V lesích na okraji východních Čech stála malá romská osada, kde se život točil kolem ohňů, hudby a starých příběhů. Mezi dětmi a ženami, které praly prádlo v potoce, vyčnívala osmnáctiletá Elena. Měla dlouhé černé vlasy až do pasu, olivovou pleť a oči jako temný med. Byla divoká, ale zároveň plachá – zpívala u ohně staré cikánské písně, ale nikdy se nedívala cizím do očí.
Jednoho letního odpoledne přijel do osady muž v černém terénním autě. Jmenoval se Viktor, bylo mu pětačtyřicet a jeho přítomnost jako by vysávala energii z okolí. Byl vysoký, šedivějící na spáncích, s ostrými rysy a pohledem, který neodpouštěl. Vlastnil velkou firmu v Praze, ale jeho skutečná vášeň ležela jinde – v ovládání. V tom že něco krásného a výjimečného částečně přetvořil ke svému obrazu.
Když uviděl Elenu, jak se sklání nad košíkem s prádlem tak se zarazil. Slunce jí svítilo na ramena a tenký letní top se jí lepil na kůži. Prohlížel si jí tak dlouho, až se otočila a jejich pohledy se setkaly. V tom okamžiku to věděl. Bude jeho.
Přijížděl znovu a znovu. Přinášel různé dárky – barevné šátky, zlaté náramky, čokoládu. Mluvil málo, ale když promluvil, jeho hlas byl hluboký a rozhodný. Starší muži z osady ho varovali, aby se držel dál. „Ona není pro tebe, gadžo,“ řekli mu. Viktor jen pokrčil rameny.
Elena se bála. Bála se jeho očí, které ji svlékaly ještě dřív, než se jí dotkl. Bála se toho, jak se jí tělo chvělo, když k ní promluvil. „Pojď se mnou,“ řekl jí jednou večer, když ji odvedl za starý vůz na okraji osady. „Tady shniješ. Já ti dám svět. Ale budeš poslouchat. Každé slovo. Každý příkaz.“
Elena se třásla. Věděla, co to znamená. Věděla, že v jeho hlase není láska, ale rozhodnost a touha ovládnout. Přesto přikývla. Něco v ní – ta divoká část, která toužila po zoaté kleci – mu řekla ano.
Odešla v noci. Viktor ji čekal u cesty. Posadil ji do auta, zabalil do svého kabátu a odjel. Cestou mlčel. Jen jednou položil ruku na její stehno a stiskl ho tak silně, až vydechla.
„Teď jsi moje,“ řekl tiše. „Žádné osady. Žádné staré písně. Jen ty a já. A ty se naučíš, co to znamená patřit někomu úplně.“
Viktor se choval jinak než byla Elena zvyklá od chlapů z osady.
Těm když se něco nelíbilo, tak kromě facek a výprasků nadávali.
Čím víc se něco chlapům nelíbilo tím byli hlasitější a vulgárnější.
Viktor jí sice taky trestal, když se ale něco dělo, tak byl tichý. Čím byl tišší, tím horší to bylo.
S chlapama z osady se Elena často a ráda hádala.
Na tohle neznala obranu.
„Zklamala jsi mě.” Tři prostá slůvka se pro ní měly stát daleko horším trestem než cokoliv jiného.
První týdny v jeho velkém, moderním domě na předměstí Prahy byly pro Elenu peklem i zázrakem.
Viktor s ní hned nespal. Nejdřív ji „zlomil“ pomalu, systematicky, s chladnou trpělivostí muže, který přesně ví, co dělá.
Každé ráno ji probudil příkazem. Musela klečet na studené podlaze ložnice, nahá, s rukama za zády, oči sklopené k zemi. „Podívej se na mě,“ řekl první den a zvedl jí bradu. „Když ti řeknu, že máš klečet, klečíš. Když ti řeknu, že máš mlčet, mlčíš. Tvoje tělo už nepatří tobě. Patří mně.“
Elena plakala. Slzy jí stékaly po tvářích, zatímco ji učil základní pozice. Jak správně klečet (kolena od sebe, záda rovná, prsa vpřed), jak čekat na povel, jak líbat jeho ruku na pozdrav. Když se vzpírala nebo zapomněla na „Děkuji, pane“, následoval trest – dlouhé minuty v koutě s rukama nataženýma přes sebe a rákoskou na nich, která jí nesměla spadnout. Nebo lehké, ale přesné facky, které ji spíš ponížily, než bolely.
