Amatéři.cz - Okno do cizích ložnic a dveře k sobě samé
Začalo to vlastně jako nevinná zvědavost. S manželem jsme si ze serveru Amatéři udělali před mnoha lety takové naše soukromé „kino“. Sklenka dobrého červeného, rozsvícený notebook a fascinace tím, co všechno se děje za zavřenými dveřmi sousedních domů. Byl to pro nás fascinující sociální experiment. Kde končí norma a začíná erotika, či nějaké úchylné praktiky? Zjistili jsme, že hranice neexistují – jsou jen lidé, jejich touhy a odvaha je žít. Touha plnit si své intimní sny o kterých se před rodinou, kamarády, známými špatně mluví...
Netrvalo dlouho a ta zvědavost se přelila i do mě. Sledování jiných žen, jejich něžnosti i vášně, ve mně probudilo něco, co jsem roky jen tušila. Díky Amatérům jsem si poprvé nahlas přiznala: „Ano, jsem bisexuální a milování se ženou je vesmír, který chci prozkoumat.“ Mám tedy za sebou zkušenosti se ženami, a nikdy to nebylo o vztahu na jednu noc, to bych nedokázala, na ztrátě mé blízké ženy se vždy podílel osud a okolnosti.
Mezi podvodníky a osudovým setkáním
Musím být upřímná – po mém posledním dívčím vztahu, který mi lidsky opravdu zabolel jsem měla dojem, že již nic podobného asi nezažiju. Další cesta za mým dalším snem nebyla dlážděná jen růžemi, byl ve mě i pocit, že už asi nechci. A ten vnitřní odpor si někoho najít sílil pokaždé. když nás s manželem oslovovaly falešné profily, muži hrající si na ženy nebo lidi, jejichž představy o „normálnosti“ byly i na nás příliš. Už jsem to opravdu chtěla vzdát. Rezignovala jsem na to, že v tomhle digitálním moři najdu někoho, s kým si nebudu rozumět jen v posteli, ale i lidsky, u kafe, u vína, na procházce.
A pak přišla ona.
Žádný úchyl, žádná falešná hra. Jen čistá energie, která mě zasáhla hned při první zprávě. Najednou jsou tu zpátky – ti pověstní motýlci v břiše, které jsem si myslela, že už v mém věku a v dlouholetém vztahu prostě nezažiju. Těším se na každé pípnutí mobilu, když dorazí notifikace o zprávě, na každý náznak našeho možného příštího setkání.
Naše holčičí tajemství
Naše schůzky jsou pro mě posvátné. Někdy je to o hlubokém povídání, kdy se cítím, jako bychom se znaly věčnost. Jindy je to o té nepopsatelné fyzické blízkosti, o vůni její kůže a hebkosti, kterou muž prostě nikdy nemůže nabídnout. A také to bylo o tom "poprvé". Nervozita, obavy, jaké to bylo, co cítila, jak to vnímala. Mé pocity ty vnímám, ale co asi ona?
A co naši muži?
Máme obě neuvěřitelné štěstí. Jsou to tolerantní parťáci, kteří nám tenhle „dívčí sen“ dopřávají. Zatímco my jsme spolu v našem tajném světě, oni pravděpodobně doma nedočkavě přemýšlejí, co se u nás právě děje. (u toho svého jsem si v tom jistá) Jsme zatím tajemné. Nepustily jsme je za oponu. Ale ta představa, že jim pošleme letmou fotku nebo krátké video z našich hrátek, visí ve vzduchu jako nevyslovený příslib a odměna za jejich toleranci a pochopení.
„Možná se odvážíme… možná je necháme nahlédnout do našeho ráje.“
Afrodiziakum jménem vyprávění
Nejvíc mě ale fascinuje, co to dělá s mým vlastním manželstvím. Když se vrátím domů, plná dojmů, zážitků a s tou specifickou jiskrou v očích, můj muž to pozná okamžitě. Naše dohoda o upřímnosti je ten nejsilnější základ. Když mu pak v posteli šeptám do ucha detaily, když mu popisuji, jak mě ... (málem jsem tě prozradila! Má tajná...) hladila a jaké to naše setkání a i to naše milování bylo, atmosféra v naší ložnici se neskutečně elektrizuje a oba z toho těžíme maximum, tato naše milování mají úplně jiný náboj.
Vyprávění o zážitcích s jinou ženou je pro něj tím nejsilnějším afrodiziakem. Asi proto, že to není časté a tak je to stále "vzácné". Vidím mu na očích, co si přeje. Chce být u toho. Chce vidět tu harmonii dvou ženských těl v přímém přenosu. A víte co? Ta představa mě neleká. Naopak. Je to nový, vzrušující prvek do našeho letitého vztahu. Otázkou zůstává, zda se to někdy splní.
Amatéři, díky za to okno!
Zlato (to "Z" tam prostě musím napasovat), a tobě díky za to, že jsi do mého života vnesla tuhle novou barvu. Miluji totiž, když je svět barevný. Takže díííííky.
