Slunce se pomalu klonilo k obzoru, když se mezi stromy znovu objevil pohyb. Muž, stále ještě rozkročený na mechu, zvedl hlavu, jakmile uslyšel tiché šustění listí. Jeho tělo, ještě vlhké od potu a semenem, se napjalo v očekávání. Z lesa se vynořila ona – žena, jejíž silueta se mu už jednou vryla do paměti. Tentokrát však nebyla jen stínem mezi stromy. Šla pomalu, jako by každý její krok byl součástí tance, který tančila jen pro něj. Její boky se kolébaly v rytmu, který mu připomínal vlny na jezeře, a tenké látky jejího oděvu se přiléhaly k tělu, odhalujíc každou křivku.
V rukou nesla košík plný lesních plodů – černé ostružiny leskly se jako perly, rudé maliny jako kapky krve, a žluté jahody voněly sladce jako med. Když se přiblížila, muž ucítil, jak se mu stahuje hrdlo. Její prsty, dlouhé a štíhlé, se ponořily do košíku a vyndaly jednu ostružinu, kterou si pomalu vložila mezi rty. Její jazyk se objevil, když plod olízla, a muž sledoval, jak se její ústa zavírají kolem tmavého ovoce, jak se její rty lesknou šťávou. Potom natáhla ruku k němu, prsty se dotkly jeho rtů, a on automaticky otevřel ústa. Cítil, jak mu plod přistál na jazyku, sladký a šťavnatý, a když ho rozkousl, jeho chuť se smísila s teplem jejího dechu, který mu vanul na tvář.
„Dobré?“ zeptala se hlasem, který zněl jako šumění listí, když se třou o sebe. Nečekala na odpověď. Její prsty se znovu ponořily do košíku, tentokrát vytáhla malinu, a když ji podávala, její dlaň se dotkla jeho brady, jemně, ale rozhodně. Muž polkl, cítil, jak se mu v ústech rozlévá sladkost, ale ještě víc ho rozpaloval dotek její kůže. Když se naklonila, aby mu podala další plod, její prsa se otřela o jeho hruď. Cítil, jak mu pod látkou jejího oděvu tvrdnou bradavky, jak se její dech zrychluje. Jejím pohybem se mu její ňadra přitiskla blíže, a on ucítil jejich teplo i přes tenkou tkaninu. „Ty máš hlad, viď?“ zašeptala, její rty se téměř dotýkaly jeho ucha. „Ne jen po ovoci.“
Její slova ho zasáhla jako blesk. Ruka, která mu před chvílí podávala plody, teď sklouzla níž, přes jeho hruď, břicho, až se její prsty dotkly jeho rozkroku. Muž zatajil dech, když ucítil, jak se jí dlaně zavřely kolem jeho už polo ztopořeného penisu. Prsty ho jemně stiskly přes látku kalhot, a on ucítil, jak mu krev začíná bušit v slabinách. „Už jsi tvrdý,“ poznamenala s uspokojením, její hlas teď zněl hlouběji, dráždivěji. „To se mi líbí.“ Její ústa se oddálila od jeho ucha a začaly putovat po jeho krku, její jazyk kreslil vlhké, horké čáry na jeho kůži, zatímco její prsty pokračovaly v pomalé, mučivé masáži.
Muž už nedokázal vydržet jen sedět. Jeho ruce se vzepřely, chytily ji za boky a přitáhl ji k sobě, až ucítil, jak se její tělo tiskne k jeho. Její prdelka byla pevná pod jeho dlaněmi, a když do nich zabořil prsty, uslyšel, jak zasténala. „Takový netrpělivý,“ vydechla, ale v jejím hlase nebyl výtka, jen pobavení. Její ruka konečně rozepnula jeho kalhoty, a když ucítil, jak se její prsty dotýkají jeho holého, tvrdého penisu, nemohl potlačit zasténání. „Takový krásný kok,“ zašeptala, její dech mu ovanul ucho, když se její prsty začaly pomalu pohybovat nahoru a dolů po jeho délce. „Chceš, abych ti ho vzala do úst? Nebo…“ Její slova uvízla v polovině, když se její druhá ruka přidala, obě ho teď hladily, mačkaly, až mu z jeho špičky vytryskla první kapka semene.