Ze začátku byly nejhorší večery. Viktor ji svazoval černými provazy tak, aby nemohla hnout ani prstem. Ležela na velké posteli, nohy široce roztažené, ruce připoutané k čelu postele. Pak ji dlouho laskal – pomalu, krutě pomalu. Prsty, jazykem, někdy i hračkami, které jí vkládal dovnitř a nechával je tam, zatímco jí šeptal do ucha:
„Cítíš to? Jak tvoje tělo reaguje, i když se stydíš? Tvoje kundička už ví, komu patří. Pláčeš, ale mokrá jsi jako kurva. To je dobře. Chci tvoje slzy i tvoji touhu.“
Elena se třásla, vzlykala, prosila ho, aby přestal – a zároveň prosila, aby nepřestával. Když si ji nakonec vzal, bylo to tvrdě, majetnicky, bez milosti. Držel ji za vlasy, díval se jí přímo do očí a ona poprvé sama od sebe polohlasně špitla: „Jsem Vaše kurva. Patřím ti. Děkuji, Pane.“
Po každém takovém večeru kdy jí ponížil ji objímal. Hladil ji po vlasech, krmil ji z ruky kousky ovoce nebo čokolády, nechával ji spát s hlavou na jeho hrudi. Ten kontrast ji ničil víc než provazy. Naučila se toužit po jeho pochvale stejně jako po jeho přísnosti.
Postupně se v ní něco zlomilo. Už neplakala ze strachu, ale z uvolnění. Když před ním klečela a cítila, jak jí jeho semeno stéká po bradě, zatímco on ji hladil po tváři a říkal „Hodná holka“, cítila zvláštní, temnou svobodu. Svobodu od osady, od očekávání, od všeho.
Jednou v noci, když ležela nahá, s rukama spoutanýma nad hlavou a tělem pokrytým červenými stopami po výprasku, se na ni Viktor podíval a zeptal se:
„Mohla jsi zůstat v té bídě. Místo toho jsi vybrala mě. Proč?“
Elena zvedla oči, ve kterých už nebyl strach, jen temný, hluboký žár. „Protože mě vidíš jako nikdo jiný. Skutečně vidíš. Pro tebe nejsem jen blbá cikánka.” Pohrála si s náramkem. „Tohle byl kousek beztvarého materiálu, pak z něj někdo šikovný udělal krásnou věc.” Pohladila se po prsou, „Ty ze mě děláš něco podobně krásného.”
Viktor se naklonil, políbil ji tvrdě, majetnicky, a zašeptal:
„Tak teď už opravdu patříš mně, malá cikánko.“
Týdny plynuly a Viktorův dům se pro Elenu stal světem, kde neexistovalo „ne“. Každý den byl přesně strukturovaný, jako dobře nacvičená symfonie ovládání.
Čtvrtý den
Ráno ji probudilo ostré zatáhnutí za obojek, který jí nasadil už druhý večer – tenký černý kožený obojek s malým stříbrným kroužkem vpředu.
„Na kolena,“ přikázal klidně. Elena se rychle svezla z postele na koberec. Ještě se nenaučila pohybovat dostatečně elegantně, takže ji Viktor zvedl bradu a dal jí dvě lehké facky. „Pomalu. Hrdě. Chci vidět, že jsi pyšná na to, že mi sloužíš.“
Potom ji vedl do koupelny. Musela se osprchovat před ním – pomalu s rukama za hlavou, zatímco on seděl opodál a pozoroval každou kapku vody stékající po jejím těle. Když se mydlila mezi nohama, zastavil ji:
„Pomalu. Ukáž mi, jak se dotýkáš toho, co už ti nepatří.“ Elena se červenala až po kořínky vlasů, ale poslechla. Prsty se jí třásly, když se hladila před jeho očima. Viktor jen tiše komentoval: „Dobře. Teď víš, že i tohle je pro mě.“
Sedmý den
Začal rituál „prezentace“. Každý večer před večeří musela Elena stát uprostřed obývacího pokoje, nohy na šířku ramen, ruce za hlavou, prsa vypnutá. Viktor ji obcházel, prohlížel si ji jako jeho majetek. Občas se zastavil, stiskl bradavku, zajel prsty mezi její stehna a zkontroloval jak je mokrá.
„Když tě prohlížím, máš být vždy připravená,“ řekl a vsunul do ní dva prsty najednou. Elena zasténala a málem spadla. Viktor ji chytil za vlasy. „Stůj rovně. Tvoje tělo má vydržet.“
Když už se třásla na pokraji orgasmu, vytáhl prsty a donutil ji je olíznout. „Děkuji Pane,“ zašeptala s plnou pusou, jak ji naučil.
