Safe word: Červená
Vztekle jsem zírala na displej telefonu a měla chuť ho mrštit proti zdi ze sádrokartonu. Naštvaně jsem si znovu četla ty dvě zprávy na WhatsAppu, které mi dorazily sotva hodinu před začátkem směny. „Simčo, omlouvám se, malý má horečku, nemůžu přijít,“ psala jedna pokladní. Druhá kolegyně se vymluvila na zablokovaná záda. Zase ty samé, trapné výmluvy. Sehnat dneska na noční inventuru slušné a spolehlivé lidi byl prostě nadlidský úkol.
Jako hlavní vedoucí směny jsem v tom obřím, zhasnutém supermarketu zůstala úplně sama. Tedy, skoro sama. Ze čtrnácti nasmlouvaných lidí dorazili jen dva. Marek, třiadvacetiletý, potetovaný skladník, který na sobě měl jen upnuté černé tílko, ze kterého mu lezly vypracované svaly, a z jehož pohledu od první minuty sálal absolutní nerespekt k jakékoli autoritě.
Druhým byl Denis, jednadvacetiletý, urostlý kluk ze zelinářského úseku. Měl hluboký hlas, dravé, živočišné oči a ramena, že by mohl lámat skály. Oba tam stáli s rukama v kapsách montérek a drze na mě koukali. Bylo mi jasné, že tuhle obří práci v zázemí skladu musíme zvládnout jen my tři, jinak zítra dostanu od oblastního ředitele strašný kartáč.
„Takže kluci, žádné flákání,“ nasadila jsem masku přísné šéfové a mluvila k nim ostře a zvrchu. „Ty výmluvy ostatních mě nezajímají, prostě se dneska nezastavíte. Marku, ty půjdeš odzadu na uličku pět s drogerií, Denisi, ty budeš brát spodní palety. Já jdu na ty vysoké regály s konzervami.“
Kluci si jen vyměnili rychlý, vědoucně dravý pohled, ale bez odmlouvání šli pracovat. V prázdném, ozvěnou hlučícím obchodě svítila jen nouzová světla a atmosféra byla s každou další hodinou těžší a dusnější. Kolem druhé ráno už mě ze všeho bolely oči. V ruce jsem žmoulala pido skener – ten malý přenosný počítač na čárové kódy – a chtěla jsem klukům dokázat, že jako vedoucí neuhnu před žádnou prací. V uličce s těžkými kartony konzerv jsem vylezla na hliníkové schůdky, abych spočítala nejvyšší patro regálu. Byla jsem upjatá, na sobě jsem měla předepsanou firemní uniformu – těsnou sukni nad kolena a halenku s límečkem.
Jak jsem se s pido skenerem natahovala hluboko do regálu za těžkou krabici, schůdky pode mnou náhle nešikovně podjely. Nespadla jsem na beton, ale ztratila jsem rovnováhu a celou vahou břicha a hrudníku jsem se s hlasitým heknutím navalila dopředu na masivní dřevěnou paletu uvnitř regálu. Pido skener mi s hlasitým křápnutím vypadl z ruky a roztříštil se na zemi. Jak jsem se snažila chytit a vyškrábat zpátky, moje těsná sukně se mi vyhrnula až k pasu a boky se mi beznadějně zasekly mezi dvěma těžkými krabicemi s konzervami.
Visela jsem tam napůl ve vzduchu, uvězněná horní polovinou těla v regálu, s nohama nedosahujícíma na zem a zadečkem vystrčeným přímo do uličky. Při tom prudkém nárazu mi sice nepříjemně a ostře křuplo v levém kotníku, ale na paniku z bolesti nebyl čas.
