Včera ráno znenadání
navštívil nás listonoš!
vymrdal mou hezkou paní,
když jsem já šel vynést koš.
Já nežárlím, nejsem smutný
pošťák je můj kamarád.
Udělal co bylo nutný,
protože mi nechce stát.
Prcal kundu, lízal stehna
zadýchal se velice.
Moje stará, to je běhna,
ví to celá ulice.
Velký zadek to je poklad!
Dodá šmrnc a dodá styl!
Říkal pošťák nejmíň stokrát,
pak ji jemně vyprstil.
Zítra přijde, vím to jistě,
pozveme ho na kávu.
Bude ležet na mém místě,
už je ruka v rukávu.
Už ho vidím, jak ji bere
zepředu i zezadu.
Moje žena se jen směje,
zas má dobrou náladu.
Bude křičet, bude vzdychat,
ach můj bože, ach můj bože. ..
Když ji pošťák bude píchat,
postříká pak celé lože.
Bude prosit, bude plakat,
bude sténat od štěstí,
pošťák na ní bude skákat,
oddávat se neřesti.
Dělám si však trochu vrásky,
kvůli ženě pošťáka.
Chtěl bych jí dát trochu lásky,
ukážu jí čuráka!
Ať se koukne, ať si sáhne,
ať dělá co bude chtít!
Ona pošťákovi zahne!
Ví jak pero postavit!
Když pak zase z nenadání,
přijde pošťák za ženou,
budu já u jeho paní,
nazveme to výměnou.
