V sídle na okraji útesu se čas zastavil. Vzduch v hlavním salonu byl těžký vůní santalového dřeva a drahého tabáku, která se mísila s kovovým nádechem blížící se bouře. Madam, oděná do šatů z černého hedvábí, které při každém pohybu tiše šustilo jako křídla nočního ptáka, stála u okna. Její silueta se rýsovala proti bleskům křižujícím obzor.
Nebyla to žena, která by prosila. Byla ztělesněním…