„Marku! Denisi!“ vyhrkla jsem a hlas se mi třásl čirou bezmocí, která se ozývala prázdným skladem. „Kluci, slyšíte mě? Prosím, pomozte mi! Zasekla jsem se a nemůžu se ani hnout! Vytáhnete mě, prosím vás!“
Zaslechla jsem rychlé kroky na betonu. Kluci byli hned u mě. Jenže místo toho, aby mě chytili za pas a pomohli mi ven, se uličkou rozlehlo jen Markovo tiché, neuvěřitelně drzé uchechtnutí. „Ale ale, paní vedoucí...“ protáhl Marek a já ucítila, jak se jeho ruka v drsné pracovní rukavici letmo, jako by náhodou, opřela o můj zadek. „Vy nás tady celou noc pérujete, dáváte nám kázání, a přitom pod tou nudnou firemní sukní schováváte takovýhle luxus?“
Ztuhla jsem. V šeru skladu totiž na mém vystrčeném zadečku svítily extrémně drahé, černé krajkové kalhotky. Byly hrozně vykrojené a ta jemná látka se mi zařezávala hluboko mezi hýždě a vystrčenou kundičku. Ty kalhotky mě sice před nimi opticky chránily, ale zároveň kluky nehorázně provokovaly.
„Marku! Tohle není žádná sranda! Okamžitě mě vytáhněte!“ zaprosila jsem zoufale. Místo odpovědi jsem ale ucítila jen zvědavý dotek. Jeho ruka se mi zabořila přímo do zadečku a lehce přejela po mých půlkách, až se mi tělem prohnala vlna šoku a já se pod tím dotekem mimoděk zachvěla. Přejel mi ukazováčkem přímo v rýze mezi půlkami, pomalu a systematicky, až mi prstem zajel úplně dolů, přímo na moji „buchtičku“.
„Krásný kalhotky, šéfová,“ vzdychl Marek přímo u mého ucha. Jeho hlas zněl hrubě a dravě. Cítila jsem, jak jeho prst jemně, ale pevně zatlačil na drahé krajkové kalhotky přesně v místě mé dírky. Byla jsem si až příliš dobře vědoma toho, jak jsem tam dole po celém dni a v tom dusnu skladu upocená a mokrá. Ten dotek mě pálil jako oheň. Cítila jsem, jak se látka kalhotek pod tlakem jeho prstu vlhce přilepila na mou kůži, a v tu chvíli jsem věděla, že už neexistuje cesta zpět. Moje tělo, které mělo křičet a bránit se, místo toho dychtivě a bezmocně přitisklo pánev k jeho prstu.
„Tak vy prosíte o pomoc?“ pokračoval Marek drsným, chraplavým hlasem. Zatímco to říkal, jeho prst se s nečekanou silou začal tlačit dovnitř, až jsem měla pocit, že se ta jemná, drahá krajka kalhotek každou vteřinu roztrhne pod jeho náporem.
Cítila jsem, jak se látka napíná a jak se jeho prst spolu s ní vtlačuje hlouběji do mé dírky. Byl to neuvěřitelně intenzivní pocit – cítit ten tlak, jak se tenká vrstva kalhotek napíná a vtahuje spolu s jeho bříškem přímo do mého těla. „Ach… Marku…“ vzdychla jsem. Ten zvuk ze mě vyklouzl bezděčně, jako by mi ho vyrval přímo z hloubi těla. Věděla jsem, že bych měla křičet, že bych se měla bránit, ale místo toho jsem jen bezmocně zabořila obličej do krabic a znovu nahlas vzdychla, když jeho prst zatlačil ještě o kus dál, vláčeje za sebou kus mého drahého prádla.
Bylo to tak špinavé, tak ponižující a přitom tak neuvěřitelně vzrušující. Cítila jsem, jak se mi pod jeho dotekem svaly v podbřišku samy od sebe stahují, jako by ho chtěly přitáhnout ještě blíž, i s tou látkou, která se mi teď zařezávala hluboko do masa.
„Takhle moc to potřebujete, šéfová?“ zasmál se tiše Denis, který stál hned vedle a prsty mi začal přejíždět po stehnech. Věděla jsem, že jsem tam dole úplně rozteklá, že jsem skrz ty vlhké kalhotky cítit touhou, a v tu chvíli mi bylo úplně jedno, že mě slyší. Ta maska, kterou jsem se snažila držet, se definitivně rozpadla na střepy. Kalhotky jsem měla během chvilky úplně mokré.
