Každý z nás má na ramenou dvě bytosti, andílka, který nás chrání před vším špatným a čertíka, který nám naopak říká, abysme toho anděla nebrali zas tak moc vážně. Já osobně trpím vzácnou anomálií, protože mám místo andílka čertíky dva. Jeden mi našeptává, abych udělal nějakou špatnost, a ten druhý mi říká, že je to pořád málo.
Přestože už nejsem puberťák, ani není zrovna jaro, které by ve mě prudce probudilo mužské hormony, tak se přece jen ve mě hnul nějaký ten spodní pramen a příroda se přihlásila o své.
Má nová známost mě přesvědčila o tom, že žádné touhy nemá smysl držet ve svém nitru, byť by byly sebevíc zvrácené. Začala mě zasvěcovat do tajů BDSM, což pro mě doposud byla terra incognita. Ke každé správné hře jsou však potřeba nějaké hračky, a proto jsem se vydal do e-shopu na malý nákup. Zaplať pánbůh za tohle anonymní nakupování, protože v kamenné prodejně bych byl nejspíš trochu nesvůj. Ne, že bych v podobném obchodě nikdy nebyl, ale myslím, že psychická pohoda hodně záleží i na tom, jaké zboží člověk zrovna nakupuje.
Popustil jsem tedy uzdu své fantazii a především svým nízkým pudům. Součástí mého docela bohatého nákupu byl i mužský pás cudnosti, takzvaná klícka. S netrpělivostí jsem sledoval svoji mailovou schránku stejně jako všechny SMS, které mi dorazily, abych snad náhodou nepropásl ten očekávaný okamžik doručení zboží. Nastal den D a hned po práci jsem vyrazil do balíkovny pro očekávaný balíček. V balíkovně se na mne přes pult mile usmívala velmi mladá slečna a já jen litoval toho, že ona není součástí balení. Ó, jak zachtělo se mi její nevinnosti...
Tak zuřivě jako teď jsem naposled trhal krabici v pěti letech o vánocích, když jsem hledal pod stromečkem vytouženou stavebnici Merkur. Tentokrát jsem se však své vytoužené hračky dočkal. Byla tam! Bílá krabička s obrázkem růžové klícky. Ano, vím, že pro kluky je modrá barva a růžová je pro holky, ale myslím, že jsou situace jako například tahle, kdy na barvě asi zas tak úplně moc nezáleží. Nedočkavě jsem otevřel krabičku a vysypal z ní čtyři kroužky různé velikosti, klícku a malý zámeček s klíči. K použití není potřeba žádný návod. Stačí vzít některý z kroužků vhodné velikosti, otvorem v něm protáhnout varlata a penis, potom na penis nasadit klícku a celé to pak zajistit zámečkem. Jak prosté Watsone... Moje nabubřelé ego mi řeklo, že ty malé kroužky jsou pro ty kluky asijské co mají ta malá péra, a že pro nás evropany jsou ty větší. Ve své namyšlenosti jsem si vzal ten největší kroužek, protáhl jím jedno varle, pak druhé a nakonec i svého pindíka. Potom jsem vzal klícku, namačkal do ní svůj nástroj, přitiskl na patřičné místo a zajistil zámkem. Byl jsem na sebe hrdý, konečně jsem si mohl odškrtnout další věc na pomyslném seznamu svých přání. Dojímal jsem se nad tou nádherou a děkoval dětem v čínských továrnách, že se svou mizerně placenou prací tak usilovně starají o naše sexuální štěstí. Ačkoliv jindy svůj obsah trenýrek téměř vůbec nevnímám, teď mi kus plastu neustále dával na vědomí, že mezi nohama opravdu něco mám. Ne, že by mě to nějak tlačilo nebo mi to nějak překáželo, ale prostě jsem permanentně cítil, že v mých trenýrkách opravdu něco je. Líbilo se mi to natolik, že jsem v klícce strávil nejen celý zbytek dne, ale i celou noc. Ráno jsem si klícku sundal, abych v práci ve sprše nebo na záchodě u pisoáru náhodou někoho nepohoršoval. Zkoušel jsem v tom vykonat i malou potřebu, ale s klíckou je to lepší dělat na holčičí způsob. Je lepší sedět na míse, protože není úplně jasné, kam bude směřovat proud moči, a taky je dobré se po skončení utřít jako holka, protože takzvaně oklepávat není co. Druhý den po návratu z práce jsem spěchal, abych si znovu nasadil klícku. Zopakoval jsem celou proceduru nasazování a opět měl sám ze sebe radost. Pak mě ale napadlo, jak je to vlastně s tou ochranou cudnosti, a začal jsem experimentovat. Vzhledem k tomu, že po sestavení a uzamčení téhle hračky mezi návlekem na penis a kroužkem držícím varlata zůstává opravdu jen malá mezera, kterou může projít akorát tak kůže šourku, ale určitě ne varlata, mi bylo jasné, že tohle se bez odemčení prostě sundat nedá. Zjistil jsem ale, že pokud odkloním horní část kroužku od těla, tak mohu při troše šikovnosti vytáhnout svůj penis ze zajetí a hrát si s ním dle libosti. Tohle teda ne! Pokud má zařízení plnit svou funkci, je potřeba použít kroužek správného rozměru. Řekl