Ráno po tom opojném, lepkavém večeru na dubovém stole jsme leželi u ní v posteli. Sluneční světlo se pomalu plížilo po její nahé kůži, jako by ji chtělo ochutnat. Hladil jsem ji pomalu, prsty přejížděl po křivce jejích prsou, po břiše, po stehnech, které ještě nesly slabé stopy po medu a šampaňském. Protáhla se jako kočka a usmála se tím svým sebevědomým, téměř královským úsměvem.
„Včera jsi byl… naprosto dokonalý,“ zašeptala a přitiskla se ke mně celým tělem, teplá a měkká.
Vstala, vzala telefon a vytočila číslo. „Ahoj Kláro, tady Nela… Ano, přesně tak. Večer ho přivedu. Bude to… velmi zajímavé.“ Podívala se na mě přes rameno a v očích jí tančil temný, jiskřivý lesk, který sliboval, že nic nebude obyčejné. Zavěsila a vrátila se ke mně na postel. Lehla si vedle mě, prsty mi přejela po hrudi a zašeptala s naprosto nevinným výrazem: „Klára by tě ráda poznala. Je to moje nejlepší kamarádka. Pojďme k ní dneska večer na víno, jen tak posedíme, popovídáme si. Bude to příjemný večer.“
Řekla to tak lehce, tak přirozeně, že bych jí skoro uvěřil. Ale ten úsměv…
Večer jsme dorazili do Klářina bytu. Moderní, minimalistický prostor s velkými okny do noci, tlumeným teplým světlem a vzduchem, který voněl po santalu a dobrém červeném víně. Klára nás přivítala u dveří. Byla vysoká, tmavovlasá, s ostřejšími, výraznějšími rysy než Nela a aurou, která okamžitě zaplnila celou místnost. Měla na sobě tmavě červené šaty, které jí dokonale obepínaly tělo. Nela vedle ní v černých vypadala jako temná královna, která přišla vládnout.
První minuty byly zdánlivě obyčejné. Seděli jsme u nízkého stolu, pili víno, smáli se. Klára byla vtipná, přímá, lehce provokativní. Já jsem se cítil dobře – dokud jsem nezačal vnímat ty pohledy. Ty, které trvaly o vteřinu déle. Ty, které sklouzávaly po mém těle jako neviditelné prsty.
Konverzace se pomalu, ale neúprosně stočila tam, kam měla.
„Muži jsou nádherní, když si myslí, že mají kontrolu,“ řekla Klára a pomalu prsty otáčela sklenkou vína. „Ale opravdovou sílu ženy poznáš až ve chvíli, kdy ten nejsilnější z nich klečí před tebou a prosí.“
Nela se usmála a lehce mi pod stolem přejela prsty po vnitřní straně stehna. „Nejkrásnější je, když konečně pochopí, že jejich místo není nad námi… ale u našich nohou. Nebo přímo na nich.“
Pohledy. Úsměvy. Lehké doteky. Napětí rostlo jako tichá, horká bouře.
Klára najednou vstala. Její pohyb byl pomalý, sebevědomý. „Myslím, že už jsme si dost povídaly.“ Podívala se přímo na mě. „Svleč se. Uprostřed obýváku. Teď.“
Srdce mi poskočilo až do krku. Podíval jsem se na Nelu, usmála se a pokývla... Poslechl jsem. Stál jsem tam úplně nahý, zatímco ony zůstaly plně oblečené – elegantní, nedotknutelné, neuvěřitelně sexy. Nela přistoupila, vzala černý hedvábný šátek a zavázala mi oči. Svět zmizel v měkké, absolutní tmě. Zůstala jen jejich dech, šustění látek a tlukot mého vlastního srdce.
„Teď si ho vezmi do ruky,“ řekla Klára tiše, ale s naprostou autoritou. „Pomalu. Velmi pomalu. Chceme se dívat.“
Začal jsem se masturbovat. Cítil jsem jejich pohledy i přes šátek – těžké, hladové, kontrolující. Bylo to ponižující. Ale bylo to tak vzrušující... Slyšel jsem, jak se tiše smějí, jak si šeptají. „Podívej, jak je tvrdý… Ano, pomaleji, drahoušku. Nechceme, abys skončil příliš brzy.“
Když jsem byl už nebezpečně blízko, zastavily mě.
