Upřímně? Když jsem ten víkend slyšel na chodbě ten neskutečný hluk, měl jsem chuť někoho zabít. V našem klidném patře paneláku se uvolnil byt číslo 42 a hned od rána tam panoval naprostý chaos. Rány, šoupání těžkých skříní, rány do futer a do toho hlasitá, neuvěřitelně rychlá hatmatilka, které nebylo rozumět ani slovo.
Když jsem pootevřel dveře, abych zkontroloval situaci, motala se po chodbě snad celá vietnamská tržnice. Chlapi v teplákových soupravách tahali obří krabice od banánů, starší ženské s tlustými černými copy nosily igelitky a všude kolem nich pobíhaly hlučné děti. Jen jsem protočil panenky, zabouchl dveře a pustil si televizi víc nahlas. „Skvělé, Dominiku,“ nadával jsem si pro sebe, „tak s klidnými víkendy ses právě rozloučil.“
Jenže během následujících čtrnácti dnů se všechno změnilo. Ten obří klan, který asistoval u stěhování, někam zmizel. V bytě nakonec zůstala bydlet jen ona sama.
Potkávali jsme se hlavně u výtahu nebo když jsem šel s košem. Byla drobná, snad o hlavu menší než já, a chodila oblékaná v neuvěřitelně upnutých džínách, které dokonale lemovaly její pevný, kulatý zadeček. Nosila jednoduchá trička s hlubokým výstřihem, ze kterého jí rafinovaně vyčnívaly štíhlé klíční kosti a občas se rýsoval obrys pevného poprsí. Její věk se nedal absolutně odhadnout. Mohlo jí být čerstvých dvacet, ale klidně i pětatřicet – měla neuvěřitelně hladkou, olivovou pleť bez jediné vrásky, plné, přirozeně rudé rty a černé vlasy, které jí jako lesklý závoj padaly až pod lopatky.
Kdykoli mě minula, jen sklopila své hluboké, mandlové oči, lehce se mi uklonila a s roztomilým, tichým přízvukem špitla: „Dobrý den.“ A pak kolem mě závanula omamná kombinace jasmínového parfému a exotického koření. Začala mi vrtat v hlavě víc, než bylo zdrávo. Přistihl jsem se, že se schválně dívám kukátkem na chodbu, jestli náhodou nejde ven.
Všechno to bouchlo včera v podvečer.
Zrovna jsem v trenkách a tričku otevíral vychlazené pivo a plánoval naprosto líný večer, když někdo zběsile, těžce a vytrvale zaklepal na moje dveře. Šel jsem otevřít a za nimi stála ona. Oči měla dokořán, v obličeji čistou paniku a na sobě jen kraťoučké džínové šortky a volné domácí tílko na ramínkách. Tílko bylo tak tenké a propustné, že mi okamžitě blesklo hlavou, že pod ním nemá vůbec nic. Její bradavky byly v tom chladu chodby úplně ztuhlé a rýsovaly se pod látkou jako dva pevné hrbolky.
„Pomoc! Prosím, pomoc!“ vyhrkla a bez varování mě chytila za předloktí. Její dlaň byla drobná, ale neuvěřitelně horká. Mluvila strašně rychle, půlku věcí vietnamsky, půlku lámanou češtinou. Z té záplavy slov jsem pochopil jen „voda“, „koupelna“ a „prasklo“.
Než jsem stihl cokoli odpovědět, chytila mě oběma rukama a s překvapivou silou mě vtáhla k sobě do bytu. V předsíni mě okamžitě udeřila intenzivní, nádherná vůně badyánu, koriandru a horkého masového vývaru. Vlétli jsme do koupelny a tam bylo hned jasné, co se děje. Ze zdi nad pračkou, kde byl přívod vody, stříkal divoký, ostrý čůrek přímo na kachličky a na podlaze už se tvořila slušná kaluž. Byla to vlastně blbost – špatně těsnící ventil, který se pod tlakem uvolnil.
