Sto amatérů. Stačilo.

Tak jsem si po přečtení blogů a diskuze o slušnosti muže zdvořile odmítat namísto neslušného ignorování řekla, že zkusím po letech otevřít vzkazník a opravdu všem odpovědět.

I na "ahoj". I na obrázek tyčícího se… kousku amatéra. I na hulvátské "zašukáme" bez pozdravu.

Ano. Po letech jsem se rozhodla dělat dobro. A stanovila jsem si vzorek 100 ks.

Na počátku musím říct, že si samozřejmě uvědomuju, že už jsem těžce za zenitem. Už někdy před pětatřicítkou mi to ostatně do tváře vmetlo moje vlastní děťátko, disponující nejen pověstnou dětskou upřímností, ale i smyslem pro humor. Drsný humor. Po mamince.

Ale teď spíš myslím ten fakt, že nejsem čerstvé maso, co si právě založilo profil a zaslouží si kobercový nálet dřív, než se stihne rozkoukat a zjistí, jak to tu chodí. Bylo mi teda jasné, že 100 kousků nenasbírám během jednoho dne. Nakonec to ale trvalo celý týden. A to mě přece jen zklamalo, tak dlouhý sběr jsem nečekala.

A teď důležitá poznámka, aby bylo jasno: nic ani nikoho na amatérech a priori nehledám. Jenže zároveň nejsem ani člověk, který má na krku ceduli nesahat, nekoukat, neoslovovat. Pokud by pokec ukázal, že jsme na stejné vlně, zajít na kafe by se klidně dalo domluvit.

Takže informaci, že nehledám nikoho ani nic, dostali buď na přímý dotaz, co tady hledám, nebo když mi bez jakéhokoliv zjišťování, co vlastně chci, rovnou naservírovali, co se mnou udělají.

V obou případech děkuju za iniciativu, ale některé scénáře fakt nepotřebuju dostávat jako trailer k pornofilmu.

Jo a ještě jedna věc: všem subjektům byla poskytnuta personalizovaná odpověď. Žádný Ctrl+C a Ctrl+V. Žádná hromadná rozesílka. Každý dostal své. V rámci slušnosti, výzkumu a mého postupného vyhoření.

Dickpics jsem dostala pouze 4. Jako svoje představení hned v první zprávě to kupodivu pojal jen jeden amatér. Nestěžuju si. Je možné, že bych se dostala na mnohem vyšší čísla, kdybych polovinu zájemců neutnula už ve druhé větě.

Ačkoliv se mi zdá vzorek docela velkej, tentokrát tam kupodivu úplně chyběli chlapi, co na odmítnutí reagují vulgárními nadávkami. Překvapilo mě to. Ne že bych hned věřila na zázraky. Spíš mám podezření, že se mi jen sešel neobvykle slušnej týden.

Zhruba dvě třetiny odmítnutých vzalo informaci, že nikoho nehledám, jako fakt a zatím znova nenapsali. Ze zkušenosti ale vím, že s odstupem to část zkusí znova. Tady totiž někteří fungují tak, že nic nehledám není sdělení. Nic nehledám je překážka. A překážky se přece překonávají. Nejlépe opakovaně.

Co mě taky překvapilo, že psalo dost lidí z jiného kraje. Podle všeho to byli optimisti, co doufali, že jsem z té části bližší jejich kraji. No, smůla.

Když jsem měla otevřený vzkazník kdysi v minulosti, měla jsem taky popisek, co (ne)hledám. Tehdy jsem tam měla mimo jiné napsané, že ve vzkazech uvítám ty, kteří vědí, kam patří měkký a kam tvrdý (i/y). Samozřejmě nejvíc rádobyvtipných narážek bylo, že ví, kam patří tvrdej, že s měkkým moc zábavy není.

Však víte. Humor na úrovni puberťáků z deváté třídy základky.

Pár lidí už tenkrát reagovalo na několik blogů, co jsem v tu dobu měla. Pár místních matadorů mi dalo nějaká varování do začátku.

Teď mi v podstatě 99 % prostě pochválilo fotky.

A to je pro mě vlastně nejvtipnější část celého experimentu. Protože slyšet po jednaosmdesáté, že mám krásný nohy, je otravný. Obzvlášť, když si to sama nemyslím.

Čtyři kousci to zkusili s nabídkou na focení. To mě pobavilo. Jednak proto, že se svýma pár amatérskýma obrázkama pořízenýma mobilem na stativu jsem vlastně docela spokojená. A taky proto, že jsem si v tu chvíli uvědomila, že jsem si nejspíš nikdy nevážila svých předností tak, jak bych měla.

Jo a kdybyste to náhodou nevěděli, mám prej fotogenická žebra.😂

Každopádně: experiment mi potvrdil jednu věc. Pro část lidí je asi fakt příjemnější dostat zdvořilé nemám zájem než ticho. Já tomu už věřím.

Jenže mi taky došlo, proč jsem měla vzkazník roky zavřený. Ne proto, že bych si chtěla hrát na nedostupnou. Ale proto, že abych někomu náhodou neranila ego, bere mi to neúměrně moc času.

A teď vy:

• Co je podle vás nejhorší start konverzace: jednoslovné ahoj, obecná lichotka, nebo rovnou instrukce, co s váma dotyčný/á udělá?
• Kdy jste naposledy šli s někým odsud na kafe a nelitovali?
• Jak vypadá první zpráva, na kterou se vám chce odpovědět?