Letní dovolená s Radimem I

Nevím čí to byl nápad, spíše to byla sázka. S kamarádem Radimem jsme se neviděli dlouho, asi rok. Takže nás napadlo spolu podniknout letní dovolenou. Jednou ze zajímavostí byly minimální, až nulové náklady. Tou druhou byla ona výzva, že celou dovolenou budu převlečený za Nikol. "Víš, jaké to je pracné se vůbec nalíčit?" Řekl jsem. On, že neví, ale na youtube je vše. Dodal, že pokud mám dovolenou strávit jako Nikol, tak potřebuju více hader. "Jsem na hadry přímo expert! Pár přítelkyň už jsem měl." Napsal Radim, že po cestě něco vybereme.

Jak ale docílit minimálních nákladů na cestu? Autostopem přece. Nápad zněl dostatečně šíleně i na nás. Vzali jsme s sebou jen každý malý bivakovací stan. A jinak co se skoro vešlo do batohu. No, když jsem nás viděl, nikam se mi moc nechtělo. Makeup se mi však docela povedl, což Radim komentoval pochvalným hvízdnutím. Zase jsem měl na sobě bývalé šaty Jany a umělá prsa, jako dárek od Tondy. Občas jsem se bavil tím, že jsem s nimi jen tak s rozběhem narážel do svých spolubydlících. A měl jsem zrovna dlouhé vlasy, takže jsem se obešel i bez paruky.

"Tak co si stopneme?" Zamyslel se Radim. A já mu vysvětlil, že to takhle nefunguje. Začal stopovat, ale marně. "Pojď se tu postavit ke mně!" Řekl Radim. Opět nikdo. "Počkej, já jdu stranou." Řekl Radim. Sotva zmizel z výhledu, zastavilo mi auto. "Na hranice vás vzít nemůžu, jedu jen poblíž." Řekl obtloustlý řidič staré fabie s brýlema jako dvě lupy. "Chce slečna jet vepředu?" Zeptal se. Chtěl jsem. Interiér auta vypadal příšerně. Radim se bavil dokonale narážkama na mě. Řidič auta mě měl za jeho přítelkyni, že si tohle dovolí. Radim byl o dost drzejší, než já. Proto taky řekl co řekl. "Nechal byste se vykouřit od mojí přítelkyně?" Zeptal se. Pána tím uvedl do rozpaků.

"Já mám ale paní." Řekl pán a zamyslel se chvíli. Koukl na volant, na mě, na volant, na mě... "Aaaahh." Mávl rukou. Nechápal jsem, ale byl to jeho způsob, jak říct, že jo. Nechtěl si nastříkat v autě a tak se opřel za benzínkou. Při té vší spontánnosti jsem mu zapomněl říct, že jsem vlastně stejného pohlaví, jako on. Ale bylo to tak vzrušující! Asi i pro něj, protože si kvůli nám udělal zajíźďku. Když jsme se loučili, pán prý Radimovi ještě něco vrazil do ruky. Byly to eura, protože pán byl ze slovenska. "No vidíš, za tohle budeš mít pěkné hadříky." Řekl Radim. "Radši ti vůbec neřeknu, kolik nám dal. Možná jsi tolik nevydělal kdysi na své brigádě." Dodal. "Brigádu mi ani nepřipomínej!" Okřikl jsem ho. "Víš, že není poznat, že na mě nekřičí ženská?" Provokoval Radim. "Možná to bylo pánovýma brýlema." Řekl jsem. A ten bordel všude v autě nebylo třeba komentovat.

Druhý stop jsme našli na benzínce. Byla to mladá řidička. Mířila až do Mnichova, a to se nám docela hodilo. Její auto bylo velice prostorné a čistě uklizené. Cestou však poznala, že nejsem žena, i přes parfém Půlnoční kurva. Prořekl jsem se. Nicméně nám pochválila náš šílený podnik. Do Mnichova jsme dorazili k večeru. Necítili jsme se nijak moc unaveně. A opět jsme se zkusili zeptat u benzínky. Spíš jsem se ptal já. Radim měl totiž nevalnou úspěšnost. "Jen Verona." Řekl německy postarší řidič bavoráku. Z Mnichova jsme se však chtěli dostat, než bude noc, tak jsme nasedli. Pán asi zapomněl, že veze lidi, tak na to trochu dupnul. Trochu víc, až se Radimovi otočily panenky. A ta věc, co jsem viděl, když si sáhnul pro cigarety do skřínky pro spolujezdce. Hned jsem s ním cítil v autě bezpečněji. Přesto mu Radim lámanou němčinou nabídl to samé, co předtím pánovi ve fábii.

Naštěstí nás s díky odmítl kvůli přítelkyni, ale vzal si na mě email, vlastně si ho tak nějak po německu vyžádal. Něco jsem mu nadiktoval a rád jsem vystoupil z jeho auta. Ve Veroně jsme byli dřív než podle plánu, protože jsme se tam doslova přiřítili ve dvě ráno. Stopovat v noci se nám nechtělo. Tak jsme se do rána poflakovali po městě. Ráno jsme stopli(já) jednoho švýcara. Jeho auto jako švýcarské hodinky zdaleka nešlapalo. Spíš vypadalo poněkud zašle. Mířil však do Florencie. Pán byl čerstvě rozvedený, takže na Radimovu nabídku s nadšením kývl. Chtěl si však zašukat i klasicky, což pochopitelně nešlo. Zrovna, co mi to nastříkal do pusy se nahnul a šáhnul mi do rozkroku. Neříkal však nic. Jen se zvláštně pousmál. "Thanks!" Řekl, když nás vysazoval.

"Na to si musíš dát bacha, ať ti tam ten příští nešahá!" Dělal rozumy Radim. "To vím taky!" Řekl jsem. "Viděls jak se podíval?" Řekl Radim.

Nechal jsem na Radimovi stopnout další auto. Trvalo to docela dlouho. Tentokrát zastavil mladší řidič. Měl cestu do Consenzy. Doporučil nám místo, kde by se daly rozdělat bivaky. Avšak ty se dají rozdělat všude, pokud vás s nimi nevyhodí. Venku bylo naštěstí teplo i v noci, takže bivakování bylo docela pohodlné. "Kurva, mě z toho bolí záda!" Zakřičel ráno Radim, zatímco jsem si narychlo obnovoval vrstvu makeupu. "Co mám říkat já?!" Řekl jsem. U benzínky jsem vzbudil trochu pozdvižení, když jsem si zašel na pány k pisoáru. Asi doslova.

Koukal jsem, jak na mě přitom civí jeden pán. Udělal jsem koketující gesto tak, jak jsem si je doma cvičil před zrcadlem. Dotyčný byl kamioňák. Vzal by mě, ale měl jen jedno místo. "Škoda!" Řekl jen řečí, co jsem neznal, ale fakt asi říkal "škoda!" Ze srandy jsem otevřel kabinku záchodu a gestem ukázal, ať jde blíž.

"Kde jsi tak dlouho?" Řekl Radim, který na mě u benzínky čekal s dalším řidičem. Já mu odpověděl, že jsem se trochu zdržel při pudrování. Dotyčný řidič byl čech, proto mu byl Radim schopen popsat cíl trasy. "No tak já vás vemu, tam jedeme taky!" Myslel svojí manželku, která čekala v autě. Nasedli jsme teda s Radimem a já z okna uviděl onoho kamioňáka. Cesta s nimi byla asi nejpohodovější ze všech.