jsem si, že když budu používat druhý největší kroužek, nebude to přece žádná ostuda. Nasadil jsem si tedy o stupeň menší kroužek, zkompletoval ho se zbytkem klícky a opět byl sám na sebe pyšný. Bylo poznat, že kroužek je opravdu menší. Ptáka se mi z uzamčené klícky vytáhnout nepodařilo. Ale asi mi to trochu tlačilo na varlata, a tím pádem mi i semeno začalo tlačit na mozek, protože večer jsem dostal nápad vyzkoušet ještě menší kroužek. Koule jsem do něj nějakým zázrakem nacpal, a zbývalo už jen provléct péro. Ještě, že když péro nestojí, tak je docela měkké a ohebné. Chytl jsem tedy svoji předkožku a protáhl ji mezerou v kroužku. Pak jsem tam začal ládovat i zbytek penisu. Povedlo se! S malým úsilím, ale byl tam! Měl jsem pocit, že se mi ze samé radosti začíná stavět. Jenomže jsem hned pochopil, že to není erekce z radosti, ale kvůli tomu, že tahle velikost kroužku byla opravdu skvělá na to, aby dokonale přiškrtila můj orgán. Krev mohla proudit pouze do něj, ale zpátky už ne. Můj ocas začal mít tmavší barvu a ačkoliv bych jindy jásal nad tím, jak na něm krásně naběhly žíly, teď jsem takovým nadšením neoplýval. Bylo mi jasné, že to není dobré. Zkoušel jsem kroužek sundat, ale nešlo to. Věděl jsem, že kroužek musí co nejdřív dolů, jinak můžu mít docela velký zdravotní problém. Začal jsem lehce panikařit. Vzpomínal jsem na různá telefonní čísla, a přemýšlel nad tím, které na telefonu vytočit. Policajti sice mají na autech načmárané cosi o pomáhání, ale zas tak úplně nevím, jestli skříplá péra jsou jejich obor. Zůstalo dilema, jestli zavolat hasiče nebo se vydat do nemocnice na pohotovost. Logičtější mi přišla ta nemocnice, protože přece jen šlo o ohrožení zdraví. Ještě nedávno jsem se smál všem těm historkám o tom, jak někomu v análu uvízla nějaká ta zelenina, malý vibrátor nebo jiný předmět způsobilý sexuální stimulace. Ženám se prý také někdy stává, že jejich vagína funguje pouze jako jednosměrka, a pro vycouvání je potřeba asistence lékaře. Teď už mi to zas tak směšné nepřipadalo. Přemýšlel jsem hlavně nad tím, jak vlastně budu na příjmu vysvětlovat s čím jsem tam přišel, a pak jsem si taky představoval, jak sestra s doktorem v ordinaci uchcávají smíchy z toho, jak jim popisuju celou příhodu. Nakonec by asi stejně volali ty hasiče, protože v nemocnici nejspíš nebudou mít potřebné vybavení na podobné situace.
Hasiči. Co by asi tak udělali hasiči? Mají vybavení na různé technické zásahy, takže by nejspíš na to vzali rozbrušovačku. Úplně jsem viděl, jak se na druhý den na internetu na Novinkách objeví článek o dalším debilovi doplněný selfíčkem hasičského sboru, rozbrušovačky a mého péra. Začal jsem to vidět opravdu v temných barvách. Moje tělo přece jenom není vrak havarovaného auta, takže by se klidně mohlo stát, že by toho uřízli víc než jenom ten kroužek. Moje další vize pak byla, jak jdu na úřad s tím, že potřebuji novou občanku, neboť se mi změnila sexuální identita. Jediná pozitivní věc by asi byla ta, že bych mohl nosit krajkové kalhotky, které jsem na ženách vždycky tak obdivoval.
Stop! Nenechám se přece zostudit nebo zmrzačit! Naštěstí mám doma dílnu ve které mám různé nářadí. Rozhodl jsem se tedy, že se ze zajetí vyprostím svépomocí. Ačkoliv jiné plastové výrobky se lámou již při špatném pohledu na ně, na tomhle kroužku si soudruzi z Číny dali opravdu záležet. Asi to s tou cudností mysleli opravdu vážně. Nejdřív jsem kroužek zkoušel rozpůlit pomocí štípacích kleští. Kleště by si s plastem možná i poradily, ale šli moc málo rozevřít na to, abych do nich mohl vsunout kroužek. Pak jsem zvolil malou zahradní pilku. Po pár škrábancích na koulích jsem to radši vzdal. Začal jsem přemýšlet, kde mám flexu, ale to bych pak asi stejně musel na ten úřad kvůli výměně občanky. Další byly na řadě zahradnické nůžky. Zasunout je mezi tělo a kroužek šly docela dobře, ale s pevností plastu si stejně neporadili. Když jsem byl z celé situace dostatečně zoufalý a vystresovaný, tak jsem si všiml, že erekce opadla, takže se mi nakonec podařilo vysvobodit se z kroužku i bez cizí asistence. Byla to fakt úleva. Nejen fyzicky, ale i duševně, protože jsem se tak vyhnul tomu, že bych musel před někým přiznat co jsem za debila. Zbytek večera jsem pak strávil tím, že jsem svou chloubu léčil z pohmoždění a drobných šrámů měsíčkovou mastí.
Ale ještě není všem dnům konec, ještě jsem nevyzkoušel ten nejmenší kroužek...
