Užívám si poslední týďen svého sádrofetišistického období. S Ivuškou jsme měli nádherné chvíle rozkoše, vášně a divokého holčičího sexu. Musím ale poznamenat, že po nějakych deseti, čtrnácti dnech nás fetiš na sádru trosku opustil a bílé omezení jsme začaly brát proste jako fakt. Mě samotnou chodící sádra téměř neomezovala. Poslední tyden už chodím i ven, jako by nic, a užívám si pozornosti jakou přitahuji. Zrovna jako dnes. Z homeofice doma se vydávám na návstěvu kanceláře na krátkou poradu. Žádné berle a strhaná pacientka, ale hodlám svou ozdobu prodat. Vlasy nechávam rozpuštěné, pušapku pod obtáhlý rudý top s velkým dekoltem a nahoru černá kožená bundička do pasu. Stejně černá koženková minisukně do půlky stehen a černé silonky. Levou jsem ustřihla pod kolenem, sádru nechám bíle zářit a nechám vyniknout upravené prstíky s rudým lakem. Na zdravé nožce červená balerína. Moc jsem chtěla vysoký podpatek, ale po vyzkoušení doma to opravdu nebylo bezpečné. Červená kabelka a jde se. Když vidím, jak se za mnou sem tam otočí nějaký muž, ale i žena, dělá mi to radost. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně sama roky neviděla venku na ulici holku, která by sama šla s nožkou v chodící sádře. Blížím se k budově s kanceláří, když mě doběhne kolega Martin. Ahoj, seš dobrá, že sem jdeš s tím gypsem. - No, víš já to tak neberu, sice noha trochu bolí, ale jak budu v ofisu, dám si ji nahoru a bude to lepší. - Tak to jo, jo a fakt ti to sekne, vypadáš dobře! - Děkuju. …přemyšlím co se stalo. Martin si mě nikdy nevšímal. Jsme tak stejného věku, oba pracujeme z domu a ikdyž v kanclu máme stoly vedle sebe vím o něm málo. Snad jen, že hodně sportuje, bydlí s přítelkyní, ..to nevím jestli ještě trvá, a že má rád asijské jídlo, protože si ho denně nechává vozit k obědu. Ale ten jeho zájem a komplimenty… Dorazíme do kanceláře. Asistentka a kolegyně vyběhnou ze svých kanceláří a vyptávají se mě co se stalo a jak to zvládám. Zběžně odpovím a už se opravdu těším jak si sednu s nohou nahoru. Martin už je na svém místě a já sedam za svůj stůl. Chvíli hledám polohu. Martin to poočku pozoruje, pak vstane, jde to skříně, něco vytáhne a jde ke mně. - Ukaž, pomúžu ti. Jemně bere mou nožku do ruky, na stůl davá složenou deku, kterou prinesl, podloží ji pod sádru, chvíli na mou nožku ulpí pohledem. Děkuji mu a koukam jak mu pulsuje boule v rozkroku. Sakra, ho to rajcuje. Něco mně říka, že bych neměla, ale nedá mi to ho potrápit. Chvilku sedíme a oba asi předstíráme práci na počítači. V openspejsu jsme sami. - Marťo, promiň, že tě obtěžuju, nepodal bys mně ze šuplíku ponožku, mrznou mně prsty té ovázané nohy. - Jasně, vyskočí, hledá v zásuvkách , až nejde úplně nové bílé ponožky, které tu mám kdyby náhodou. A už se blíží k mé nožce. - Jeé, moc díky, můj zachránče! směju se na něj. - Můžu? drží ponožku nad mou nožkou. - Jasně, seš hodnej, však šáhni si jak jsou studené. Rajcovně zamelu prstíky v sádře. …boule v jeho poklopci hrozí okamžitou explozí. Netuší jestli vím, že vidím jak je vrušený. Posvátně se dotkne mých sexy prstíků, něžně je pohladí, promne ve své teplé ruce… vidím jak ho to bere. - Máš je fakt jak led. skloní hlavu a zahřívá mi je dechem. Je tak něžný že i já, nevím co se se mnou děje ale vlhnu. - trošku vypadnu z role. - Marťásku tady ne, seš hrozně milej, ale nechci aby nás takhle někdo viděl. Trhne sebou. - Jo, jasně, omlouvám se, promiň, …spěšně mi natahuje ponožku přes zasádrované prstíky. Asi hodinu zase oba pracujeme. Vidím jak by rád alespoň pohledem sjel na mou nožku na dece na stole vedle něj, ale dává si pozor a asi jej trápí výčitky, co to provedl. Ví že jsem na holky… I já mám trošku zmatek, protože i když mám s kluky zkušenost, překvapilo mě, že i to nic od něj mě vzrušilo. Začínám