„Klid, klid, nic se neděje,“ řekl jsem klidným hlasem a naznačil rukama, ať dýchá. Okamžitě jsem klekl na kolena do té vody, nahmatal hlavní uzávěr pod dřezem a silou ho otočil. Voda okamžitě prestala stříkat. Vzal jsem z její poličky francouzák, který tam měla připravený – zjevně se o to nejdřív pokoušela sama –, povolil jsem matici, prsty narovnal skřípnuté těsnění a zase to vší silou utáhl. „Můžeš to pustit,“ houkl jsem na ni. Voda se rozběhla, ale ventil držel naprosto suchý. Otočil jsem se k ní na kolenou a hřbetem ruky si utřel z čela kapky vody, které na mě stříkly. Stála těsně nade mnou. Dýchala neuvěřitelně zrychleně, hrudník se jí divoce zvedal a klesal a sledovala mě těma svýma hlubokýma, černýma očima. Z téhle bezprostřední blízkosti jsem viděl, jak se jí pod tenkým výstřihem tílka rýsují plná, pevná ňadra. Žár, který z ní sálal, byl v té vlhké koupelně téměř hmatatelný. „Děkuju, moc děkuju,“ vydechla a nadšeně, až dětsky zatleskala rukama. Pak mě chytila za zápěstí, zvedla mě z podlahy a dotáhla mě k malému stolu v kuchyni. Na plotně tam v obřím hrnci bublalo něco úžasného. Na stole už měla připravenou hlubokou misku plnou širokých nudlí, tenkých plátků hovězího masa a hromady čerstvých bylinek. Ta vůně mě okamžitě omámila.
„Jídlo. Pro tebe. Na papání,“ usmála se od ucha k uchu, přičemž se jí kolem očí udělaly roztomilé vrásky.
Posadil jsem se na dřevěnou židli a ona mi do ruky s hrdým výrazem podala dvě dlouhé, tmavé dřevěné tyčinky. Jenže já byl typický Čech odchovaný na příboru. Zkusil jsem tyčinkami sevřít kousek šťavnatého masa, ale prsty se mi nešikovně zkroutily, tyčinky se překřížily a maso mi s hlasitým žuchnutím vyklouzlo zpátky do misky, přičemž mi vystříklo horký vývar přímo na tričko.
Linh se v tu chvíli potichu rozesmála. Nebyl to žádný jízlivý posměch, byl to ten nejmilejší, čistý, zvonivý smích, jaký jsem kdy slyšel. Rychle odběhla k lince, otevřela šuplík, vzala klasickou nerezovou vidličku, vrátila se a s neskutečně šibalským, provokativním pohledem mi ji podala. Vzal jsem ji, hravě s ní poklepal o stůl a s úsměvem řekl: „Vidlička.“
Podívala se na ten nástroj, pak se podívala hluboko do mých očí, naklonila hlavu na stranu a zopakovala to svým měkkým, neskutečně sexy hlasem: „Vi-dli-čka.“ Pak ale sáhla po tyčinkách, které ležely na stole, zamávala s nimi těsně před mým nosem a řekla: „Đũa.“
„Dua?“ zkusil jsem to se svým tvrdým, neotesaným českým přízvukem. Zase se zasmála, přitáhla si druhou židli a sedla si hned vedle mě. Sedla si tak blízko, že se naše nahá stehna okamžitě dotkla.
Cítil jsem, jak je její kůže jemná a horká. Vzala mi z ruky vidličku a ukázala prstem na její konec. „Jak vy říkat tomu... ostrý?“ zkusila to lámaně a prstem naznačila hroty.
„Hroty,“ opravil jsem ji a sledoval, jak se jí při mluvení pohybují rty. „Nebo zuby. Jako v puse. Zuby.“ Abych to názorně předvedl, vycenil jsem na ni zuby a cvakl s nimi.
