Brousil jsem si to po zalidněných ulicích. Práci jsem měl za sebou, tak jsem se jen uvolněně rozhlížel po lidech. Vlastně jen po ženách. Zajímaly mě jejich tváře. Myslel jsem na jejich tajné myšlenky a přání. Myšlenky, které tají i doma, ale třeba i takové, které jsou skryté jen po moment, kdy jdou po ulici, ale jakmile zaklapnou dveře domova, promění se v nadržené zvířátko. Ve tváři většinou neměly náznak jakékoliv touhy, která by rezonovala sexem. Honily se jim zjevně hlavou aktuální problémy - práce, rodina, nákupy, starosti, zkoušky nebo nějaký momentální cíl cesty. Přesto jsem si dopřával výlet hlouběji pod povrch tohoto okamžiku. Svlékal jsem v duchu ten okamžitý příkrov situace, viděl jsem je nahé po ránu, když je přepadne touha a začnou mimoděk masturbovat. Dáma v kostýmku s odměřeným výrazem, která prožívala svůj sociální status – to jsem z ní v duchu svlékl. Viděl jsem pak jen zvířátko, které si přidrží chlapa ve svém rozkroku. Prodavačka ve dveřích obchodu, která bezděčně sleduje ulici – na chvíli jsem dopustil střet pohledů, ale kráčel jsem dál s tím obrazem před očima, možná ji proběhlo hlavou, jaké by bylo naše nahé setkání. Ale kdybych ji oslovil, fantazie by byla překřičena navyklým způsobem podléhat realitě a obavám. Po chvíli jsem šel ulicí, kde proudily jen ženy plné fantazií a tužeb – staré mladé, štíhlé, šťavnatě oplácané i prostorově výrazněji velkorysé. Všechny měly někde schované pikantní fantazie. Některá je zrealizuje ještě ten den, některá je neukojené nosí v sobě dny, týdny, měsíce i roky… Některé voněly sexem, který prožily před pár okamžiky a který nestihly ze sebe smýt a celý den na sobě cítí prožitou rozkoš a často i s pokoutným exhibicionismem vnímají, že člověk který s nimi chvílí hovoří to může poznat. Paní, co dělá za pultem v kantýně ze sebe možná večer shodí šaty, nahá se rozplácne na kavalci a pod návalem osvobozeného těla se začne hladit. Pak ji to přemůže, dřepne si doprostřed pokoje a s rozevřenými stehny začne masturbovat a užívat si moment, kdy se nemusí a nechce ovládat. Kupuji si od ní vodu v petce, dívám se jí hluboko do očí a vidím tyto svoje obrazy. A ona hned pozná, že moje myšlenky se do ní zaryly hlouběji, než by v tu chvíli čekala. Sám sebe jsem takto přivedl k enormní nadrženosti, ale jak už to bývá, když to chci, tak zpravidla nebývá vhodná příležitost. Ta přichází nečekaně a ten den to nebylo. Uběhlo pár dní a já zastavil na benzině, abych si koupil kafe a chvíli lelkoval. U pultu jsem chvíli musel strpět ve frontě. Rozhlížel jsem okolo a pohled mi padl na asi plus minul 45 letou dámu. Seděla v rohu prodejny na polstrovaném divanu u malého stolku, měla před sebou kafe a hledala něco v kabelce. Po pár vteřinách vytáhla mobil a bezděčně ji pohled sklouzl na mou tvář. Nebyla na mě zvědavá, ale pohled ji zastavil fakt, že na ní civím já. Byl to okamžik. Ale ona ho protáhla. Možná o vteřinu, možná o dvě a pak se sotva znatelným úsměvem -spíš zachvěním – spustila pohled na svůj mobil. Z její reakce bylo cítit, že je to žena, která umí mluvit pohledem, která si umí říct, která se vyzná ve svých pocitech a bezpečně ví co chce. A taky zná muže. Aspoň to byl můj dojem. Byla od pohledu sebevědomá, ale nikoliv namyšlená. To jsem z ní cítil a měl jsem potřebu si to ověřit. Koupil jsem si kávu a šel směrem k ní.
„Máte tu volno?“, zeptal jsem se.
„Prosím,“ řekla a její pohled úkosem naznačil místo naproti ní.
„Pauza na dlouhé cestě?,“ zkusil jsem - ne zrovna nápaditě – začít konverzaci.
„Dalo by se říct,“ odvětila stroze, ale její pohled na mě byl zkoumavý a prozrazoval, že obsah slov nebude až tak podstatný. Všiml jsem jejích chytrých očí. Byly plné života. Hebký krk lemovaný světlými vlasy se svažoval do jednodílných šatů s hlubším výstřihem, který prozrazoval věkem nedotčená plná ňadra a šaty končící nad koleny zase obepínaly stehna, jež si zaslouží, aby svíraly mužské boky. Své pohledy jsem brzdil, aby nebyly slizké, ale ani jsem se tím zas upjatě netajil. Chtěl jsem ji svojí zvědavostí, která překračovala formální rozhovor, poskytnout lichotku. A tu si zasloužila. Vše prozrazovalo ženu, která má ráda sex a chce ho. Není zas tak časté, že bych to z ženy cítil s takovou jistotou. Hovor se pomalu točil kolem toho, kdo kam jede. Její cesta nebyla pracovní. Jela si koupit bonsaie. Můj zájem nebyl hraný. Tyhle malé krpaté stromky se mi vždy líbily, jen jsem neměl nikdy trpělivost se tomu věnovat.
