Kapitola 6 – Očima mě svlékl dřív, než se mě dotkl
„Měla jsem v sobě ticho. To, které přichází, když už tě obyčejní lidé nezajímají. A právě v tom tichu se ozval on.“
........
Byl pátek večer a já vůbec neplánovala vyjít z bytu.
Ale když jsem si přetáhla přes tělo dlouhou vínovou košili, zjistila jsem, že potřebuji, aby mě někdo viděl.
Ne pro lásku. Ne pro vztah.
Jen pro touhu, kterou neumím potlačit, když mě někdo sleduje jako svatyni, a přitom by mě nejradši roztrhal zuby.
Sedla jsem si do rohu hotelového baru.
Objednala si víno a sledovala lidi.
Většina byla mrtvá už při příchodu.
A pak vešel on.
Nevím proč.
Neměl nic extra, tmavé vlasy, pár vrásek kolem očí, černá mikina.
Ale jakmile se rozhlédl, našel mě okamžitě.
Nesedl ke mně.
Nesnažil se mě zaujmout.
Jen si sedl k baru. Dvě židle ode mě.
A ani jednou se nepodíval jinam.
Objednal si kávu.
Vytáhl knihu. A začal číst.
Ale cítila jsem, jak jeho vědomí visí na mně.
Otočila jsem hlavu.
Naše pohledy se střetly.
Krátce.
Ale v tom pohledu bylo víc, než jsem čekala za celý poslední rok.
Po půl hodině ke mně přišel.
Žádná hra, žádné „dáte si drink?“
Jen tichý hlas:
„Celou dobu tě sleduju. Ale v hlavě tě mám už dýl, než si myslíš.“
Neusmála jsem se. Jen naklonila hlavu.
„A co s tou představou děláš?“
„Svlíkám tě. Pomalu. Ale hlavně tak, aby ses mi nevyvlékla.“
Bylo to… drzé a upřímné.
Přesně na té hraně, kde se buď otočíš zády – nebo otevřeš nohy.
Ale ne hned.
„A co kdybys zkusil… neříct další slovo. A jen mě pozvat na pokoj?“
Nepřekvapený. Jen klidný.
„Přijdeš?“
„Možná.“
Hotelový pokoj 14. , druhé patro. Tlumené světlo. Žádná hudba. Jen jeho dech, když za mnou zavřel dveře.
Sedla jsem si na postel.
On stál naproti.
Nehýbal se.
Jen si mě prohlížel.
Pomalu. Každý centimetr.
Pak si sundal mikinu a triko.
Ale stále mlčel.
Čekal na povolení.
„Pojď blíž,“ řekla jsem tiše.
A on udělal jen jeden krok.
Byl metr ode mě. A přesto jsem cítila jeho tělo, jako by na mě už ležel.
„Zhasni,“ dodala jsem.
Zůstal jen pruh světla z koupelny.
Když mě políbil, bylo to jako klidné tornádo.
Bez varování. Bez boje. Jen naprosté pohlcení.
Jeho ruce mi jemně rozepnuly knoflíky na košili.
Nevrhal se.
Jen pomalu odkrýval kůži.
Krk. Klíční kost. Prsa bez podprsenky.
Políbil mě pod prso. Jazykem.
Pak sjel níž.
A jeho ruce mi mezitím hladily vnitřní stehen.
„Chceš, abych si tě vzal?“
„Až ti to dovolím.“
Položil mě na záda.
Přetáhl zbytek košile stranou.
Zastavil se nad kalhotkami.
Políbil mě přes ně.
Dlouze. Horkým dechem.
Pak jazykem po krajce.
Zavzdychala jsem. Už teď.
A pak jsem mu to dovolila.
Když do mě vklouzl jazykem, zalapala jsem po dechu.
Byl přesný.
Netrpělivý – ale nespěchal.
Lízal mě, sál, prstem klouzal mezi pysky.
Pak dovnitř.
Zvedla jsem pánev.
Šukal mě jazykem, s přerývaným dechem.