Linh se chytila oběma rukama za břicho a rozesmála se tak nahlas, až se jí zhoupla ňadra pod tílkem. „Zuby? Vidlička má zuby? Vy Češi jste blázni!“ Pak se trochu napřímila, nasadila hrozně vážnou, učitelskou tvář, podívala se mi přímo do očí a zkusila to zopakovat: „Žuby.“
„Zuby,“ smál jsem se s ní a fascinovaně sledoval, jak jí při tom smíchu zrůžověly tváře. „Zuby jsou super. Mimochodem, já jsem Dominik.“ Ukázal jsem si palcem na hruď.
„Do-mi-nik...“ zopakovala to neuvěřitelně pomalu. To koncové „k“ z jejích úst téměř zmizelo, spláchla ho ta měkká asijská intonace, takže to znělo neskutečně mazlivě a jemně. „Já Linh.“
„Linh. To je moc pěkné jméno,“ usmál jsem se. Vzal jsem ze stolu tyčinky a zkusil převzít iniciativu, abych odvrátil pozornost od toho, jak moc mě ta její blízkost začíná vzrušovat. „Tak mě nauč něco ty, Linh. Jak se řekne... děkuju?“
„Cảm ơn,“ řekla hrdě a melodicky, jako by to slovo spíš zazpívala, než řekla. „Kam on?“ zkusil jsem to a schválně nahodil nechápavý výraz. „Jako že pan Kam někam šel? Kam on?“
Teď už se smála tak, že jí v očích vyhrkly slzy. Hravě mě plácla dlaní přes rameno a nechala ji tam chvíli položenou. Její kůže sálala. „Ne Kam on! Cảm ơn! Ty mluvit jako stará kachna, Do-mi-ni.“
„No dovol, prý kachna,“ ohradil jsem se naoko uraženě, ale přitom jsem se jí nepřestal dívat na rty. Otočil jsem ruku a chytil ji za tu její drobnou dlaň, kterou mě pořád držela za rameno. Moje prsty se jemně otřely o její zápěstí. „Tak jak se řekne... jídlo je dobré?“
Linh najednou zmlkla. Její smích utichl, jako když utne. Cítil jsem, jak se její prsty v mé dlani jemně pohnuly a propletly se mezi ty mé. Přestala se smát, o kousek se ke mně přiblížila, takže jsem cítil teplý závan jejího dechu na své tváři, a ztišila hlas do hlubokého, neuvěřitelně sametového tónu.
„Ngon lắm,“ zašeptala a nespouštěla ze mě své černé, lesklé oči. „Zkus to, Do-mi-ni...“ „Ngon lam,“ zopakoval jsem potichu, přímo do její tváře. Tentokrát už jsem se nesnažil o žádné vtipkování. Atmosféra v té malé kuchyni během jediné sekundy ztuhla a proměnila se v čisté, pulzující sexuální napětí. Množství vzduchu mezi našimi rty se smrštilo na minimum.
„Dobře... moc dobře,“ pochválila mě sotva slyšitelným šepotem a pohladila mě palcem po hřbetu ruky, zatímco její druhá ruka se mi pomalu, dráždivě sunula nahoru po předloktí, přejela přes biceps a pevně se mi opřela o rameno. „A víš, jak se řekne... ty jsi moc hezký?“
„Netuším,“ vydechl jsem a cítil, jak se mi srdce rozbušilo až v krku.
„To ti neříkat,“ zamrkala šibalsky, ale její pohled v tu chvíli nezvratně sklouzl z mých očí dolů na mé rty. „To tajný, Do-mi-ni...“ Dřevěné tyčinky mi vyklouzly z prstů a s tichým, ostrým klapnutím dopadly na stůl. Ta hravá slovní přetahovaná, smích a neustálé, čím dál odvážnější doteky právě smazaly poslední zbytky sousedského studu. Mezi námi nezůstala vůbec žádná bariéra, jen čistá, spalující touha, která v tu chvíli čekala na jediný pohyb.
