasněně.

To určitě, pomyslela si Míša a nechala to bez odpovědi. Zavrtala se pohledem do monitoru a snažila se ignorovat své mokré kalhotky.

Při práci na jednom ze šéfových projektů se jí to skoro i dařilo.