Potkala jsem ho v okamžiku, kdy jsem už nevěřila, že mě může něco vyvést z klidu. Nepotřeboval na sebe upozorňovat hlasem ani okázalými gesty. Stačilo, aby vešel do místnosti. Vysoký, statný muž s tmavými vousy, hlubokýma černýma očima a klidným výrazem. Nepůsobil nebezpečně. Působil jistě. Když se naše pohledy střetly, na okamžik se zastavil čas. Neuhýbal očima. Jen se lehce usmál, jako by věděl…
Histoires (2)
Stál přede mnou a nemusel říkat nic. Stačil jeho pohled – klidný, pevný, přesně věděl, kam patřím. Cítila jsem to v břiše jako jemné stažení, v kolenou jako slabost, kterou jsem si dovolila mít. „Podívej se na mě,“ řekl tiše. Poslechla jsem. Ne proto, že bych musela, ale proto, že jsem chtěla. Přistoupil blíž. Vzal mi bradu mezi prsty a zvedl hlavu tak, abych nemohla uhnout. Nebolelo to. Bylo to…