Nebylo na co čekat. Už takhle byl vzduch v její kuchyni nasycený takovým napětím, že by se dal krájet. Pustil jsem její ruku, bleskově se naklonil dopředu a oběma dlaněmi jsem ji pevně chytil za boky. Linh hluboce, trhavě vydechla, ale ani na vteřinu neuhnula. Naopak. Okamžitě se odrazila od židle, ladně přehodila své štíhlé nohy přes moje stehna a posadila se mi obkročmo přímo do klína.
Její horký, hladce oholený klín přitlačený přes tenkou látku mých trenýrek mi okamžitě poslal do těla elektrický šok. Můj penis, už tak napůl ztuhlý z té hry se slovy, vystřelil do stoprocentní, bolestivě tvrdé erekce.
Linh mi ovinula paže kolem krku, zabořila mi prsty do vlasů a bez sebemenšího zaváhání se přisála na mé rty.
Jestli na chodbě působila jako plachá, křehká holka, teď se proměnila v nefalšovanou šelmu. Její polibky byly neuvěřitelně hladové, horké a dychtivě divoké. Její rty chutnaly přesně tak, jak voněl ten vzduch kolem – po pálivém chilli, čerstvém koriandru a horkém vývaru. Hned v první vteřině rozevřela úšta a vrazila mi do nich svůj neuvěřitelně horký, mokrý a ohebný jazyk. Začala s ním divoce kroužit, proplétat se s mým a dráždit mě na patře s takovou intenzitou, až se mi zatmělo před očima.
„Mmm...“ uniklo jí z hrdla tiché, hluboké zasténání, když ucítila, jak moc pod ní pulzuju.
Začala se mi na klíně rytmicky třít rozkrokem o moji erekci. Ten tlak přes džínové šortky byl sice skvělý, ale bylo to zoufale málo. Potřeboval jsem cítit její kůži. Pustil jsem její boky a moje dlaně svedly bleskový útok pod její volné domácí tílko. Moje prsty sjely po jejích horkých, hladkých zádech, pak jsem ruce přesunul dopředu a zespodu jsem oběma dlaněmi plně sevřel její nahá, neuvěřitelně pevná ňadra.
Byla dokonalá. Akorát do ruky, pevná, ale přitom poddajná a neskutečně horká. Její dvorce byly tmavé a bradavky pod mými prsty okamžitě ještě víc ztvrdly, vztyčily se jako dva malé drahokamy. Začal jsem je palci divoce krouživě dráždit, což Linh donutilo přerušit polibek. Zaklonila hlavu, zhluboka lapala po dechu a z úst jí vyšla rychlá, dychtivá záplava slov v její mateřštině. Nerozuměl jsem ani slabice, ale ten chraplavý, nadržený tón mě přiváděl k šílenství.
„Do-mi-ni... ahh... Do-mi-ni...“ opakovala mezi tím, jak mi svými nehty vjížděla hluboko do ramen a zad.
Neztrácel jsem čas. Chytil jsem spodní lem jejího tílka a jedním tahem jsem ho z ní strhl přes hlavu a hodil ho někam na kuchyňskou linku. Pak moje ruce sjely k jejím džínovým šortkám. Rozepnul jsem knoflík, zip sjel dolů s ostrým kovovým zvukem a já jí pomohl ty krátké kalhoty stáhnout dolů přes její pevná stehna.
Když šortky spadly na podlahu, zůstala přede mnou sedět úplně nahá. Pod oblečením nenosila vůbec nic.
Mně se naskytl pohled, ze kterého se mi okamžitě navalila krev do spánků. Její tělo mělo nádherný, olivový odstín, bříško měla ploché s jemně vyrýsovanými svaly a její klín byl naprosto hladce, dokonale oholený. Její stydké pysky byly nateklé, temně růžové a uprostřed se leskla hluboká, dokonale vlhká štěrbina. Už teď z ní stékala průsvitná, horká šťáva touhy, která jí smyslně klouzala po vnitřní straně stehen.
Linh se ani na vteřinu nepokoušela zakrýt. Naopak, roztáhla kolena ještě víc do šířky, opřela se rukama o okraj kuchyňského stolu za mnou, prohnula se v zádech a drze mi vystavila svůj nadržený klín přímo před obličej. Její pevná prsa se přitom napnula a bradavky mířily přímo k mým rtům.