A pak jsem mu zabořila hlavu mezi stehna.
Udělal mě. Jednou.
A pak ještě jednou.
Měla jsem prsty zaryté v jeho vlasech a sténala do polštáře.
Až když jsem zvedla nohy a obtočila mu je kolem boků, pochopil, že je čas.
Rozepnul kalhoty.
Jeho péro bylo tvrdé, horké, napjaté.
Přejel mi s ním přes klitoris.
Pak zatlačil.
Zasunul ho do mě.
Pomalu. Hluboko. Nadoraz.
Naše těla se spojila.
Nespěchal.
Každý příraz byl jako záznam – zapisoval se mi do nervů, do boků, do srdce.
A pak…
Když jsem ho slyšela, jak zrychluje dech, jak se blíží…
Stáhla jsem ho do sebe.
A nechala ho vystříkat se hluboko ve mně.
Byl tichý.
Jen zasténal moje jméno.
A já ho držela.
.............
Leželi jsme vedle sebe.
Ještě ve mně tepal.
Jeho semeno se mi pomalu vracelo zpátky stehnem dolů.
Byla jsem rozbitá. Ale ne prázdná. Spíš… rozevřená. Připravená. A hladová.
On to poznal dřív než já.
Zvedl se bez slova.
Přesunul se mezi mé nohy.
A začal mě lízat.
Bez přestávky. Bez otázek.
S jazykem v mojí štěrbině, s chutí vlastního semene,
mi olizoval každý zbytek slasti, kterou ve mně nechal.
A já se mu oddala znovu.
Tentokrát beze studu.
Beze všeho.
Když jsem mu chtěla říct „dost“ –
vytáhl jazyk,
a místo toho mě otočil na všechny čtyři.
Teď už se nemazlil.
Popadl mě za boky.
Jeho péro už zase tvrdé.
Přejel s ním po kundičce, krásně klouzal.
A pak –
jediným tvrdým přírazem – vnikl do mě.
Zavzdychala jsem jako zvíře.
Opřená čelem o polštář.
Zadek vystrčený.
Tělo připravené nechat se šukat.
A on přirážel. Tvrdě. Bez milosti.
Dlaně měl na mých bocích.
Pak mě za vlasy zvedl výš.
Šukal mě jako děvku. A já jí v tu chvíli byla. Ráda.
Každý náraz pleskal mezi námi.
Cítila jsem, jak mi jeho péro roztahuje slastně kundičku.
Hloubka, tvrdost, rytmus –
byl jako stroj, ale cítil jako samec.
„Víš, co jsi?“ zavrčel.
„Řekni to.“
„Jsem tvoje kurva,“ zasípala jsem.
A to ho nabudilo.
Chytil mě za krk, zatáhl dozadu.
Ještě víc se dostal dovnitř. Mrdal hezky nadoraz.
Každý příraz byl trest. A rozkoš. Zároveň.
Cítila jsem, jak mě napíná zevnitř. Jak naráží až na dno. Jak se ztrácím.
Pak vytáhl péro ven.
Tvrdé, lesklé, pulzující.
Chytil mě za tvář.
A zatlačil mi ho do pusy.
Pochopila jsem. Bez řečí.
Vzala jsem ho hluboko. Až po kořen.
Držela jsem dech. Slzy mi vyhrkly.
Ale nespustila jsem oči z těch jeho.
A on mě držel za hlavu. Přirážel. Dlouze. Nestydatě.
„Chceš ho zpátky do kundy?“
Přikývla jsem s pérem v puse.
Tak mě položil na záda.
Roztáhl mi nohy.
A pak mě šukal jako předtím.
Znovu.
A rychleji.
Měla jsem ji krásně rozšukanou.
Tělo na těle.
Stehna plácající.
Kunda hlasitá, chtivá, vřeštící.
A pak ho rychle vytáhl a vystříkal se mi přímo do pusy. Dlouze. V několika silných dávkách.
Já to všechno polkla.
A když jsem se olízla,
on se zasmál. A znovu mě políbil.