„Podle toho, co říkáte, musíte mít doma malou rajskou zahradu,“ zkoušel jsem směrovat hovor trochu více k cíli. A ona pochopila.
„Ráda se Vám pochlubím,“ řekla s úsměvem.
„Můžete dnes v pět?“
Souhlasil jsem. Napsala mi na lístek adresu. Omluvil jsem se, že musím něco vyřídit, abych na prohlídku její zahrady dorazil včas.
Auto jsem zastavil před jednopodlažní vilkou. Zazvonil jsem u branky. Nervozita se u mě stihla přihlásit o slovo. Přecejen jsem měl víc času, aby se mi hlavou honily myšlenky. Ale zaplašil jsem je. Nemyslel jsem. Vydýchl jsem trochu té nervozity a z inercomu se ozval hlas: „Pojď dál“. Bzučák otevřel branku a pěšinkou jsem to směřoval ke dveřím. Bude mít domácí šaty? Nebo rovnou župan? Budeme hodiny koukat na kytky a pak pojedu domů protože jsem vše jen blbě pochopil? To byly mé myšlenky, než se otevřely dveře. Stála tam ona dáma v krátkých šatech z velmi lehké látky. Nechala vyznít vše, co na ní bylo přitažlivé.
„Dáte si něco k pití?, “ zeptala se hlasem, který mi přišel až příliš neutrální a vyvolal ve mně pochyby.
„Snad vodu,“ řekl jsem suše.
Ona se jen mírně pochybovačně ušklíbla a nalila mi víno. Musí vědět, že jsem autem…
Nalila i sobě. Se sklenkou v ruce mě vedla chodbou.
„Ukážu Vám, co jsem slíbila.“ Napadlo mě několik odpovědí o tom, že může hranici svých slibů překročit, ale polkl jsem je.
Na konci chodby byl vstup do obrovského skleníku. Na výšku měl snad čtyři metry a přes džungli nejrůznější zeleně jsem neviděl konec. Zurčela tu voda u fontán. Všiml jsem si, že je bosá. Šla po písčitém chodníčku a elegantně třímala sklenku vína. Komentovala květenu, vzrostlé palmy a bonsaie dekorativně rozmístěné v různých květináčích a rafinovaných nádobách. Můj pohled ale stále padal na ni. Její pohyby byly hypnotizující. Pak položila sklenku na jakýsi patník a dřepla k bonsai, která stále volně u chodníčku.
„To je ta z dneška, ještě pro ni hledám místo.“ Když dřepěla, kolena směřovaly ke mně a já jsem zahlédl, že pod šaty nic nemá. Při mírném pohybu jsem spatřil její přirození. Rychle dala nohy opět k sobě. Vzrušení mnou nekontrolovatelně projelo. A kalhoty se mi očividně začaly napínat. Podřepl jsem k ní. Díval jsem se na bonsai.
„Postaráme se o ní spolu?“ Přesunul jsem pohled drze do jejího klína a pak jsem se jí podíval do očí. Byla vzrušená a hrudník se jí těžkým dechem nadouval.
„O ní?“ zašeptala a rezevřela stehna. Lem šatů ji sklouzl k bokům. Dosedla a zapřela se rukama v mírném záklonu. Položil jsem víno a pohladil ji stehna od kolen po vnitřní straně až skoro ke klínu. Zaklonila hlavu. Rty jsem ji začal vnitřek stehen hladit stále blíž k pohlaví. Slyšel jsem její dech. Podíval jsem se na ní. Pozorovala mě a pohledem prosila, abych to neprotahoval. Chvíli jsem si ale ještě hrál. Než jsem se rty dotknul jejích stydkých pysků. Líbal jsem je, dokud nezvlhly a přestaly být hrází pro mokré přívaly vzrušení. Vnikl jsem do ní jazykem a ztratil se ve vůni její lastury a chuti průzračných šťáv. Sundala mi košili. Z kalhot jsem si pomohl sám. Jednu bradavku jsem si vzal do úst a druhou mezi prsty a u toho jsem do ní pomalu pronikal. Lehla si do písku stezky a odevzdala se. Chvíli se nechala utápět v pasivitě, ale pak to nevdržela a nutila mě do stále hrubších a silnějších průniků. Nakonec se přetočila na bok, dala mi nohu přes rameno a chtěla mě tak sledovat. Zároveň se rozkošnicky dívala jak naše pohlaví splývají. Nakonec sundala nohu, povalila mě na záda a v podřepu na mě dosedla. Nekontrolovala se, křičela a tepání její vagíny prozdrazovalo orgasmus.
„Střikej!“ prosila.
„Udělej se do mě!“ přikázala.
A já neměl práci ji poslechnout. Pustil jsem stavidla svého vzrušení. Horko s chladem, pot i husí kůže, orgastická křeč a nával semene prodírající e do její vagíny. Díval jsem se do očí a ona upřeně hleděla do mých. Byl jsem na hraně ztráty vědomí.
Tu noc jsme skleník neopustili. Jen jsme v zeleni měnili kulisy pro další hry…