Nenechal jsem se pobízet. Sklonil jsem se dopředu a plnými ústy jsem nasál její levou bradavku. Začal jsem ji divoce cucat, mačkat jazykem proti patru a zuby jemně stiskal její citlivý dvorec. Linh hlasitě vykřikla, její tělo se otřáslo čistou rozkoší a začala svými boky divoce narážet dopředu proti mému obličeji. Moje pravá ruka mezitím sjela dolů, přímo mezi její roztažená stehna.
Zabořil jsem prsty do jejího mokrého lůna. Bylo tam spalující horko. Ukazováčkem a prostředníčkem jsem přejel po celé délce její nateklé štěrbiny, nasákl na prsty její kluzké fluidum a pak jsem palcem našel její klitoris. Byl tvrdý, naběhlý a neuvěřitelně citlivý.
Když jsem po něm začal rychle, krouživě přejíždět, Linh se v mém náručí úplně zbláznila. Její vzdychání se změnilo v rychlé, hlasité skučení, prohýbala se v pase jako z gumy a z hloubky její pochvy se vyvalil další příval horkého vlhka.
Linh najednou divoce zatlačila svým rozkrokem proti mé ruce, chytila mě křečovitě za zápěstí a její nehty se mi vryly do kůže. Podívala se na mě úplně zakaleným, nadrženým pohledem. Žádnou složitou češtinu ze sebe v tu chvíli nedostala. Skrze zatnuté zuby ze sebe vytlačila jen dvě krátká, zoufale naléhavá slova, která doprovodila trhavým přírazem boků:
„Do-mi-ni... tam! Dělej!“
A hned nato spustila rychlou, chraplavou hatmatilku ve vietnamštině, kde se pořád opakovalo slovo „Vào“ – tehdy jsem ještě netušil, že to znamená „pojď dovnitř“.
Rychle jsem jednou rukou odsunul misku s jídlem na bezpečný okraj stolu, pak jsem Linh chytil za boky, nadzvedl ji z mého klína a položil ji zády přímo na ten dřevem vonící kuchyňský stůl. Její dlouhé černé vlasy se rozprostřely po desce stolu jako temný závoj. Rychle jsem ze sebe shodil trenýrky.
Můj penis vyskočil ven, obnažený, maximálně nateklý, fialový na žaludu a pulzující tak silně, až to na kořeni pálilo. Žalud se mi leskl kapičkou touhy.
Linh se podívala dolů na mé chlapství a v očích se jí bleskl čistý, dravý hlad. Okamžitě si přitáhla kolena až k hrudníku, rukama se chytila pod stehny a roztáhla své lůno tak široce, jak jen to šlo.
„Sem, Do-mi-ni...“ vydechla horkým hlasem a netrpělivě si poklepala prstem na nateklé stydké pysky.
Zaklekl jsem mezi její bělostná, pevná stehna. Nasměroval jsem svůj žhavý, pulzující žalud přesně na kraj její mokré štěrbiny. Byla neuvěřitelně těsná. Opřel jsem se do ní a jedním pomalým, ale nekompromisním tlakem jsem do ní zajel. „Ahhúúúú!“ vyjekla Linh a oči se jí protočily v slasti.
Její pochva mě pohltila jako ten nejžhavější, nejtěsnější svěrák na světě. Ty vnitřní stěny byly tak těsné, že mě svíraly po celé délce, centimetr po centimetru, jak jsem v ní mizel. Když jsem dorazil až na konec, až k jejímu podbřišku, a moje pánev narazila na její zadek, oba jsme na vteřinu ztuhli. Ten pocit absolutního splynutí byl tak intenzivní, že jsem musel zatnout zuby, abych se okamžitě neudělal. Uvnitř ní bylo suché, tekoucí, spalující horko, že to až bolelo.
