Ten den nezačal nejlépe, zaspala jsem. Pozdě do práce, pozdě z práce a do toho se ozvala Madam J. u které sloužím jako uklízecí služka, abych přišla uklidit do studia. Rychle do sprchy a rychle do studia. Tam rychle do latexové uniformy a pokleknout před Madam J.
Teprve nyní zklidňuji svůj dech a začínám dýchat v rytmu studia. To, že jsi přišla pozdě, to ti tentokrát prominu, to bylo moje nečekané přání. Nasazuje mi obojek a já políbením špiček jejích bot děkuji. Doufám, že vše máš nasazeno jak má být, CB, kolík, řetězy? Vem si vysavač a vysaj, utři prach a nakonec ukliď nádobí v kuchyňce. Dělám krátké kroky, protože mám nohy spoutané řetězem. Taktéž i ruce jsou spoutány řetízkem. Postupně utírám prach, vysávám vše opatrně. Hlásím Madam J, že se přesunuju do kuchyňky. Přemisťuji nádobí do polic. Zbývá poslední sklenice a najednou jsem o ni zavadila řetízkem spojujícím mé ruce. Ozývá se cinkot, sklo praská. Beru rychle smetáček a lopatku a uklízím střepy, které prý přináší štěstí. Uklizeno právě v čas, kdy se ozval zvoneček Madam J. . Rychlou chůzí co mi dovoluje řetěz, jdu za Madam. Klekám před ní. Rozbila jsi sklenici? TO snad nemyslíš vážně. Jak sis dovolila něco rozbít? Zlobí se Madam J. . Klečím u jejích nohou a čekám co bude. No nic, kleknout a otočit ke mě zády. Poutá mi ruce za zády a sundává obojek. Sundává i kuklu služebné s dlouhými copy, kterou tolik miluji. Dostávám špunty do uší a zní v nich šum. Snažím se rozhlížet co se bude dít, ale Madam J. mi tenhle vjem rychle omezuje nasazením silné kožené kukly. Přišla jsem tak nejen o zrak, ale přestala vnímat i okolní zvuky. Jen tma a šum. Za chvíli cítím, jak se utahují i popruhy na hlavě a kolem krku. Madam J. zkouší moje dýchání. Zatím to jde i nosem a pusou. Tam se však za chvíli cpe nafukovací balonek. Ten mi nejen že vyplňuje celou pusu, ale neumožňuje ani dýchat. Takže když se zacpou dírky na nos...... Raději se na to snažím nemyslet.
Madam J. ale pokračuje s mojí přeměnou... Sundává mi pouta na rukou a i moji uniformu s obřími kozami. Staví mě. Dolů jde i sukně a kozačky. Stojím před Madam J. jen tak. Tedy je s CB a umělákem v prdeli.
Madam mě chytá za kroužek na masce a vede studiem. Pak cítím tlak směrem dolů, abych si sedla, lehla. Ruce mi jsou navlečeny do jakých si kapes. Něco chladného a těžkého mě překrývá. Mé tělo je stahováno od nohou. Snažím se být klidná, ale to se jednoduše poví, když vám v uších šumí a vám se zmenšuje prostor. Postupně se mi zarývají řemeny do těla. Najednou stahování přestalo. Mizí mi šum z uší a slyším jak Madam J, mi říká. Rozbila jsi mi památeční skleničku na kousky, teď já tebe rozložím na tisíc kousků. Cítím na bradavkách chlad jak se odkryly otvory. Né však na dlouho. Do bradavek se střídavě zarývají nehty a jsou vytahovány na nejrůznější směry. Aby toho nebylo málo, dostávám na ně skřipce a jsou zase zakryty do koženého vaku.
Ani můj "poštěvák" v CBčku neujde péči Madam J. Mé silikonové CB mění za kovové a opět jej vězní do koženého vaku. Když si myslím, že je to vše, cítím jak jsem někam odsunována. Na vodorovné ploše. Opět mizí šum a Madam J. mi sděluje, že mě přesunula do márnice a že si to mám užít. Vím, že tu měla nějaký prostor ze kterého nebylo úniku, ale že se v něm někdy octnu sama jsem netušila.
Ležím spoutaná v koženém vaku, v nějaké díře, nic kromě šumu neslyším a bolí mě zmáčknuté bradavky, myslím si, že mě již nic horšího nemůže potkat. Jak dalece se mýlím mi dochází, když mými bradavkami začne procházet brnění. Jedna, druhá , obě zaráz, nemohu se ani pohnout abych si ulevila. Při největší intenzitě se začne přidávat i brnění poštěváku. Nevím jak dlouho tu jsem, jednotvárný šum, brnění na bradavkách a poštěváku mě začínají deptat. Uplynula půlhodina či více? Jak dlouho mě tu chce Madam J. držet? Právě když na to myslím, mizí šum a hlas Madam J. se mě ptá. Vím, že mi nemůžeš odpovědět, jen jsem tě chtěla ubezpečit, že odsud jen tak neutečeš, a že jsi naprosto v mé moci. Jen já rozhoduji jak dlouho to bude trvat a co vše si užiješ. Jsi jen kus věci. Naprosto k ničemu nevhodná. V jejím hlase slyším výsměch nad mou bezmocí. Hned na to zase začíná nekonečný šum, a neustávající vibrace.
Zdá se mi to, nebo je to jen pomatení smyslů? Cítím, že se někam posunuji.
Najednou mohu lépe dýchat a to dokonce i pusou. Né však dlouho, protože do pusy dostávám hadičku, kterou nemohu jazykem vysunout. Otevírá se i prostor poštěváku, opět se mění CB. Cítím jak jej na něj navlečen návlek a opět zajištěn CB a uzavřen do koženého vaku. Z bradakk jsou utrženy skřipce, Prošla mnou bolest, že jsem si cvrkla a jak se uvolnil svěrač, je té tekutiny více. Přece jen jsem asi už dlouho nebyla na wc. Hadičkou prochází teplá tekutina. Nemám jinou možnost než začít polykat.
Šum ustoupil a slyším výsměšný hlas. Myslíš, že ta tekutina co ti teče hadičku je tvoje nebo jsem ti dopřála svého zlatého moku? Madam J. nečeká na odpověď a zase slyším jen šum. Mohu leda přemýšlet nad tím, čí tekutina to byla.
Stala jsem se vlastně živým průtokovým ohřívačem bez možnosti úniku a to vše jen proto, že jsem rozbila jednu jedinou skleničku. Kdy tohle skončí,,,,,,, ????
