Černá vdova - Touha v pavučině

Válím se v postýlce a střádám neproniknutelné sítě.
Sítě, do kterých chytám své oběti. Jakmile o ni, o mne, byť jen pohledem zavadí, zachytím je a nepustím.
Jsou mí.
Čím více se snaží vymanit, tím více mi propadaji. Zamotávají se víc a víc.
Je lehké dostat se pod kůži a kousnout. V blažené nevědomosti se z nich pak stávají naprosto oddaní otroci mého Já.