Byl pátek
Poslední dny se naše konverzace s Honzou nesla v intelektuálním duchu.
Posadila jsem se z něj na zadek.
Na XXX jsme si posílali odkazy na nové zprávy ze sond z Marsu. Nekompromisně hodnotili Opportunity i Curiosity. Od technických parametrů až po snímky a získaná data. To vše prokládané hláškami z Červeného trpaslíka.
Žádný tlak, jen touha po vědomostech. Sem tam nějaká narážka, nic vulgárního.
Stála jsem doma před zrcadlem, které sahalo od podlahy až ke stropu. Prohlížela jsem si samu sebe jen ve spodním prádle a hledala vhodné oblečení.
Napadly mě šaty, ale velmi brzy jsem tuhle myšlenku zavrhla. Chtěla jsem, aby se snažil. Toužila jsem po tom být dobývaná.
V tomhle chlapovi se skrývalo mnohem víc, než mi zatím ukázal, a já věděla, že to bude zábava.
Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle.
Tvářila jsem se jak debil. Úsměv jsem měla pevně vpálený do tváře. Bylo rozhodnuto.
Bílé kraťásky, krajková podprsenka ve stejné barvě, úplé tmavě modré džíny s vysokým pasem a bílý rolák s krátkým rukávem. Krásně mi to modelovalo postavu. Prsa byla pevně obepnutá a já se modlila, aby nebyly moc vidět bradavky.
A zároveň v to trochu doufala.
Moje oblíbené pracovní kotníkové boty. Černý kabát a kabelka.
A najednou stojím před barem.
Nervózně kontroluji mobil. Jdu o dvacet minut později a na displeji svítí zpráva, že hledá místo k parkování.
Kurva, kurva, kurva.
Tohle nenávidím.
Tuhle hospodu sice znám, ale i tak. Jsem nervózní, když mám jít na místo, které dobře neznám, a vstoupit sama do takového podniku mi vysloveně nedělalo dobře.
Nervózně jsem vytáhla druhou cigaretu a kouřila ji ve zběsilém tempu, než jsem rezignovala. Vešla jsem dovnitř.
Teplotní šok byl okamžitý. Zamlžily se mi brýle a já si je stáhla z obličeje.
Došla jsem k baru.
Starší barman mě s úsměvem přivítal.
Měla jsem tam rezervaci. Jen přece byl pátek a počet automatů omezený.
Nechtěla jsem riskovat, že bychom neměli kde hrát.
Objednala jsem si kávu. Sice tam mají moje oblíbené Svijany, ale chtěla jsem mít čistou hlavu. Naházela jsem hrst drobných do automatu a krátila si čekání házením na terč.
Uslyšela jsem za svými zády jeho hlas.
Neotočila jsem se. Jen jsem sklonila hlavu a předstírala, že si kontroluji postoj u čáry.
Pozdravil na baru a objednal si pivo.
Moje hlava šrotovala.
Přijel autem a dal si pivo.
Tohle nebude krátké rande.
A to mi vykouzlilo úsměv na rtech.
Posbírala jsem šipky z terče a konečně se rozhodla otočit.
Nádech. Výdech.
Kačenko, koukej se ovládat, kárala jsem samu sebe.
Stál tam. V ruce pivo, uvolněný postoj, na tváři ten šibalský úsměv a v očích mu jiskřilo.
Tělem mi projelo horko, které nekompromisně zamířilo do mého klína, a já měla co dělat, abych udržela svaly stehen v klidu.
Boj s vlastním tělem byl těžký.
Ale nechtěla jsem, aby poznal, jak moc se mnou cloumá jeho přítomnost.
„No nazdar,“ vydechl.
Tetelila jsem se blahem a zadostiučiněním.Zvedl volnou ruku se zdviženým ukazováčkem v hrozbě a pevně semkl rty.
Dostala jsem ho. Vyrazila jsem mu dech.
Své tmavě rudé vlasy jsem měla ve vysokém ohonu a i tak mi sahaly do půlky zad.
Přesně tuhle reakci jsem od něj chtěla.
Na tváři se mi rozlil široký úsměv kočky Šklíby.
Narovnala jsem ramena a lehce sklonila bradu.
„Dobrý den, pane Novák. Tak koukám, že jste to našel.“
Řekla jsem to žertovně.
„501?“ zasmál se.