Marek ale nepřestal. Jeho prst sice na moment povolil tlak, ale hned nato vklouzl pod lem prádla a bez zaváhání si našel cestu do mé kundičky. Lehce do mě vnikl a já jsem jen tiše vydechla vzrušením. Jeho prst ve mně hladce klouzal a já jsem se jen bezmocně prohýbala v zádech a tiše vzdychala: „Marku...“
On ale nechtěl jen dráždit. Cítila jsem, jak se jeho prst do mě zabořil celý, až na doraz. Ten náhlý, plný tlak mě úplně paralyzoval.
„Ano… prosím…“ vydechla jsem, aniž bych si uvědomila, že ho tím vybízím k dalším věcem. Marek na vteřinu přestal a já ucítila, jak se naklonil blíž k mému uchu. Jeho dech byl horký a drsný. „A co přesně chceš, šéfová?“ zašeptal a jeho prst uvnitř mě při každém slově lehce zavibroval. „Chceš, abych v tom pokračoval? Chceš, abych tě takhle zkoumal celou noc?“ „Ano… prosím…“ zopakovala jsem už jen sotva slyšitelně, zatímco jsem si v duchu uvědomovala, že mi právě teď definitivně přestalo záležet na tom, co je správné nebo co je práce. Byla jsem jen kus masa v regálu, který si žádal víc.
Marek náhle přestal. Vytáhl ze mě prst a v nastalém tichu jsem cítila jen chlad, který mě okamžitě zasáhl. Než jsem se stihla nadechnout, ucítila jsem, jak mě chytil za lem mých krajkových kalhotek a jediným pohybem je stáhl dolů. Nebyly dole úplně, jen pod kolena, ale ten efekt byl drtivý.
Najednou jsem stála v regálu naprosto bezbranná, s obnaženým zadečkem a rozkrokem přímo vystaveným jejich pohledům. Byla jsem cítit touhou, mokrá a zranitelná, přímo proti nim. Ztuhla jsem a nemohla se ani pohnout. Cítila jsem, jak si mě Marek i Denis prohlížejí. Jejich oči jako by se do mě vpíjely. Viděla jsem Markův vítězoslavný úšklebek, zatímco Denis jen tiše a dravě pozoroval každý detail mého těla. Byla jsem tam jako na dlani – obnažená, vlhká a naprosto odevzdaná jejich zkoumavým pohledům. Věděla jsem, že se teď dívají na všechno, co jsem se celou směnu snažila skrývat pod uniformou.
„A co tohle, šéfová?“ ozvalo se mi přímo za zády. Zvuk rozepínaného zipu u kalhot mi v tom tichu skladu zazněl v uších jako výstřel. Než jsem se stihla vzpamatovat, ucítila jsem, jak se za mnou někdo postavil. A pak… to přišlo. Cítila jsem, jak mi jeho penis – tvrdý a nezastavitelný – projíždí přímo mezi půlkami zadečku. Ten dotek byl drsný, horký a tak nečekaný, že jsem sebou trhla a zabořila prsty hlouběji do regálu. Byla jsem tam, spoutaná kalhotkami u kolen, vystavená jejich pohledům a teď i jeho přímému kontaktu. Cítila jsem, jak se mi po zádech rozlilo horko a jak se mi dech zadrhl v hrdle. V tu chvíli jsem věděla, že už se na nic nehraje. Byla jsem jen jejich hračka, polapená mezi krabicemi, čekající na to, co přijde dál.
„Ach… bože…“ vydechla jsem. Nedokázala jsem ze sebe dostat víc. V tu chvíli ze mě vyprchala veškerá moje autorita šéfové a zůstala jen žena – obnažená, spoutaná kalhotkami u kolen, vystavená jejich dychtivým pohledům a drcená tím, jak se za mnou jeho tělo přimáčklo až na doraz. Cítila jsem, jak se mi pod tím drsným dotekem podlamují kolena a jak se mi celé tělo rozechvívá v jediné nekonečné vlně vzrušení. Byla jsem jejich. Tady, mezi krabicemi, v prachu skladu, jsem definitivně přestala být někým, kdo rozdává příkazy.
