Kapitola 3 – Pod světly města
„Chtěla jsem být ovládnutá, ale jen tím, kdo si to zaslouží. A poznáš to jen tak, že mu to zkusíš vzít.“
Zastavil na střešním parkovišti moderního komplexu. Město pod námi dýchalo světly a betonem.
Žádná špína. Jen chladný lesk skla a asfaltu. A napětí ve vzduchu, jaké mají jen scény, které se nesmí opakovat.
Mlčeli jsme.
Já si v tichosti stáhla kalhotky pod šaty a nechala je sklouznout na podlahu auta.
Vzala jsem si jeho ruku a položila ji mezi svá stehna. Nahá. Vlhká. Připravená.
Ale neotevřená.
„Zůstaneš venku,“ řekla jsem tiše.
Přejel prstem po mé kundičce, pomalu, jako by četl Braillovo písmo.
Zastavil se u klitorisu. Ale ani se ho nedotkl.
„Ty ovládáš, co se smí. Já ovládám, co se stane,“ řekl.
A tehdy jsem poprvé ztratila rytmus.
Přitiskl mě zády k sedačce, rozepl si pásek a nechal mě cítit jeho tvrdost. Ne v sobě, ne na sobě – jen tak, těsně.
V hlavě mi hučelo.
Tohle nebyl sex.
To byl boj o kontrolu – bez pohybu, bez slova, a přesto tak strašně silný.
.......
„Řekni mi něco zvrácenýho,“ zašeptala jsem.
„Jsi krásnější, když víš, že tě nechci položit. Jen zlomit.“
„A dál?“
„A pak poskládat. Ale jinak.“
...........
Když mi položil ruku na krk, jen jemně, bez tlaku, došla mi pravda:
Nechtěla jsem být svázaná provazem.
Chtěla jsem být svázaná vědomím, že on ví, co se mnou dělat. A kdy to nedělat.
Stoupla jsem si. Vystoupila z auta. A bez slova si sedla na kapotu.
Nohy doširoka, šaty vyhrnuté.
Pod městem. Bez studu. Bez hanby.
On přišel blíž. Ale nezachvěl se.
Jen si klekl.
Pohlédl na mě.
A pak mi políbil vnitřní stranu stehna.
Jednou.
Podruhé.
A znovu.
Nepospíchal.
Nešel po orgasmu. Šel po vědomí, že ho chci.
Když mi jazykem přejel přes okraj mé nejintimnější části, celá jsem se napjala. Ale pořád to bylo mimo střed, mimo klitoris. Jako by schválně chodil kolem, a nechával mě tam trpět.
A pak —
Nic.
Zvedl se. A beze slova odešel zpět do auta.
Nechápala jsem.
A pak se podíval okýnkem ven a řekl:
„Přijdu, až mě pozveš. Ne dřív.“
........
"A tehdy jsem pochopila, že skutečná dominance není v rukou, ale v načasování. A že skutečné vzrušení je ve chvíli, kdy ti někdo vezme orgasmus, který už byl na dosah.“
