Tak jsem našel inspiraci a dávám sem další krátké pokračování. Opět budu rád za nápady, ale potěší i "like" a nebo jakýkoli koment.
...Netrvalo dlouho a na bok mi dopadl proud vody. Dost studený, aby mě probral ze stavu ve kterém jsem se předtím nacházel. Proud byl silný a po dopadu štípal. Instinktivně jsem se přesunul na všechny čtyři, abych si ochránil choulostivější části těla. Také jsem se pokusil sklouznout z té hromady, kterou jsem později identifikoval jako kompost, zpět na pevnější zem. Začala mi být zima. Nicméně jsem byl rád, že se smývají stopy mého předchozího ponížení. Dokonce jsem se snažil vyjít vodě vstříc a po chvíli zvedl ruce a umožnil proudu vody dokončit své dílo. Když se blížil k mým genitáliím, doufal jsem že zmírní. Doufal jsem marně. Než jsem se stihl předklonit, dopadl na mé mužství plnou silou. Byl jsem docela rád za kovovou klícku, která ho částečně rozptýlila. I tak jsem instinktivně strčil ruce do směru proudu. To jsem asi neměl dělat. Proud se odklonil a vystřídal ho kopanec. Nebyl moc silný, ale k překonání rukou stačil. “Úhuuh,” zaúpěl jsem a stále v předklonu jsem zvedl ruce. Po chvíli proud dokončil svou pouť a ustal. Začal jsem se třást zimou,
“Odteď jsi prase a za každý pokus o slovo ti naplním prdel po okraj a zašpuntuju,” zaznělo rozostřeně, ale rázně velmi blízko mé hlavy.
Jedna věta a má nadrženost vystřídala pocit chladu. Nebo ho spíš přebila, protože jsem se stále třásl. Každopádně jsem místo odpovědi radši dopadl na všechny čtyři a kývnul hlavou.
Následovalo poplácání rukou po zadku, které přivolalo další vlnu vzrušení a tlak na klícku se zvyšoval. Jaké bylo překvapení, když jsem ucítil ruce a rychlé cvaknutí zámku. Klícka se vlastní vahou sesula k zemi a můj penis se rozvinul v plné kráse. Začal jsem se chvět ještě víc. Drobné záškuby svalů s přívaly horka a zimy se mi rozběhly po těle. Naštěstí dolů putovala i pouta, promočené tričko a boxerky. Nadrženost se stupňovala a já začal přemýšlet, co myslí tím prasetem. Dlouho jsem čekat nemusel.
Najednou jsem ucítil velkou váhu na svých zádech. Ano, Magda je kus ženské a právě mi dosedla na záda. Ucítil jsem závan těch kytičkovaných babičkovských šatů a poté holou vlhkou kůži uprostřed svých zad. Další vlna vzrušení. Její ruce zajely na kuklu a já cítil jak tlak, který jsem předtím takřka nevnímal, najednou polevuje. Rozvázání kukly netrvalo dlouho a po chvilce s žuchnutím dopadla na zem. Pevně zapřený rukama na zemi, napnutý v ramenou a teď i oslepený, jsem se zhluboka nadechl. Už jsem chtěl poděkovat, ale uvědomil jsem si co jsem. Jsem teď prase a mluvit nesmím. Možná když budu hodné prase, bude se mnou zacházeno lépe. Musím se snažit. Lehce jsem otočil hlavu, abych alespoň kývnutím vzdal díky své velitelce, zemědělkyni, nebo jak vlastně nazvat ženu, která chová prasata?
Plácnutí po zadku bylo teď razantnější a já hned otočil hlavu zpět k zemi. Nicméně jsem si všiml, že Magdiny nohy vězí ve vysokých gumovkách. Líbilo se mi to.
“Tohle teď budeš nosit,” zaznělo posměšně a před mým obličejem se objevil kus červeného latexu.
Chvilku mi trvalo než jsem zaostřil, ale záhy jsem pochopil že je to prasečí maska. Zatnuté svaly sebou zaškubaly vlnou vzrušení a ponížení. Mlčky jsem kývnul a kus tvarovaného latexu se začal přemisťovat na mou hlavu a zbarvil svět okolo mě do růžova. Alespoň tedy na chvilku, než mi dvě ruce nasadily zpevněný rypák na místo nosu a tím přesunuly dva otvory na mé oči. Růžový svět pominul a já se opět nadechl. Možná to znělo jako vzdychnutí, protože za mnou se přeslazeným tónem ozvalo: “Copak, prasátku se to nelíbí?”
“Chro,” doplnil jsem kývnutím hlavy a sám nemohl uvěřit, že jsem to citoslovce ze sebe vydal. Dodnes si pamatuju, jak po mě dvě holky chtěly, abych štekl. Tehdy jsem to nedal a potenciální akce se stočila k povídání u vína. Ale teď bylo teď a já chrochtl. Připadal jsem si hrozně a rozhodl se, že už to neudělám.
“Vidíš, že to půjde,” vyrušilo mě ze vzpomínky, “ale ještě něco ti chybí k dokonalosti.”
Než jsem se stihl otočit, což jsem vlastně nesměl, přistála mi před obličejem ruka s kusem černé měkčené gumy. Prasečí kolík. Kurňa, ten nebyl můj. Kde ho sehnala? Ten jsem vždycky chtěl. Druhá ruka se přidala k první a začala tu černou věc natírat gelem. Hezky před mýma očima. Až teď jsem si uvědomil, jak velký kolík navazuje na ten prasečí zakroucený ocásek. Vzrušení vystřídala obava. Na to nejsem dost roztažený. Než jsem stihl cokoli domyslet, tlak na mých ramenou povolil. Zahlédl jsem mihnutí černé gumovky a má chovatelka si přesedla čelem v zad. Okamžitě jsem se snažil co nejvíce uvolnit, ale bylo pozdě. “Huuuuh,” vydal jsem ze sebe stupňovaným tlakem předmětu, vklouzávajícího do mého zadku. Bodavá bolest, která tlak doprovázela, signalizovala že průnik nebyl úplně bezchybný. Roztřásly se mi nohy, břicho a málem jsem se skácel na zem. Možná by se i stalo, kdybych nebyl pevně ukotven mezi širokými stehny, která zafungovala jako opora.
“Teď jsi dokonalý prase,” zaznělo posměšně. Slova ještě doprovodilo jemné poplácání po zadku. Nebýt bolesti způsobené kolíkem, která však naštěstí pomalu ustupovala, asi bych i zachrochtal. Ne, nezachrochtal. Znova to neudělám.
...pokračování je v procesu :-D