Zůstala jsem jen já, jejich doteky a vědomí, že teď už mě nikdo nezastaví.
„Ano…“ vydechla jsem znovu, tentokrát hlasem, který prozrazoval mou naprostou kapitulaci. V tu chvíli přitlačil žalud přímo k mému vstupu a s pomalým, drtivým tlakem ho vnořil dovnitř mé pochvy. Ten pocit, jak mě vyplňuje, byl tak intenzivní, že jsem se musela křečovitě chytit regálu, abych se nezhroutila k zemi. Byla jsem jejich – plně naplněná a konečně zlomená. Když do mě začal pomalu, ale drtivě narážet, každým jeho pohybem se ve mně uvolňovala další a další vrstva napětí. Cítila jsem, jak se mi celé tělo rozechvívá, a místo abych se bránila, začala jsem mu jít naproti. Prohýbala jsem se v zádech, vtahovala jsem ho do sebe čím dál víc a zoufale se chytala polic regálu.
„Ano… přesně takhle… rychleji!“ prosila jsem, zatímco mi z hrdla vycházely čím dál hlasitější vzdechy. Moje tělo přestalo poslouchat můj rozum. Vnímala jsem jen ten horký, plný tlak, který mě naplňoval, a Marka s Denisem, jak mě pozorují a užívají si každou vteřinu mé naprosté ztráty kontroly. Cítila jsem, jak se napětí v něm stupňuje, jak se jeho tělo napíná a jak začíná s posledními, ještě dravějšími pohyby. V tu chvíli se to stalo. Ucítila jsem ten první, horký pulz jeho semene, jak do mě začalo tryskat. V tu samou vteřinu mě zaplavila vlna takové intenzity, že se mi podlomila kolena.
„Ách… ano…!“ vyjekla jsem a zabořila nehty do kartonů, zatímco se moje tělo křečovitě svíralo kolem něj. Můj vlastní orgasmus mě úplně ochromil právě ve chvíli, kdy se do mě jeho semeno vylévalo v nekonečných vlnách. Byla jsem úplně prázdná, vybitá a naprosto jejich – v tom špinavém skladu, mezi rozházeným zbožím, jsem se v tu chvíli ztratila sama sobě. „Ách…“ vydechla jsem a pomalu klesala zpět do reality, zatímco se mé tělo ještě chvělo dozvuky toho všeho. Dýchala jsem přerývaně, hrudník se mi zvedal v rychlém tempu, a třepala jsem se o jeho tělo, které se ode mě pomalu odtahovalo.
Cítila jsem každý jeho pohyb, každou vteřinu, kdy se jeho úd pomalu vysouval z mého nitra. Zůstala jsem tam stát, opřená o regál, zatímco ze mě vytahoval svůj ztopořený penis, na kterém ulpěly stopy jeho semene. Ta scéna byla tak syrová – vidět tu známku toho, co se před chvílí stalo, jak stéká po mých stehnech, zatímco se na mě oba dívali. Ještě jsem se nestihla ani nadechnout, když jsem ucítila, jak se o mou ulepenou, dychtivou „buchtu“ otřel jiný, ještě tvrdší žalud. Byl to Marek. Přejel mi jím pomalu a drsně po těch nateklých, vřelých pyscích, které byly kompletně obalené Denisovým semenem. Byl to šokující, přesto neuvěřitelně vzrušující pocit – cítila jsem jiný rozměr, jinou teplotu, jiný tlak.
Marek na nic nečekal. Zabořil se přímo do toho chaosu, do mého nitra, které ještě pulzovalo Denisovým výronem. Vnikl do mě bez zaváhání, až na doraz, a tím pohybem nás oba „propojil“ v jedno. „Cítíš to, šéfová?“ zavrčel mi u ucha, zatímco do mě začal pumpovat se svou vlastní brutalitou.
