Oheň a popel: Spiritualita
Oheň a popel: Duchovní alchymie vs. mýtus o léčení
Rozhodl jsem se začít psát i o této cestě. O cestě, která nehledá úkryt v bezpečí průměrnosti, ale odvahu k absolutní celistvosti. Cítím, že v tomto prostoru plném „zjemňování“ a „léčení“ chybí hlas, který by se zastal pravdy ohně a dravosti. V dnešní době se rozmohl nebezpečný duchovní nešvar: snaha „léčit“ a „korigovat“ vše, co v lidské duši plane příliš silně. Pod maskou soucitu se plíživě šíří přesvědčení, že každá intenzita, každý extrém a každá hluboká touha po hraně je jen důsledkem „zranění“ nebo „traumatu“. Je to však hluboký omyl vnímání. Cesta dravosti není nemoc. Zatímco mnozí nabízejí „zjemňování“ jako lék, zapomínají, že duše někdy potřebuje oheň k tomu, aby spálila masky falešné slušnosti. To, co je z pohledu povrchní psychologie nazýváno „extrémní preferencí“, může být v rovině ducha posvátnou alchymií. Je to proces, kde se člověk skrze intenzitu dotýká samotného jádra své existence. Nazývat touhu po hloubce a dravosti „útěkem před emocemi“ je projevem duchovní pýchy. Je to snaha zkrotit to, co je nezkrotitelné. Pravé spojení nevzniká v sterilním prostředí „vzájemného schválení“, ale v ohni pravdy, kde se potkává dravost s odevzdáním.
Budu o těchto hloubkách psát dál. Bez omluv a bez snahy se zalíbit těm, kteří se bojí vlastního stínu. Nepotřebujeme být spaseni ze své vášně. Potřebujeme ji proměnit v uvědomění. Ale to se neděje útěkem k jemnosti, nýbrž projitím přímo středem ohně.



Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.