„Takže 701, ale double-out fakt dávat nebudu.“
Nečekala jsem na odpověď a navolila na automatu hru.
Teď na displeji svítili dva hráči.
„Půjčíš mi šipky?“ otázal se.
Pobaveně jsem si odfrkla a šla rovnou k baru. Během pár sekund jsem byla zpět a podávala mu trojici plastových erárních šipek.
„Chceš začít?“ usmála jsem se na něj šibalsky.
„Dámy mají přednost.“
Byla jsem nervózní.
Dlaně jsem měla zpocené.
Rozrušení. Jo, to bylo to správné pojmenování mého pocitu.Ten chlap naprosto rozbíjel moji jistotu a klid.Srovnala jsem se na čáře, lehce se zhoupla, prohnula v zádech a hodila.
Bum. 19.
Bum. 17.
Bum. 25.
Házím s dvaatřicítkami. Jsou těžké jak kráva, ale mně sedí v ruce nejlíp.
Za mnou se jen ozvalo:„To si děláš prdel!“
Ladně jsem přešla k terči a vytáhla šipky.
Přepnula hráče. „To máš za to, že jsi mě nechal čekat. Trénovala jsem.“
Když jsem ho míjela, doslova jsem cítila jeho tělesné teplo. Voněl santalovým dřevem a potem. Nasála jsem vzduch ještě jednou a vychutnávala si to.
Teď byl na řadě on.
3, 17, bahno.
Zachichotala jsem se. Začali jsme mluvit o práci, pomluvách a drbech. Řeč mezi námi plynula volně a já se vážně snažila soustředit na hru. Ale moc mi to nešlo. Ve čtvrtém kole jsem měla náskok o víc než osmdesát bodů. Přišel čas trochu zvolnit.
Jenže úmyslně prohrávat mi moc nejde a moje snaha dopadla triplem 19 a dvěma šipkami na zemi.Cestou k terči jsem se jen ladně předklonila a posbírala válející se šipky. Když jsem se pak podívala na Honzu, byl rudý.
Až pak mi to došlo.Džíny, které jsem měla na sobě, mu poskytovaly nádherný pohled na můj pevně obepnutý zadek.
První hru jsem s přehledem vyhrála.
Zavřela jsem prvním hodem a displej jasně ukazoval, že jemu zbývalo necelých dvě stě bodů.
„Teď začneš ty,“ řekla jsem vesele.
Chtěl protestovat, ale já ho propichovala usměvavým pohledem.
Zase mi pohrozil prstem, když kolem mě procházel s prohlížel si terč, jako by se snažil rozluštit nějakou hádanku.
Stoupla jsem si těsně za něj, když byl připravený k hodu. Koutkem oka se na mě rychle podíval a hodil.
Tripl 17.
„Hm…“ zavrněla jsem mu uznale do ouška. Můj dech dopadl na jeho krk a jeho ramena klesla. Svěsil ruce a uchechtl se. „To není fér.“ Jeho hlas zněl až vztekle.
„Náhodou ti to jde moc dobře,“ zašeptala jsem mu do ucha.
„Kačabo!“ V hlase mu znělo pobavení i hraná zloba.
„Pokračuj,“ vybídla jsem ho šeptem. Připravil se k dalšímu hodu a já položila špičku ukazováčku na jeho bedra, přesně na páteř, a jemně jela prstem směrem vzhůru až mezi lopatky. Chloupky na krku se mu zježily a já viděla husí kůži, kterou vyvolal můj dotek. Se vší sebekontrolou a sebeovládáním jsem se snažila nepropuknout v naprostý jásot nad vlastními schopnostmi. Téměř jsem se třásla adrenalinem a vzrušením.
Hodil další šipku naprosto odevzdaně. Prostě ji jen zahodil směrem k terči.
Čistý střed.
„Evidentně ti to pomáhá,“ zasmála jsem se tiše. Otočil se ke mně a já se nehnula ani o centimetr. V očích měl zběsilost a nebezpečný úsměv. Zvedl ke mně dlaň, jako by mě chtěl chytit pod krkem, ale jen sevřel vzduch před mým obličejem a zatnul ruku v pěst. Prudce se otočil, hodil poslední šipku, která dopadla do plastu herního automatu a spadla na zem.
„Tohle si vypiješ, Kačabo!“ vyhrožoval, když sbíral šipku ze země.