„Je tam toho po něm dost, ale já ti tam přidám svoje.“ Cítila jsem, jak se ty dvě tekutiny uvnitř mě mísí, jak to tam dole šíleně čvachtá a plácá o naše těla při každém jeho hrubém nárazu. Marek mě nešetřil. Bral si mě jako věc, jako úlovek z regálu. V téhle poloze, kdy jsem byla úplně poddaná a bezbranná, mě s každým dalším přírazem nutil prožívat další a další vlnu orgasmu. Už jsem byla úplně zbavená jakékoliv hrdosti.
„Vzdychla jsem novou rozkoší, která se mi rozlila celým tělem. Marek cítil mou slabost a využil ji – začal mi prstem drze a nekompromisně tlačit do zadku. Ten pocit, jak mě v téhle zranitelné pozici otevírá, byl šokující, ale zároveň nesmírně vzrušující.
‚Víc! Prosím, víc!‘ vykřikla jsem do prázdného skladu, naprosto zapomínajíc na jakoukoli opatrnost. Marek mě poslechl. Bez jediného zaváhání jeho prst pronikl hlouběji a skončil přímo v mé druhé dírce. Ten náhlý, plný tlak mě úplně paralyzoval. Cítila jsem, jak mě roztahuje a jak se uvnitř mě mísí veškerá ta lepkavá směs semene s jeho doteky. Bylo to tak mlaskavé, tak syrové a podivně opojné – cítit, jak mě v tu samou chvíli plní svým údem i prstem v mém pozadí. Cítila jsem, jak se Markovo tělo začíná napínat v rytmu, který se stával čím dál zběsilejším. Každý jeho příraz byl hlubší a drsnější, až jsem měla pocit, že mě rozervou na kusy.
A pak to přišlo. Jeho orgasmus byl jiný než ten Denisův – byl pomalejší, táhlý a nesmírně intenzivní.
Cítila jsem, jak se jeho tělo v posledním, drtivém záchvěvu napřímilo a jak do mě začal vypouštět své semeno. Bylo to, jako by se do mě vlévala horká láva, která mě vyplnila až po okraj. Vzdychla jsem v nové, omračující rozkoši, zatímco mě zaplavila vlna jeho horkého výronu. Byla jsem doslova přetékající, plná jejich semene, a v tom naprostém vyčerpání jsem se už jen bezmocně třásla, když ve mně doznívaly poslední pulzy jeho rozkoše.“
„Moje tělo se pod ním nekontrolovaně třáslo. Marek pomalu, s drsným mlaskavým zvukem, vytáhl svůj úd z mého nitra. Zůstala jsem tam opřená o regál, neschopná pohybu, jen jsem lapala po dechu. Moje pochva byla úplně plná, přetékala horkou směsí a po vnitřní straně stehen mi stékaly pramínky jejich semene, které se vpíjely do sukně. Byla jsem úplně vybitá, mysl prázdná, jen jsem se snažila znovu najít rytmus vlastního dechu. Kluci konečně udělali to, o co jsem je na začátku prosila – pomohli mi. Bez jediného slova mě chytili za pas a opatrně mě vysvobodili ze sevření mezi krabicemi. Postavila jsem se na nohy, které se mi stále podlamovaly, a roztřesenýma rukama si vytáhla krajkové kalhotky zpět na místo. Ten pohyb byl bolestivý, ale zároveň jsem cítila, jak se v nich ta horká, lepkavá tekutina drží.