Muž ji však nechtěl nechat vést. Jedním rychlým pohybem ji převalil na měkký mech, jeho tělo se ocitlo nad jejím. Ona se zasmála, oči jí zářily vzrušením, když se pod ním prohnula, její stehna se rozevřela v němém pozvání. „Tak pojď,“ vyzvala ho, její hlas teď zněl chraplavě. „Ukaž mi, jak moc mě chceš.“ Nemusel být pobízen dvakrát. Jeho ruka sklouzla mezi její nohy, prsty ucítily, jak je mokrá, jak její šťávy už prosakují skrze látku jejího oděvu. Strhl jí sukně nahoru, odhalil její hladkou, vlhkou kundičku, a když se dotkl jejích stydkých pysků, ucítil, jak se pod jeho dotekem roztahují. „Ano,“ sykla, když do ní vsunul dva prsty, „právě tam…“
Ale on už nemohl čekat. Vyprostil se z kalhot, jeho kok pulzoval touhou, a když se postavil mezi její nohy, cítil, jak se její stehna pevně omotávají kolem jeho pasu. Její ruka ho vedla, její prsty se zavřely kolem jeho penisu, a když se jeho špička dotkla jejího vstupu, oba zasténali. Byla tak mokrá, tak horká, že když do ní začal pomalu pronikat, cítil, jak ji její tělo polyká, svírá, jako by se bála, že by mu mohla uniknout. „Bože,“ vydechl, když se jeho kok konečně celý nořil do jejího těla, „jsi tak těsná…“
Její nehty se mu zarývaly do zad, když začala pohybovat boky, její kundička ho svírala v perfektním rytmu. Každý její pohyb ho tlačil hlouběji, až cítil, jak jeho špička naráží do jejího děložního čípku. Jejich dechy se mísily, jejich steny se slévaly do jednoho divokého symfonického zvuku. „Víš, jak moc mě doháníš?“ vykřikla, její hlas byl teď jen chraplavým šepotem. „Víš, jak moc chci, abys mě naplnil?“ Jeho ruce se pevně zavřely kolem jejích boků, přitahoval ji k sobě při každém nárazu, jeho kok ji roztahoval, až cítil, jak její stěny začínají pulzovat kolem něj. „Ano, ano, ano!“ křičela, její tělo se pod ním prohýbalo, její prsa se mu tiskla k hrudi, její bradavky tvrdé jako kameny.
Když ucítil, jak se její kundička začíná svírat kolem něj v předzvěsti orgasmu, věděl, že už to dlouho nevydrží. Jeho pohyby se staly divočejšími, jeho dech přerývanějším, a když ucítil, jak se jeho varlata stahují, věděl, že je na pokraji. „Teď,“ vykřikl, jeho hlas se zlomil v extázi, „teď, kurva, teď!“ Jeho kok explodoval uvnitř ní, jeho semeno do ní stříkalo v horkých, silných vlnách, zatímco ona křičela jeho jméno, její tělo se pod ním třáslo v orgasmu. Jejich těla se napjala, jejich svaly ztuhly v dokonalém souzvučí, a pak se oba zřítili zpět na mech, vyčerpaní, ale naplnění.
Leželi tam dlouho, jejich dechy se pomalu vracely k normálu, jejich kůže se leskla potem. Muž cítil, jak se jeho kok pomalu smršťuje uvnitř ní, ale nechtěl se od ní oddělit. Jejich prsty se propletly, jejich těla zůstala propletená, jako by se báli, že by je jakýkoli pohyb mohl vrátit zpět do reality. „To bylo…“ začal, ale ona mu položila prst na rty.
„Nic neříkej,“ zašeptala. „Nech to být tak, jak to je.“ A on přikývl, protože věděl, že má pravdu. Na této mýtině, obklopení šuměním lesa a teplem slunce, nebylo třeba slov. Jejich tajemství bylo bezpečné, jejich spojení úplné. A když se nakonec zvedli, jejich těla stále propletená, muž věděl, že už nikdy nebude stejný. Příroda mu dala víc, než kdy doufal – nejen únik, ale i dotek, který ho navždy změnil.