na Martina myslet a na dálku se omlouvám Ivě. Za nějakou chvíli už to nevydržím a na papírek píšu kratičkou zprávu. ´jestli ještě chceš, za 10 minut ve skládku’. V podzemní garaži máme místnost , kde jsou regály s propagačními materiály, archiv, odložený kancelařský nábytek, zbytečnosti. Nikdo tam nechodí, když nemusí. Lísteček mu posunu k jeho ruce a mlčky beru klíče od skladu z háčku a kulhám k výtahu. Když do skladu vejdu ani nevím co tam čekat. Dlouho jsem tu nebyla. Rozsvítím a musím se pousmát. Někdo sem složil pohovku z šéfovy kanceláře. Je až vzadu zakrytá igelitem, ale mám plán. Strhnu z ní igelit a uvelebím se na ní. Nic víc. Jen ještě sundám ponožku z prstíků. Rozvaluji se na pohovce a čekám. Nečekám dlouho. Vrznou dveře a slysím jak je Martin zamyká zevnitř. - Tak pojď ty můj malý fetišisto. …mám strach jestli jsem to nepřehnala, protože Martin je celý rudý, ale boule v rozkroku mluví za vše. Něco blekotá o tom jak jej rajcuju a že už dlouho, ale já vím své. - Tak pojď. Prokážeš mi několik službiček. - jjjasně, to víš, moc rád. Hrne se ke mně. - Otočím ho a vyzvu - tak prosím masáž nožiček. Víš vůbec jak se ta zdravá nachodí, když teď chodí za dvě? …kleká si na zem k pohovce, pomaloučku mi sundáva balerínu, je šílený vzrušením. Čichá vůni z mé botičky a začína mi nožku v silonce masírovat. Systematicky, jemně …je to vzrušující. Nadzvednu se v bocích a naznačím ať mi sundá punčocháče. Jde na to a užíva si každý centimetr kdy černý nylon klouže po mých hladkých nožkách až se mu na konci odkryjí mé sexy nalakované prstíky. Jemně je mne, hladí, jeho rty se k nim přibližuji a cítím jak nejdřív paleček jemně políbí, pak nárt, olízne mi patičku a pak už bez zábran saje a líže mou nožku. Tohle už ani já nedávám s nadhledem. Jsem nadržená a chci si to užít. Mé prstíky jezdí v kalhotkách jako zběsilé. Za chvilku mám první orgasmus. - Tak a teď tu nemocnou, ale buď opatrný! dávám Martinovi další úkol. Přesune se k mé zasádrované nožce. Sádra už je po té době obnošená, sem tam z ní vlaje nějaká nitka ze sádrového obvazu. Bavlněná podložka pod prstíky má jejich obrysy dožluta vytlačené a vypocené. Dojde mně, že po skoro třech tydnech už nožka asi nevoní. Mně nevoní, ale ne tak Martinovi. Je chtíčem úplně mimo a jazykem zkoumá každý kousek mých prstíků, které vykukují ze sádrového sevření. Je to vzrušujicí. Honím si mušličku a mám ma Martina strašnou chuť. Bože, co to dělám, nechci Ivušce ublížit…, ale je to teď silnější než já. - Omrdej mě, proším tě vraž mě ho tam. Nevěřím tomu co říkám. Martin ví jak na to. Potáhne si mě za nožky abych opěradlo pohovky měla pod zadečkem, sundá džíny a naráz vidím jeho překvapivě obrovskou pulsující chloubu. Zvedne mi nožky nahoru , odrne mokré kalhotky a vrazí do mě své přirození. Jsem tak mokrá, že by do mě vklouzlo i ještě větší. Saje a cucá mé prstíky a přitom do mě divoce přiráží. Jsem mimo a létám od orgasmu k orgasmu. V každém vzepětí stříkám dávku své šťávy do polštářů pohovky. Když cítím jak zrychluje, jen špitnu ať se neudělá do mně. Přikývne. Tempo ještě zrychlí a vytrhne ho ze mně. Na bříško mi stříka své vlažné semeno. Vydýcháváme to co se stalo. Po letech jsem byla s chlapem a bylo to úžasné. - Tak a teď si mě musíš očitit…. Usměje se na mě - To víš že ano. Olíže ze mně co natropil, sundá mi promáčené kalhotky a něžně zpet natahuje silonky. Naostro. Ani jeden přesně nevíme co říct. Pomůžu mu. - Hele byl to úlet. Ale krásnej. Víš abys od toho nečekal něco víc. Ale nebráním se to zopakovat, až zase budu mít něco v sádře. Oba se tomu zasmějeme. Mlčky se vracíme ke svym stolům v kanceláří. Nikdo si ani nevšiml, že jsme tam chvíli nebyli. Já mam kapku morální kocovinu, co jsem to provedla, ale vím, že Ivušce to říkat nebudu. Prostě se nic nestalo.
