Kabina hříchu – moje jízda
Stála jsem venku, opřená o nádržák, večer padal jak přetíženej návěs a ve vzduchu viselo všechno. Déšť, pot, nafta… a chtíč. Měla jsem vlasy zpocený, kůži teplou, a mezi nohama to už tikalo jak časovaná bomba. A pak jsem ho viděla. Šel rovnou ke mně. Pohled jak lavina, co tě sejme a už tě nevrátí.
Nepotřeboval říct ani slovo. Já to zařídila za oba. Chytila jsem ho za…