První věc, kterou jsem ucítil, byla hladká, tvrdá dřevěná vařečka. Klára s ní pomalu, skoro láskyplně přejížděla po celé délce mého penisu, pak lehce poklepávala na žalud a varlata. Každé poklepání bylo přesné, kontrolované, až jsem se celý třásl.
Potom mi kolem krku omotaly opasek z županu. „Na kolena,“ přikázala Nela. Táhly mě za improvizované vodítko pomalu po místnosti. Cítil jsem se jako jejich hračka – nahý, slepý, bezmocný.
Svázaly mi ruce nad hlavou dalším hedvábným šátkem. Teď jsem byl úplně bezmocný.
„Lehni si na záda.“
Lehl jsem si na studenou podlahu. Na kůži mi začaly stékat ledové kostky – pomalu, jedna za druhou. Přes hrudník, přes citlivé bradavky, po břiše, až na penis. Každá kostka zanechávala mokrou, chladnou stopu. Zachvěl jsem se. Pak ucítil studený jazyk – jedna z nich držela kostku v puse a olizovala mě s ní. Chlad a teplo se mísily v něco tak intenzivního, že jsem zasténal hluboko z hrdla.
Následoval kartáč na vlasy. Nejdřív hrubá zadní strana – drsně, pomalu přejížděla po vnitřní straně stehen, po šourku, po celé délce mého penisu. Pak štětiny – jemné, nesnesitelně dráždivé, až jsem se kroutil a prosil.
„Teď se udělej,“ zašeptala Nela hlasem plným temné touhy.
Jedna z nich mě vzala do ruky a rychle, přesně, neúprosně mě vyhonila. Vystříkl jsem silně, dlouze, horké proudy na vlastní břicho. Ležel jsem tam těžce oddechující, pokrytý vlastním spermatem. Slyšel jsem, jak si nalévají víno a tiše si povídají. Dopřály mi chvíli pauzu – jen tak, abych cítil, jak mi sperma chladne na kůži.
Pak přišel další předmět. Něco hladkého a zaobleného mi tlačilo na zadek. Anální kolík. Pomalu, opatrně, ale neúprosně ho vsunuly dovnitř. Zaplnil mě úplně, hluboko.
Následoval horký vosk. Kapka za kapkou – na hrudník, na břicho, na stehna. Každá kapka pálila ostrým, krásným žárem a pak chladla v tuhý, lepkavý obal. Kroutil jsem se, sténal, prosil.
„Teď si nás vezmi,“ řekla Klára.
Jedna z nich mi sedla na obličej – sukni měla vyhrnutou jen tak akorát. Byla mokrá, horká, sladká. Druhá mi vzala tvrdý penis do úst. Střídaly se. Facesitting a kouření najednou. Nemohl jsem dýchat, nemohl jsem se pohnout, jen jsem lízal a sténal do jejich kundiček.
Pak se vyměnily. Jedna mi sedla na obličej hlouběji, druhá si na mě pomalu sedla a začala se pohybovat – s kolíkem stále hluboko ve mně. Byla tak těsná, tak horká, tak mokrá. Jezdila na mně pomalu, pak rychleji, zatímco druhá mi tiskla kundičku na ústa. Obě se udělaly – první tiše, křečovitě, s dlouhým zasténáním, druhá hlasitěji, s mým jménem na rtech.
Když skončily, sundaly mi šátek z očí. Světlo mě oslepilo. Ležel jsem na zemi, pokrytý voskem, spermatem a jejich šťávami, s kolíkem stále hluboko v zadku a svázanýma rukama.
Nela se naklonila a něžně mě políbila na čelo. „Zůstaň tady,“ zašeptala laskavě.
Obě dvě vstaly, stále v elegantních šatech, a odešly do koupelny. Slyšel jsem tekoucí vodu a jejich tichý, spokojený smích.
Ležel jsem tam sám, vyčerpaný, lepkavý a naprosto ztracený v tom nejkrásnějším, nejdokonalejším ponížení, jaké jsem kdy poznal.