„Už se nemůžu dočkat.“ Zatetelila jsem se a zaujala postoj na čáře. Kopíroval moje chování. Stoupl si za mě. Mnohem blíž, než jsem předtím byla já.
Cítila jsem teplo jeho těla i dech na svém zátylku. Položil mi pravou ruku na bok a přitáhl si můj zadek k sobě.
Soustředila jsem se na hru.
Ignorovala jeho ruce na svém těle. Jeho nepřehlédnutelnou erekci tlačící se na můj zadek.
Nesmála jsem se, nereagovala jsem.
Nádech. Výdech.
Nádech. Výdech.
Filtrovala jsem vjemy z vnějšího světa.
Žmoulala jsem šipky mezi prsty. Vnímala jejich strukturu. Vnímala teplo Honzova těla, které hřálo má záda i zadek.
Prásk.
Dala jsem do hodu větší sílu, než jsem měla v plánu. Tahle hra mě doslova pohltila. Položil mi na pas druhou ruku, jako by chtěl podpořit moji rovnováhu.
Znovu jsem hodila.
Tripl 17.
Palce zabořil do mé kůže a zesílil tlak dlaní na mých bocích. Zhluboka jsem vydechla a poprvé mu dovolila vidět reakci svého těla na jeho blízkost. S výdechem mi z hrdla unikl tichý sten.
Hudba v baru hrála dost nahlas, ale on stál tak blízko, že ho slyšel. A já cítila jeho okamžitou reakci na ten zvuk.
Sklonila jsem hlavu a na dvě sekundy si užívala odezvu vlastního těla.
Nádech.
Hod.
Šipka bezchybně zasáhla střed.
Jako by se ten intimní moment vůbec neodehrál, udělala jsem krok vpřed k terči a opustila jeho blízkost. Nechal mě hladce vyklouznout ze svých rukou a sám se připravil ke hře.
Tohle mě bavilo.
Tohle mě kurevsky bavilo a já měla co dělat, abych nezačala výskat radostí a poskakovat jako tupá fanynka na koncertě boybandu. Zachovala jsem však klid.
Jako šelma chystající se k útoku.
Tentokrát jsem si stoupla mnohem blíž.
Dotýkala jsem se ho jen svými prsy a obě ruce položila na jeho boky, stejně jako on mě před malou chvílí.
Jenže já jsem mnohem zákeřnější, než mohl tušit.
Palcem jsem zajela pod jeho tričko a nehtem přejela podél lemu jeho kalhot.
Prohlížel si šipky ve svých dlaních, zhluboka vydechl a řekl:
„Ženská! Tohle si vypiješ!“ Sundala jsem ruce z jeho těla. Opřela svou bradu o jeho rameno a zašeptala:
„S tím počítám.“
Otočila jsem se na podpatku a sedla si na lavici naproti hracímu automatu.
Zmateně se na mě podíval.Vzala jsem jeho pivo, napila se a dívala se na jeho naprosto zmatený a zoufalý výraz.
Stál tam jak malý kluk, kterého někdo polil kýblem studené vody. Šok. Nevěřícnost. Oheň v jeho očích stál za to.
„Hraj,“ řekla jsem nenuceně a pokynula směrem k terči.
Ve tváři se mu objevil výraz typu: Co to do prdele mělo znamenat?
Zatřásl hlavou, jako by se snažil vzpamatovat po ráně do hlavy.
„Jak myslíš, Kačabo, jak myslíš.“
V těch slovech byla výhrůžka i příslib.
Opět mi pohrozil pozdviženým ukazováčkem. Můj malý démon ve mně plesal radostí a já si užívala jeho touhu i bezmoc.
Skóre už ani jeden z nás nesledoval.
Hm… možná já trochu.
Líbilo se mi, jak se mě snažil vyvést z rovnováhy. Jen teplo těla, letmé doteky. Přejíždění prstem po zádech a bocích. Dech na krku. U čtvrté hry už jeho sebekontrola nebyla tak dobrá. Několikrát se mi povedlo vyvolat v něm hrdelní zavrčení.Cítila jsem, jak jsem v kalhotkách úplně vlhká.
Když jsem zavřela poslední hru, sedl si na lavici a upíjel kolu.
„Mám dost. Už mě bolí loket.“
Ukázal paži a já si poprvé všimla, že se mu kolem lokte táhne bledá jizva. Sama jsem cítila únavu a moje svaly už taky protestovaly. Sedla jsem si vedle něj.