Desátý den
Viktor přinesl zrcadlo. Postavil ho před postel a připoutal Elenu tak, aby na sebe musela vidět. Ruce nad hlavou, nohy široce roztažené k rohům postele. Pak ji pomalu, hodinu a půl, přiváděl na pokraj vyvrcholení – jazykem, prsty, vibrátorem, který držel přímo na jejím klitorisu.
„Dívej se,“ přikazoval jí. „Dívej se, jak ti tělo patří mně. Jak se tvoje kundička snaží udělatt, i když jí to nedovolím.“
Elena křičela, plakala, prosila. Slzy jí tekly po spáncích do vlasů. Když už nemohla, dovolil jí vyvrcholit – ale jen tehdy, když hlasitě, jasně a opakovaně křičela:
„Jsem Vaše kurva! Patřím Vám! Děkuji, že mě využíváte, Pane!“
Po orgasmu ji nechal ležet ve vlastních šťávách, tělo sebou ještě škubalo. Pak ji rozvázal, vzal do náruče a dlouho ji kolébal. „Hodná holka,“ šeptal jí do vlasů. „Učíš se rychle.“
Čtrnáctý den
Teď už Elena sama klečela u dveří, když Viktor přišel z práce. Čekala nahá, s obojkem, na kolenou, čelem k zemi. Když vešel, políbila mu boty a řekla: „Vítejte doma, Pane. Vaše subinka je připravena sloužit.“
Viktor ji za odměnu nechal aby ho pomalu uspokojila rty, jazýčkem, zatímco seděl v křesle a pil whisky. Držel ji za vlasy, řídil rytmus, občas ji zatlačil hlouběji, až se dusila. Když skončil, nechala si jeho semeno v puse, dokud jí nedovolil polknout. Pak mu poděkovala.
Postupně se v Eleně mísil strach s hlubokou, temnou touhou. Už se neptala „proč“. Už jen cítila. Když ji Viktor večer přitáhl k sobě do postele, položil si její hlavu na hrudník a hladil ji po zádech, věděla, že toto je teď její realita.
Byla jeho majetkem. A pomalu, den za dnem, se učila jak být tím nejcennějším co její Pán má.
Po šesti týdnech intenzivního výcviku se Viktor rozhodl, že je čas. „Dnes večer tě vezmu ven,“ řekl jí ráno, zatímco ji krmil z ruky u snídaně. „Do klubu. Budeš mě doprovázet jako moje subinka. Chci, abys ukázala všem, jak daleko ses dostala.“
Elena cítila, jak se jí stáhne žaludek. Strach smíšený s podivným vzrušením. Celý den ji připravoval. Nejdřív dlouhá koupel, kde ji sám oholil úplně dohladka – „aby každý viděl, jakou mám čistou hračku,“ prohlásil. Pak přišlo oblečení.
Černý korzet, který jí stáhl pas do extrému a vysoko zvedl prsa, takže bradavky jí téměř vykukovaly přes tenkou látku. Krátká kožená sukýnka, která jí sotva zakrývala zadek – stačilo se mírně sehnout a všichni by viděli, že pod ní nemá nic. Černé síťované punčochy s podvazky a vysoké lodičky na jehlách, ve kterých sotva chodila. Na krku měla svůj obojek – teď už s malým stříbrným štítkem, na kterém bylo vyryto „Viktorova subinka“. Viktor ji připnul tenké kožené vodítko.
„Když půjdeme, půjdeš dva kroky za mnou, oči sklopené, ruce za zády. Mluvit budeš jen tehdy, když ti dovolím. Jasné?“
„Ano, Pane,“ zašeptala Elena a cítila, jak se je mezi nohama vlhká.
Klub byl ukrytý v staré industriální budově na okraji Prahy. Zvenčí nevypadal nijak nápadně, ale uvnitř to byl svět, kde se fantazie stávaly skutečností. Tlumené rudé světlo, temná hudba s hlubokým basem, vůně kůže, potu a sexu. Na stěnách byly řetězy, kříže, lavice na tresty. V jednom rohu hořel oheň v kovové míse, v druhém několik subů klečelo u nohou svých Dominantů.
Když Viktor vešel s Elenou na vodítku, několik hlav se otočilo. Byla mladá, exotická – tmavší pleť, dlouhé černé vlasy spletené do silného copu, který jí Viktor nechal viset přes rameno. Vypadala jako živá socha.
