Noc, kdy jsem neotevřel oči

Jednoho horkého červnového víkendu jsme se s partou přátel domluvili, že vyrazíme na chalupu kamarádky mé manželky. Znají se už od střední školy a dodnes patří k nejbližším přítelkyním, takže podobná setkání jsou pro nás už takovou tradicí. Společně s námi přijelo ještě několik dalších přátel. S čím ale Romča vůbec nepočítala, bylo, že se na chalupě nečekaně objeví i její otec, který je zároveň majitelem chalupy. Nikomu z nás to samozřejmě nevadilo, jen bylo potřeba trochu zaimprovizovat s ubytováním. Po krátké domluvě nás Romča ubytovala v pokoji, kde měl své lůžko i její otec. S mojí manželkou se znal už od studentských let své dcery, kdy obě na chalupu pravidelně jezdily, takže mu to připadalo naprosto přirozené. Ostatní se ubytovali v pokojích v patře a Romča se svým mužem přespali společně s přáteli, které pozval právě on.

Letní atmosféra

Horký, takřka letní den nabízel pohledy na poloobnažené ženy, které jsme si my muži užívali, včetně pana domácího. Koupání v přilehlém rybníku chladilo naše rozpálená těla, mysl i touhy mnohých z nás. Den i zábava plynuly, popíjelo se vínko, nechyběl humor ani dvojsmysly. Postupně se páry přece jen trousily do ložnic, stejně tak i Romanin otec. My jsme ještě chvíli poseděli s Romanou, jejím mužem a našimi „novými přáteli“, které mezi nás přivedl právě on. Celý večer jsem pozoroval svoji ženu. V lehkém tílku se jí krásně rýsovala drobná prsa, která často zvýrazňovaly tvrdé bradavky. Ten pohled si celý den užívali všichni muži a mě vždy těší, že jejich pohledy směřují právě tím směrem. Bylo vidět, že si toho všímá i pan domácí, přesto se vše neslo v příjemné a uvolněné atmosféře. ##Odmítnutí před spaním Když jsme vešli do pokoje, žena se svlékla do roucha Evina. Měsíc ozařoval pokoj a já jasně viděl její siluetu. Pohled na ni mě okamžitě vzrušil. Přistoupil jsem k ní, objal ji, políbil, sevřel ji za zadeček a pošeptal jí, jak moc ji chci. „Nech toho miláčku, je tady domácí,“ zašeptala. Jemně se mi vysmekla a vklouzla pod deku. Stál jsem vedle postele vzrušený a po chvíli jsem si lehl za ni. Ležela na boku zády ke mně. Přitiskl jsem se k jejím zádům, objal ji kolem pasu a snažil se svůj ztopořený pyj jemně vsunout mezi její stehna a dostat se do jejího klínu. Toužil jsem po ní a doufal, že podlehne okamžiku. „Nech toho, to nejde,“ zašeptala tiše. Odtáhla se, otočila se ke mně, něžně mě políbila a s úsměvem řekla: „Budeme spát, jo?“

Nečekané probuzení

Ještě chvíli jsem ji pozoroval ve svitu luny, než jsem usnul. K ránu mě ze spánku probudilo jemné, pravidelné pohupování postele. Chvíli jsem nevěděl, jestli ještě sním, nebo už jsem vzhůru. Opatrně jsem pootevřel levé oko. To, co jsem spatřil, mě doslova opařilo. Celé tělo mi ztuhlo, srdce se prudce rozbušilo a během okamžiku jsem byl úplně vzhůru. Krev se mi rozproudila v žilách a můj penis se okamžitě ztopořil. Manželka ležela na pravém boku, otočená směrem ke mně. Na jejím levém ňadru spočívala mužská ruka, která je pomalu a něžně hladila. Kousala se do spodního rtu a ze všech sil se snažila potlačit každý vzdech. Nehýbal jsem se. Jen jsem zadržoval dech a snažil se neprozradit, že už nespím. Teprve po několika vteřinách mi pravidelné pohupování postele prozradilo zbytek. Muž ležící za ní, kterému ta ruka patřila, do ní pomalu přirážel.

Vnitřní boj

V hrudi se mi sevřela žárlivost, ale současně mnou projela vlna vzrušení. Hlavou mi běžely dvě naprosto protichůdné myšlenky. Jedna křičela: „Zastav to.“ Druhá byla mnohem tišší, ale o to naléhavější: „Nepřerušuj je. Vždyť právě tohle sis tolikrát představoval.“ Ležel jsem bez hnutí a horečně přemýšlel, co udělám. Nakonec jsem se rozhodl. Budu dál předstírat spánek. Pootevřeným okem jsem sledoval děj, který se přede mnou odehrával, a zároveň vnímal dosud nepoznané pocity. Manželka jen lehce vzdychala. Jeho ruka opustila její ňadro a pomalu sklouzla přes bříško níž. Podle jejích reakcí jsem si domýšlel, že ji jemnými doteky přivádí k ještě větší rozkoši. Každý její zrychlený dech a sotva slyšitelný vzdech mě utvrzoval v tom, že prožívá něco, co přede mnou ještě nikdy nezažila. Přitom jsem si nemohl nevzpomenout, jak mě před usnutím něžně odmítla.

Odhalení

Po chvíli jsem konečně spatřil jeho tvář. Byl to on. Pan domácí. Jemně líbal manželku na šíji, občas na ucho, do kterého jí neslyšně cosi zašeptal. Polohlasem mu odpověděla: „Já taky ano.“ Ležel jsem bez jediného pohybu. Každá vteřina se zdála nekonečná a v hlavě mi vířilo víc otázek než odpovědí. Měl jsem chuť vyskočit, rozsvítit a celou tu podivnou noční hru ukončit. Jenže stejně silně jsem toužil zjistit, co se vlastně stalo a proč. Pohupování postele na okamžik zesílilo. Její dech se zrychloval a vzdechy byly stále naléhavější. Poznával jsem, že se blíží k vrcholu. Pak se najednou všechno zastavilo. Zůstala ležet nehybně a jen zhluboka oddechovala. Podle všeho jsem usoudil, že ve stejném okamžiku vyvrcholil i on a své sémě zanechal v jejím lůně. Jeho ruka vyklouzla zpod přikrývky, něžně uchopil její tvář, pootočil ji k sobě a dlouze ji políbil. Poté tiše vstal, opatrně přešel pokoj a uložil se na své lůžko na druhé straně místnosti, jako by se vůbec nic nestalo.

Ticho po bouři

Po několika nekonečných vteřinách jsem ucítil, jak se manželka nepatrně přisunula blíž. Její ruka opatrně našla tu mou a pevně ji stiskla. Zůstal jsem ležet bez hnutí. Ten tichý dotek ve mně vyvolal ještě větší zmatek než všechno, co jsem před okamžikem viděl. Přemýšlel jsem, jestli to byl okamžik, který vznikl náhodou, nebo něco, co začalo dávno před tímto večerem. Vzpomínal jsem na všechny nenápadné pohledy během dne, na drobné úsměvy i letmé doteky, kterým jsem tehdy nepřikládal žádný význam. Teď se mi vracely jeden po druhém a skládaly obraz, který jsem do té chvíle vůbec neviděl. Zadržoval jsem dech a snažil se působit klidně. Věděl jsem, že jediné neuvážené pohnutí by mohlo všechno změnit. A přesto jsem zůstával nehybný. Ne proto, že bych nevěděl, co udělat, ale proto, že jsem se bál odpovědi, která by přišla, kdybych otevřel oči dokořán…