Telefon zavibroval krátce po sedmé.
Na displeji byla jediná zpráva.
V 8:15 na nádraží. Bílý top. Bílou sukni. Černé kalhotky. Bílé ponožky. Černé tenisky. Široký obojek. Vajíčko.
Nic víc.
Odepsala jsem jedinou větu.
Ano, Pane.
Připravila jsem se přesně podle pokynů.
Když jsem si kolem krku zapnula černý kožený obojek, na okamžik jsem se podívala do zrcadla. Vibrační vajíčko usadila na své místo.
Pak jsem vzala malou kabelku a vyrazila.
Na nádraží už stál na nástupišti.
Když mě uviděl, jen krátce přikývl.
„Pojď.“ a zapnul vibrace mě hračky do rytmu jeho playlistu.
Zařadila jsem se vedle něj a společně jsme nastoupili do vlaku.
Seděla jsem u okna.
Vlak se pomalu rozjel a krajina směrem k Praze začala ubíhat za sklem.
Vibrace byly nepravidelné a o to hůř jsem odolávala.
Naštěstí měly lehčí intenzitu.
Pole střídaly malé vesnice, občas les, občas rybník.
Neptala jsem se, kam jedeme.
Věděla jsem, že až bude chtít, řekne mi to.
V Praze nás čekal přestup a dál.
Po nějaké době vlak zpomalil.
Na nástupišti se objevil nápis Poděbrady.
Vystoupili jsme mezi ostatními cestujícími a vydali se směrem z nádraží.
Pán šel klidným krokem, já půl kroku za ním. Nikdo z kolemjdoucích nevěnoval našemu uspořádání pozornost.
Občas přidal intenzitu a zase ubral.
Chvílemi jsem musela vypadat že se mi chce čurat.
Jakmile jsme došli na lázeňskou promenádu, okolní ruch jako by zpomalil.
Vysoké stromy vrhaly stín na širokou cestu, lidé posedávali na lavičkách a z okolních kaváren se linula vůně čerstvé kávy.
Pán zamířil na zahrádku jedné z nich.
Posadil se na okraj přímo k prvnímu stolu od cesty.
Zůstala jsem stát.
Krátce se na mě podíval.
„Sedni si.“
Teprve potom jsem usedla naproti němu.
Přišel číšník.
Objednal espresso pro sebe a cappuccino pro mě a četl zprávy na síti.
„Sundej kalhotky a polož je na stůl“ řekl a dál aniž by zvedl oči.
Polil mě pot.
Za mnou procházeli lidé na promenádě, na zahrádce sedělo také asi deset hostů.
Poslechla jsem.
Sundal a jsem kalhotky a složila je na stole.
„Tak ne“ řekl a já věděla.
Rozprostřela jsem je tak aby byl vidět mokrý flek v nich.
Číšník přinesl kávu.
Zarazil se když viděl kalhotky na stole, ale položil kávu a odešel.
Několik minut jsme jen poslouchali cinkání šálků a tiché hovory hostů kolem nás.
Pak ke mně zvedl oči.
„Jak se dnes cítíš?“
„Dobře, Pane.“
„To rád slyším.“
Na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv.
Dopili jsme kávu.
„Vezmi si je do ruky a půjdeme“ řekl a pokračovali jsme dál promenádou.
Slunce už začínalo příjemně hřát a mezi stromy foukal lehký vítr.
Pán neustále měnil, vypínal a zapínal intenzitu vibrací.
„Utři se“ řekl u jedné z laviček.
Opřela jsem nohu o lavičku, vzala kalhotky do ruky a otřela svůj úplně mokrý rozkrok.
Šli jsme dál.
Po několika stech metrech jsme zastavili u cukrárny.
Ve vitríně byly desítky barev.
Podíval se na mě.
„Jakou zmrzlinu?“
„Pistáciovou, Pane.“
„Dobře.“
Za chvíli jsem držela v ruce kornout s pistáciovou zmrzlinou, zatímco on si vybral citronovou.
Vyšli jsme znovu na promenádu a pomalu pokračovali směrem k řece.
„Chutná?“
„Ano, Pane.“
„To je dobře.“
Sešli jsme dolů k Labi.
U vody bylo chladněji.
Řeka líně plynula mezi zelenými břehy.
Po stezce jezdili cyklisté, běžci míjeli rodiny s kočárky a ve stínu stromů seděli rybáři.
Pán zpomalil.
„Pojď vedle mě.“
Přešla jsem po jeho levici a srovnala krok.
Minuli jsme nábřeží bar
Dlouhou chvíli jsme šli mlčky.
Poslouchala jsem šumění listí, vzdálené hlasy lidí i zvuk vody narážející na břeh.
Neměla jsem potřebu ticho přerušovat.
Po několika minutách se mě zeptal:
„Je ti příjemně?“
„Ano, Pane.“
„To jsem chtěl.“ řekl a zastavil u lavičky.
„Sedni si„ řekl pán.
Byl tu klid jen opodál seděl jakýsi ošuntělý muž a jedl suchý rohlík.
Pán začal měnit intenzitu vibrací „Udělej se a půjdeme“ řekl.
Viděla jsem že muž je momentálně jediný kdo je v naší blízkosti.
Roztáhl a jsem nohy a začala si rychle honit poštěváček abych to zvládla co nejrychleji.
Snažila jsem se uvolnit.
Povedlo se.
Cítila jsem že se to blíží.
„Stoupni si k tomu celém k němu“ řekl pán a já viděla jak mě muž sleduje.
Stoupla jsem si, nohu opřela o lavičku a pokračovala.
Konečně.
Sevřela jsem se celá a orgasmus se mi rozlil po těle.
Nechala jsem to doznívat.
„Bez k němu, utři si ji a dej mu ty kalhotky na lavičku vedle něj“ řekl pán.
Přešla jsem k muži.
Sledoval mě a já viděla jak mu ve špinavých kalhotách stojí ocas.
Opřela jsem nohu o lavičku na které seděl, vyhnula sukni, kalhotkami projela od análu mezi pysky až k poštěváčku, kalhotky položila vedle něj na lavičku a odešla k pánovi.
„Hodná x jedeme domů“ řekl pán.