V nastalém tichu skladu se ozýval jen můj přerývaný dech a zvuk jejich oddechování. Podívala jsem se na ně – vypadali stejně klidně jako předtím, jako by se právě nic tak zásadního nestalo. Srovnala jsem si rozcuchané vlasy, polkla naprázdno a s nádechem, který zněl jako zlomený vzdech, jsem se na ně podívala. ‚Pauza na kafe, kluci?‘ vydechla jsem téměř neslyšně. Byl to ten nejpodivnější návrh, jaký jsem kdy v životě vyslovila, ale v tu chvíli to byla jediná věc, která mi dávala alespoň zdání návratu do reality.“
Slyšela jsem jen vzdalující se kroky a cvaknutí dveří, jak si kluci šli ven zapálit. Zůstala jsem tam, lapající po dechu, s tváří zabořenou do prachu mezi krabicemi. Moje krajkové kalhotky stále ležely tam, kde je
Marek před chvílí shodil – smotané kolem mých kotníků. S trasoucíma se rukama a bolestným syknutím jsem se na ně natáhla. Každý pohyb byl utrpením kvůli tomu podvrtnutému kotníku, ale nakonec se mi podařilo látku zachytit. Pomalu, centimetr po centimetru, jsem si je vytahovala zpět nahoru po nohou. Když jsem je konečně natáhla na své místo, cítila jsem, jak je ta jemná krajka okamžitě nasáklá tím, co ze mě stále vytékalo. Vlepila jsem do nich v nouzi intimku, i když jsem věděla, že je to jen marný pokus zkrotit tu spoušť, kterou ve mně zanechali. S bolestí v kotníku a roztřesenými koleny jsem se vpotácela zpět na beton. Stála jsem tam sama, obklopená tichem nočního skladu, a cítila, jak se mi semeno uvnitř pomalu usazuje. Byla to ta nejšílenější inventura mého života.
V tu samou chvíli se ozvalo cinknutí hlavních vchodových dveří. Ztuhla jsem. Ranní směna. Vykukovali zpoza rohu, zatímco já jsem se snažila vypadat jako šéfová, která právě dokončila inventuru. Moje sukně byla trochu nakřivo, vlasy rozcuchané a v rozkroku jsem cítila každý krok, jak mě ta horká, lepkavá směs tížila. „Dobré ráno, Simčo, tak co, jak to dopadlo?“ ozvala se vedoucí ranní směny, zatímco si odkládala kabelku. Srdce se mi rozbušilo až v krku. Podívala jsem se na ni, pak na dveře skladu, za kterými Marek a Denis právě dokuřovali, a na tváři se mi usadil ten nejprofesionálnější, i když trochu křečovitý úsměv. „Inventura je hotová,“ vydechla jsem a můj hlas zněl nečekaně klidně, i když se mi nohy stále třásly. „Všechno je v pořádku. Můžete začít.“
Otočila jsem se a odkráčela k východu. Každý krok byl jako výslech, každé hnutí boků mi připomínalo, čím jsem před pár minutami byla. Ranní směna se dala do práce, jako by se nic nestalo, a já jsem odcházela z obchodu, v hlavě ozvěny jejich smíchu a v sobě horké tajemství, které nikdo z nich nikdy nepochopí. Cesta domů byla peklem. Seděla jsem v autobuse, nohy křečovitě od sebe, a cítila, jak ta hustá směs pomalu vytéká. Intimka byla během chvíle úplně nasáklá, ztěžkla a hřála mě mezi stehny jako teplý obklad. Celé mé nitro bylo po okraj plné jejich výronu, který ta ubohá vložka prostě nedokázala zastavit.
Doma mě manžel naložil do auta a odvezl na pohotovost. Verdikt: podvrtnutý kotník a sádra na tři týdny. Teď ležím na gauči, manžel mi obětavě nosí pití a lituje mě, jak je ta práce noční vedoucí nebezpečná. Já se jen tajuplně usmívám do polštáře, zírám na bílou sádru a v duchu cítím tu horkou, lepkavou ozvěnu v mém rozkroku. Manžel nemá ani potuchy, že ta žena, kterou tak laskavě opečovává, je stále naplněná hříchem dvou jiných mužů. Kotník sice skončil v gipsu, ale ten sex byl prostě neskutečně, dokonale super. A stál za každou vteřinu té bolesti.
Pokračování příště…
