Berlín, 10.2.1937 11:16
"Milý Marcusi, zase jste to nepochopil. Nevím už jak vám to mám vysvětlit." Řekl Viktor.
"Elektronické relé chápu!" Řekl Marcus.
"Tak si to představ jako orchestr, kolik na to potřebujeě lidí?" Kolik lidí má tolik relé řídit? Aby mohla proběhnout hudba jako matematický výpočet?"
"Hodně?" Tápal Marcus.
"Jeden, co nahraje program! Pokud nepočítám údržbu, protože těch relé je nespočet. Je jich až nechutně hodně! Teda má být!" Řekl Viktor.
"A Konrád ti to všechno jen tak řekl? Asi v tom nebude takový průlom, jako tvrdí. Nikde jsem o tom jakživ neslyšel, ani když jsem byl mimo Něměcko." Šeptal Marcus.
"Vysvětloval mi to dlouho. Programy kdysi dávno řídily tkalcovské stroje. Podle štítků s dírkami se určoval vzorek. Tuším, že to funguje dodnes.
Možná to není tak skvělý způsob, ale funguje. Ale ani Konrád si asi nepředstavuje, jak to bude třeba za 50 let.
"Snad bez těch panáků?" Zamyslel se Marcus.
"Panáci budou nějací asi pořád, ale odvádíš zbytečně téma Marcusi!" Řekl Viktor.
"Nenech se zastřelit jen tak!" Dodal.
"Ale zadrátované to asi bude pěkně. Nevím kdy bude k dispozici něco lepšího, než elektronické relé. Možná už je!" Řekl Viktor.
"Jak jsem říkal, relé chápu!" Řekl Marcus, ale neřekl to moc přesvědčivě.
"Asi jsou i jiné věci, ale jestli drží v takové izolaci i ostatní vědce!" Řekl Viktor.
"Pořád lepší, než kulka!" Řekl Marcus.
"Stále mi nikdo nevysvětlil, proč nás tu drží. Ale mě se moc těch lidí ptát nechce."
"Máte TELEGRAM HERR BAUER!" Rozletěly se dveře a do místnosti rázným krokem kdosi napochodoval.
"NA FAŠ DOPIS MAM JEN JEDNU ODPOVED STOP! NA CO SAKRA CHCETE TOLIK RELE STOP!" Četl z krátkého papírku s tečkama a čárkama.
Pak se otočil a zase odkráčel, byť málem narazil hřbetem ruky do horního rámu dveří.
"Tehdy mi to Konrad asi moc nevysvětlil, co přesně do dopisu psát. On je psát z nějakého důvodu nesmí. A řekl si jen o 3000 elektronických relé místo 5000. Pak mi řekl, ať si řeknu o dvojnásobek elektronických relé!" Řekl Viktor.
"Z toho ti pěkně musí cvakat ve věži!" Pousmál se Marcus. "To asi musí být dost velký s tolika elektronických relé!"
"Vejde se to do místnosti. Ale až někdo jednou elektronická relé zmenší, tak se to vejde na stůl." Zasnil se Viktor.
"Napřed to musí asi fungovat!" Řekl Marcus.
"Aspoň tak, jako mezi námi!" Řekl Viktor.
"Jak se asi má tvoje Karin?"
Drážďany 10.2.1937 11:16
"Milá Karin, ..." Četla Karin dopis který ji posílal Viktor před týdnem.
"Co může být tím velkým objevem?" Zeptala se Marta, která chodila za Karin poslouchat krystalku.
"Tvůj budoucí manžel je dost vzrušený. A nemůže mi uniknout, že v ubikacích jsou jenom muži."
"Tak je vzrušený, a mezi muži. Ach jo." Povzdechla si a mávla rukou. Karin. Byla to štíhlá, modrooká blondýna o něco mladšího věku, než je Viktor.
"Však buserant to není! Ve třiceti by to už mohl vědět!"
"Ti se prý setkávají v lesích za městem." Řekla Marta tajemně. "A co z toho mají?"
"Já nevím, to bych se ho musela zeptat s kým dělá to, co po svatbě bude dělat se mnou!"
"Až po svatbě? Trochu zpátečnické i na Germánii!" Mávla rukou Marta.
"A co tam ti buseranti dělají? Tys snad někdy nějakého viděla?" Podivila se Karin.
"Jenom na obrázku, a pak na nějakých starobylých kresbách a sochách?" Řekla Marta.
"I kdyby to s někým dělal, jsem si jistá, že u toho myslí na mně!" Zasníla se Karin.
"A co asi ti dva můžou dělat?"
"Třeba to dělají i ve více!"
"Dovedu si představit činnosti, kde používají ruce, ústa. Ze předu asi moc ne." Řekla Marta.
"Ale prý zezadu, ale to už bych ho nechtěla, kdyby dělal něco z toho!" Dodala.
"Zezadu to nedělá určitě!" Usmála se Karin.
Berlín 10.2.1937 11:32
"Stejně je zajímavé, jak to do sebe pasuje." Řekl Marcus.
"Takové propojení je fakt zajímavé!" Rozplýval se Viktor nad nákresy.
"Myslíš, že bys tak pasoval taky?"
