Teplý srpnový večer, chalupa obklopená lesem, vůně dřeva a jehličí. Martin s Terezou a Pavel s Lenkou se po večeři shodli, že sauna a vířivka budou přesně to, co teď potřebují. Dlouho se znali, ale vždycky to zůstávalo na hraně – kamarádské vtípky, občasné pokukávání, nic víc. Dnes se něco posunulo už při vstupu do sauny.Uvnitř rychle nastalo příjemné vedro. Seděli na horní lavici, ručníky volně přehozené. Pot začal stékat skoro hned. Nejdřív se jen smáli, povídali si o všem možném. Pak Lenka položila ručník vedle sebe.„Už mi je fakt horko,“ řekla tiše a podívala se na Terezu.Tereza se usmála, krátce zaváhala a pak svůj ručník taky sundala. Martin s Pavlem se na sebe podívali – a za pár sekund byli nazí všichni čtyři. Nikdo se nesnažil zakrývat, nikdo se nedělal, že se nic neděje. Seděli, lesklí potem, a najednou bylo ticho příjemnější než řeči.„Vířivka venku?“ navrhl Pavel.Tma, modré světlo bublin, teplá voda, hvězdy nad hlavou. Nejdřív seděli po párech. Pak se to začalo měnit samo od sebe. Martin lehce přejel dlaní po Lenkino stehno pod vodou. Neucukla. Naopak se posunula blíž.Pavel se naklonil k Terezě, políbil ji na rameno. Ona otočila hlavu a políbila ho zpátky – pomalu, jako by zkoušela, jestli to smí. Směla.Lenka se přitiskla k Martinovi. Jejich první polibek byl opatrný, pak už hlubší. Ruce začaly bloudit – po zádech, po hrudi, po bocích.Když se ženy na chvíli odtáhly, podívaly se na sebe. V očích měly stejnou směs zvědavosti a vzrušení. Lenka natáhla ruku, přejela Terezou paží, pak jemně přes prsa. Tereza zavřela oči a naklonila se k ní. Polibek mezi nimi byl jiný – měkčí, pomalejší, objevující. Jazykem, opatrně, pak čím dál jistěji.Muži se na sebe podívali. Krátký úsměv, beze slov. Vylezli z vířivky a přesunuli se na velké venkovní lehátko – deky, polštáře, ručníky rozložené na trávě.Nejdřív to bylo hlavně o dotecích a polibcích. Martin sjel pusou po Lenkino krku, přes prsa, až mezi nohy. Když ji vzal do úst, zasténala a natáhla ruku k Terezě. Držely se za předloktí, jako by se navzájem ukotvovaly.Pavel s Terezou byli vedle. Ona si klekla, vzala ho do ruky, pak do pusy. On jí přejížděl prsty ve vlasech a tiše funěl.Pak se ženy položily vedle sebe na záda. Martin s Pavlem si klekli mezi jejich nohy – každý k té „druhé“. Martin pomalu vstoupil do Lenky, sledoval její výraz. Ona se prohnula a pevně sevřela Terezino předloktí. Držely se, zatímco je muži brali dlouhými, pravidelnými pohyby.Po chvíli se ženy otočily na všechny čtyři – bok po boku. Martin s Pavlem se beze slova vyměnili. Teď byl Pavel v Terezě a Martin v Lence. Pohyby se zrychlily. Zvuky dechu, vlhké plesknutí, tiché „ještě…“ a „tak jo…“.Nakonec se všechno úplně promíchalo. Lenka seděla Martinovi na klíně a pomalu se na něm pohybovala. Tereza klečela před Pavlem, lízala ho a zároveň prsty hladila Lenku mezi nohama. Pak se role znovu přeházely – ruce, ústa, těla. Už to nebylo o párech. Bylo to jen o tom, co se v tu chvíli chtělo.Když to skončilo, leželi čtyři vedle sebe na dece. Pot, zrychlený dech, hvězdy nahoře. Dlouho nikdo nemluvil. Jen občas se něčí prsty dotkly cizí kůže – lehce, uklidňujícím způsobem.Po hodně dlouhé chvíli se ozvala Tereza, hlas ještě trochu rozechvělý:„Tak co… zítra zase sauna?“Všichni se zasmáli – tiše, unaveně, ale opravdově.„Zítra,“ řekl Pavel. „A možná už bez těch dlouhých řečí předem.“Martin přikývl: „Stačí, když se prostě sejdeme.“Lenka se lehce přitiskla k Terezě a zašeptala: „Myslím, že jsme se dneska docela dobře poznali.“Smích se rozplynul do teplé noci. A nikdo z nich neměl pocit, že by něco litoval...