Opřel jsem se dlaněmi o stůl vedle její hlavy, podíval se jí dolů do očí a vyrazil dopředu. Začal jsem ji tvrdě, divoce šukat přímo na tom stole. Rytmus byl rychlý, dychtivý a neúprosný. S každým mým přírazem se z jejího klína ozývalo hlasité, mokré, šťavnaté mlaskání, jak moje chlapství pumpovalo v její těsné, promočené jeskyni. Linh divoce házela hlavou ze strany na stranu, její pevná prsa se třásla v divokém rytmu a do ticha bytu se rozléhalo její hlučné, zběsilé vzdychání.
„Ôi chúa ơi... Do-mi-ni... ngon lắm... ngon lắm...“ křičela u vytržení, znovu ve své mateřštině.
Její ohebná stehna mě svírala z boků kolem pasu, patami mi tloukla do zad a popoháněla mě k ještě větší zběsilosti. Zrychlil jsem tempo na maximum. Každým tvrdým přírazem jsem narážel hluboko do jejího děložního čípku, její vnitřní stěny se kolem mě začaly drtivě, rytmicky stahovat a já cítil, jak se Linh blíží k naprostému vrcholu. Její klitoris se třel o moji stydkou kost při každém pohybu.
Najednou se celá její postava napjala jako struna. Prsty na nohou se jí zkroutily, zabořila mi své dlouhé nehty hluboko do předloktí, až mi tekla krev, a z hrdla jí vyšel hlasitý, táhlý, až zvířecí výkřik. Její nadržená pochva mě uvnitř začala v divokých vlnách orgasmu mačkat tak brutálně, že to nešlo vydržet.
Ten pohled na její extází zkřivenou, nádhernou tvář a ten šílený stisk mě okamžitě strhly přes okraj. Hlava se mi zaklonila, zaťal jsem všechny svaly v těle, přitáhl si její boky na svůj rozkrok na absolutní maximum a s hlubokým, hrdelním řevem jsem do jejího horkého, dychtivého vnitřku začal nekompromisně stříkat.
Byly to dlouhé, horké, pulzující proudy mého semene. Stříkal jsem do ní pod obrovským tlakem, v silných dávkách, a cítil jsem, jak mě její lůno s každým mým výstřikem ještě pevněji stisklo a vyždímalo mě do poslední kapky. Naše šťávy se mísily a stékaly pod její zadeček na dřevěnou desku stolu.
Když extáze dozněla, zůstal jsem na ní ležet, těžce jsem oddechoval a bořil obličej do jejích voňavých, jasmínových vlasů. Linh mě pevně objímala kolem zad, její hrudník divoce narážel do mého, jak lapala po dechu, a v její pochvě jsem cítil ještě poslední, slabé dojezdy stahů.
O hodinu později jsme seděli na podlaze, zády opření o kuchyňskou linku. Byli jsme úplně nazí, zpocení, na tělech nám zasychala naše společná rozkoš a ta miska s jídlem na stole nad námi už byla úplně studená. Podíval jsem se na ni, unaveně se usmál a ukázal hlavou směrem k tyčinkám, které pořád ležely na zemi.
„Takže... đũa?“ zkusil jsem to znovu s úsměvem.
Ona se ke mně přitiskla, políbila mě na čelist, jemně mě kousla do kůže a potichu zašeptala: „Zítra, Do-mi-ni... zítra.“
Dneska už je to přesně rok, co jsme spolu. Z té plaché sousedky se stala holka, která dneska mluví česky neuvěřitelně dobře, občas mě i sama opravuje a v běžném životě by mě utáhla na vařené nudli. Moje vietnamština je sice pořád bídná a Linh tvrdí, že u toho mluvím jako stará kachna, ale jsou věci, kterým už dneska rozumím naprosto dokonale a bez slovníku. Slova jako vidlička a đũa (hůlky) jsou náš soukromý erotický kód, a když Linh zašeptá lên đỉnh (orgasmus) nebo že chce být v noci hodně hài lòng (spokojená), vím přesně, co mám dělat, a žádný překladatel k tomu nepotřebuju.
KONEC