„Můžu?“
Chytila jsem ho za zápěstí, otočila mu dlaň vzhůru a druhou rukou uchopila loket. Palcem jsem jemně kroužila kolem jizvy podél úponů svalů, až jsem to ucítila.
Tvrdé místo pod kůží. Zatlačila jsem palcem a sjela dolů směrem k předloktí, abych uvolnila tenzi. Sykl bolestí, ale zároveň úlevně zavřel oči.
Sklonila jsem pohled k jeho lokti a jemně, místy i silou, tlačila na body, u kterých jsem věděla, že mohou bolet, ale zároveň přinést úlevu.
Moje dlaně se jemně sunuly po jeho ruce. Neomylně nacházely citlivá místa a já se jim věnovala s péčí sobě vlastní. Dostal masáž od lokte až po dlaň.
„Hotovo,“ řekla jsem naprosto nevzrušeně, jako bych právě dokončila opravu utrženého knoflíku u košile. Seděl vedle mě a propichoval mě pohledem.
Přiznám se, že jsem byla z jeho výrazu chvíli zmatená. Pro mě to nebylo nic sexuálního. Prostě jsem ho chtěla zbavit bolesti a cítila se trochu provinile, že trpí kvůli mně. A trochu potěšeně, že se rozhodl trpět kvůli mně.
„Chceš hodit domů?“ zeptal se.
„Ok.“
Hned jsem se zvedla a začala uklízet šipky do pouzdra. Nebydlela jsem daleko a během pár minut jeho auto stálo před mým domem.
„Hele, nechci se ti cpát do bytu, ale potřeboval bych si odskočit.“
Začala jsem se smát.
„Jasný, chápu. Do Hradce je to daleko. A vy chlapi to máte těžší než my holčičky. Tak pojď.“ Předsíň byla jen úzká chodba a čtvery dveře. Toaleta, koupelna, kuchyň a obývák.
Ani se nezul a hned vplul do dveří, které jsem mu ukázala. Když vyšel ven, vypadal mnohem spokojeněji. Umyl si ruce, protáhl se vedle mě, postavil se naproti mně a zadíval se mi do očí. „Víš o tom, že jsi pěkná provokatérka?“ zeptal se tónem, jako by se ptal na počasí.
Zářivě jsem se usmála a několikrát nadšeně zakývala hlavou.
Přejel mě pohledem od hlavy až k patě. Zvedl dlaň k mé tváři, jako by mi chtěl sundat smítko, ale místo toho zajel až na mé temeno a celou vahou svého těla mě přišpendlil ke zdi a hrubě mě políbil.
Bože, jak skvěle chutnal a jak líbal. Oplácela jsem mu polibek a hlava se mi točila. Druhou rukou zajel na můj zadek a pevně ho zmáčkl. Zaklonila jsem bezděčně hlavu a nahlas zasténala. To už ale jeho rty byly na mém krku a polibky střídal stisk jeho zubů. To už jsem doslova hekala.
Odtáhl se. A já tam stála rozcuchaná, udýchaná, s bolestivým vzrušením v klíně a touhou obtočit stehna kolem jeho pasu.
Opřel se dlaní o zeď vedle mé hlavy. Ukázal na mě prstem. Jeho pohled byl nebezpečný. Černé, žhnoucí oči se dívaly do těch mých a já měla pocit, že mě zradí vlastní kolena a sesunu se k zemi.
„Dnešek si s tebou ještě vyřídím.“
Chytil mě za bradu. Chtěla jsem ho políbit, ale on jen sklonil mou tvář a dal mi pusu na čelo.
„Dneska to ale nebude.“
Pustil mě a já hledala rovnováhu, snažila se pochopit, co se to tady teď kurva děje.
Chytil kliku dveří a položil si ruku na hrudník.
„Já z tebe dostanu infarkt.“
Zasmála jsem se. On se tvářil naprosto vážně. Popadl mou ruku a položil si ji na žebra. Srdce mu zběsile bilo.
A najednou jsem byla opět přitlačená ke zdi. Tentokrát byly jeho polibky něžnější a jeho ruce našly i má ňadra, která hladil a mačkal, zatímco já znovu sténala slastí.
Pak mi zase nečekaně vtiskl pusu na rty.
„Čau,“ řekl stroze a bouchl za sebou dveřmi.
Stála jsem tam a nevěřícně koukala na dveře.
„Co to do prdele…“
