Toho nápisu jsem si v dámské šatně všimla někdy před měsícem, musel se tam objevit krátce předtím. Napsaný drobným, ale úhledným písmem v rohu z boku skříněk, aby ho každá vedle něj sedící po chvíli zaznamenala, zároveň ale aby nepopouzel hned ode dveří uklízečku k…
"Anet, co se furt tak usmíváš?", zaútočí přes stůl Vanesa kolem druhé, až sebou poplašeně trhnu. Já se usmívám? No, asi jo... "Tak je pátek, těším se, až vypadnu.", zamumlám neurčitě. "Jůů, vy máte s Robinem něco v plánu? Nějakou akci? Něco romantickýho?", vyzvídá…
"Tak copak dneska, mistře? Další marný pokus prorazit v tomhle prohnilém státě s uměním?", přivítala mě tentokrát obzvlášť zasmušile skladnice Ema a skepticky odfoukla svou černou ofinu z čela. "Nebuď protiva, Emo! Určitě to dopadne dobře. No ahooooj Emile, to koukáš,…
"Ještě jednou vidět Spartak hrát...", zanotoval neznámý hlas, až jsem sebou trhnul já i kudrnatá grafička Kamila, pod jejímž svetrem má ruka teprve před chvílí nesměle vystoupala od bříška na křivku prsa a prsty se přes košíček podprsenky začaly seznamovat s reakcemi…
Vleže jsem pozoroval míhající se světla a stíny na stropě a smiřoval se s tím, že mě vymknutý kotník, následek pádu ve skladu našeho výtvarného družstva, pár dní nepustí z bytu. Před lety jsem to už zažil, ještě na střední, přímo v maturitním ročníku, kdy jsem si se…
Když jsem skončil s hlídáním domu kolegy Kasalického, které mi zpříjemnil dvěma sezeními s amatérskými modelkami Bětkou a Hedou, vrátil jsem se do Prahy, abych pracoval na své mozaice do soutěže o výzdobu zasedačky pražské "továrny na kde co", jak jsem si ji překřtil.…
Po mém návratu z Posázaví jsem byl za svou mozaiku v zasedačce nové budovy továrny na léčiva vedením výtvarného družstva pochválen, i když tak trochu nanicovatě. "Emilovi se to povedlo, tamní vedení bylo moc spokojené, dokonce nás pozvalo na slavnostní otevření té…
Po návratu z Mikulova, kde jsem se pokusil svou mozaikou zkrášlit nepříliš inspirativní vrátnici zdejších strojíren, jsem maličko zadoufal v to, o čem si hrdličky v kancelářích našeho výtvarného družstva už nějakou dobu štěbetaly: zakázku v Praze. Jak se ale ukázalo na…
Seděl jsem na nízké zídce, cítil na tváři teplo odpoledního sluníčka a dumal nad tím, jak se může jedním malým pohybem hlavy scenérie před očima úplně proměnit. Když jsem se podíval doleva, otevřelo se mi úžasné panorama mikulovského zámku a samotného městečka,…
Když jsem odcházel ze zasedačky našeho výtvarného družstva, roli s rozkresy nové mozaiky pod paží, musel jsem se mimoděk usmívat. Další továrna, další úkol socialistického umění, kde budu dělníkem estetiky, lepícím kostičku za kostičkou do velké mozaiky, měl tentokrát…