„Pěkný kousek,“ zamručel jeden starší Dominant v černém obleku, když procházeli kolem. Viktor se jen lehce usmál a přitáhl Elenu blíž. „Moje romská holka. Učí se rychle.“
Elena cítila, jak jí hoří tváře. Oči měla sklopené, ale vnímala pohledy – muži i ženy si ji prohlíželi, někteří s obdivem, jiní s touhou. Viktor ji vedl k baru, kde si objednal whisky. Ona si musela kleknout vedle jeho stoličky na studenou podlahu, nohy od sebe, ruce za zády. Sukýnka se jí vyhrnula a každý, kdo prošel kolem, viděl její hladkou, nahou kundičku.
Viktor ji po chvíli zvedl a vedl dál. Zastavili se u jedné volné lavice na tresty. Připoutal ji tam – ohnul ji přes lavici, ruce jí připoutal řetězy, nohy široce roztažené a připotané. Sukýnku vyhrnul až nad boky.
Nejdřív ji jen ukazoval. Nechal ji tam stát deset minut, zatímco sám mluvil s ostatními. Elena cítila stud, ale i silné vzrušení. Věděla, že ji všichni vidí – její zadek, mokrou štěrbinu, třesoucí se nohy.
Pak přišel Viktor. V ruce měl jezdecký bičím. „Protože jsi dnes hodná, dostaneš odměnu i trest zároveň,“ zašeptal jí do ucha.
Začal pomalu bičovat její zadek a stehna. Ne příliš silně, ale dost na to, aby kůže zčervenala a Elena začala tiše sténat. Mezi ranami jí zajížděl prsty dovnitř, dráždil ji, ale nedovolil jí vyvrcholit. Kolem se shromáždilo několik lidí a dívalo se.
„Prosím, Pane…“ zašeptala Elena nakonec, hlas zlomený touhou.
„Hlasitěji. Ať tě všichni slyší,“ přikázal Viktor a zesílil rány.
„Prosím, Pane! Dovolte mi se udělat! Vaše subinka vás prosí!“ vykřikla Elena mezi vzlyky.
Hned potom si ji Viktor vzal – přímo tam, před očima ostatních. Tvrdě, rychle, jednou rukou ji držel za obojek. Když vyvrcholila, křičela jeho jméno a celé tělo se jí třáslo. Viktor vyvrcholil do ní a pak ji nechal chvíli ležet na lavici, semeno jí stékalo po stehnech.
Když ji nakonec rozvázal a vzal do náruče, políbil ji na čelo před všemi. „Hodná holka. Jsi moje a dnes to všichni viděli.“
Elena, vyčerpaná, ponížená a šťastná zároveň, se jen přitiskla k jeho hrudi a zašeptala: „Děkuji, Pane… za to, že se mi věnujete.“
Cesta domů probíhala zatím v naprostém tichu, přerušovaném jen hučením motoru a Eleniným přerývaným dechem. Seděla na sedadle spolujezdce, jak jí Viktor nařídil – sukýnka vyhrnutá až k pasu, nohy široce roztažené, ruce za hlavou opřené o opěrku. Semeno jí stále stékalo po vnitřní straně stehen a mísilo se s její vlastní vlhkostí. Každá nerovnost silnice ji přinutila tiše zasténat, protože citlivá kůže po bičování a tvrdém sexu pálila.
Viktor řídil jednou rukou. Druhou měl položenou mezi jejími nohama – ne něžně, ale majetnicky. Prsty občas zajel hluboko dovnitř, otáčel jimi a pak je vytáhl, aby je otřel o její rty.
„Olízni,“ přikázal stroze. Elena poslušně otevřela ústa a olizovala jeho prsty, chutnající po sobě a po něm.
Elena měla skloněnou hlavu a najednou slabě zanotovala:
„Je t´aime, je t´aime
oh oui je t´aime
Moi non plus
Oh mon amour.”
Viktor prudce zabrzdil. „Co, co jsi to říkala?”
Elena sklonila hlavu až skoro mezi kolena, „Omlouvám se Pane, ale jak jsme byli v klubu tak to tam někdo zpíval a ikdyž nevím co to je za řeč, nebo jestli je to sprosté tak …” rozechvěla se. „Pane prosím o trest a už to nikdy neřeknu.”
Viktor jí zvedl hlavu a dodal, „Je to francouzská písnička a je starší než ty. Znamená zhruba…
Miluji tě, miluji tě
Ó ano, miluji tě
Já tebe taky
Ó, lásko má…”
Ona vykulila své oči. „Omlouvám, se ještě jednou, ale ukazujete mi toho tolik nového. Nevím jestli jako subinka vás smím milovat.”
