😀 Pohádka o Lidech s maskou a falešné sebejistotě 😀😀
​Byl jednou jeden svět, kde se opravdový charakter hledal strašně těžko. Lidé v tomto světě chodili venku s maskami na tváři. Tvářili se jako největší dobrodinci, ale pod maskou schovávali jen faleš, závist a prázdnotu. 😀😀
​Mezi nimi žil jeden člověk, který byl na svou masku obzvlášť hrdý. Měl v sobě neskutečný pocit sebejistoty a myslel si, jak je ve všem lepší než ostatní. Chodil s hlavou vztyčenou a smál se lidem do očí, protože věřil, že jeho faleš nikdo nikdy neodhalí. 😀😀 Pro ty normální lidi s čistým srdcem to byl obrovský výsměch. Normální člověk má totiž k takovému podrazáckému chování strašně daleko a nedokáže pochopit, jak někdo může takhle žít. 😀😀
​Jenže stačilo, aby ten dotyčný chvíli mluvil a ukázal své činy, a každý rozumný člověk ho hned prokoukl. Masky totiž dřív nebo později spadnou a ukáže se, co v lidech doopravdy je. Ti falešní sice dál žijí v té své namyšlené bublině, protože pravé hodnoty ještě vůbec neznají, ale pravda se utajit nedá. 😀😀
​A na závěr pamatuj: Můžeš mít sebejistoty kolik chceš a schovávat se za jakoukoliv masku, ale charakter si nekoupíš. Karma si tě najde jiným vzduchem a vrátí ti to přesně tak, abys jednou pochopil, že s falešnou tváří zůstaneš nakonec úplně sám!