Viktor jí jemně plácnul, „Jsem rozvedený. Taky jsem ve věku tvého otce. Nečekej, že se díky jedné staré písničce začnu chovat jinak. Navíc jsi moje subinka.”
Znovu jí plácnul, ikdyž jí to připadalo spíš jako pohlazení.
„Jestli budeš poslušná, tak tě možná naučím základy francouzštiny.”
Rozjel se k jeho domovu a i on někde uvnitř cítil, že tahle subinka je něčím vyjímečná,
Když dojeli domů, Viktor ji nevytáhl z auta jemně. Chytil ji za obojek, vytáhl ven a vedl ji přes garáž do domu jako psa na vodítku. Elena klopýtala na jehlách, nohy se jí třásly. V hale ji zastavil, přitlačil obličejem ke zdi a zvedl jí jednu nohu.
„Ještě nejsme hotovi,“ zavrčel jí do ucha. „Moje péče o tebe bude dnes drsnější. Potřebuješ cítit, kdo tě vlastní, i když jsi unavená.“
Strhl z ní korzet. Sukýnku jí nechal vyhrnutou. Pak ji přitlačil na studenou mramorovou podlahu v hale – na kolena, čelem dolů, zadek vysoko. Ruce jí zkroutil za záda a držel je jednou silnou rukou a spoutal jí. Druhou rukou ji znovu začal dráždit – tentokrát hruběji. Tři prsty najednou, pak čtyři, zatímco palcem tlačil na její análek.
Elena křičela – směsí bolesti, vyčerpání a nové vlny touhy.
„Pane… prosím… už nemůžu…“
„Můžeš,“ odsekl a zesílil pohyby. „Tvoje tělo je moje… Teď chci ještě jeden orgasmus. Hezky hlasitý.“
Dlaní jí dával výprask na zčervenalý zadek, zatímco prsty v ní pracovaly rychle a bez milosti. Elena se třásla, vzlykala. Nakonec z ní vytryskl proud, měla dojem, že se počůrala.
Přes slzy se podívala na svého pána. Než se stačila omluvit, tak se podivně usmál, „Tvůj první mokrý orgasmus.” Elena ve svém podbřišku cítila po všem tom hraní, že tohle chce zažívat častěji.
Viktor ji ale nenechal odpočinout. Otočil ji na záda, rozkročil se nad ní a strčil jí svůj ještě polotvrdý penis do úst. „Očisti mě,“ přikázal. Elena, s očima plnýma slz, sála a olizovala ho, dokud nebyl čistý. Teprve potom ji zvedl – už trochu jemněji – a odnesl do sprchy, kde jí rychle svékl a krátce osprchoval vlažnou vodou.
Potom jí odnesla do ložnice, kde ji položil na postel. Přinesl teplý čaj s medem a napájel ji po doušcích, zatímco druhou rukou jí masíroval bolavé svaly. Masáž byla drsná – silné prsty se jí zarývali se do stehen, zadku a ramen, až Elena tiše skučela.
„Bolí to?“ zeptal se, když tlačil na červené stopy po bičíku.
„Ano, Pane… ale jsem ráda, že se o mě staráte,“ zašeptala.
Viktor se usmál temně a naklonil se k ní. Políbil ji na čelo, pak na oči, na slané stopy slz. Pak se přesunul níž a začal lízat její citlivou, opuchlou kundičku – pomalu, ale stále s dominancí, jazykem dráždil klitoris, dokud se znovu netřásla.
„Ještě jednou. Pro mě,“ zašeptal mezi nohama. A Elena, i přes vyčerpání vyvrcholila. Slabě.
Teprve potom ji rozvázal úplně. Přitáhl si ji na hruď, přikryl dekou a objímal ji pevně, téměř drsně – jednou rukou ji držel za krk, druhou za bok. Hladil ji po vlasech, ale občas stiskl obojek, aby jí připomněl, kde je její místo.
„Byla jsi dnes výborná,“ řekl tiše, ale pevně. „Moje malá romská subinka. Zítra bude výcvik pokračovat. Teď spi.“
Elena se přitiskla tváří k jeho hrudi, cítila jeho tep a jeho vůni. Byla zničená, rozbolavělá, ponížená… a naprosto šťastná.
„Děkuji, Pane,“ zašeptala naposledy a usnula v jeho náručí…
