Jak se "ne"stát sopkou ..

Nechci by člověk neměl brát na lehkou váhu. Protože jak to řeknete už to nejde vzít zpátky.

A když někdo nechce tak nechce . A pak má právo to říct. Ale jestli nechce a přitom by vlastně chtěl, jen má momentální chuť nechtít, nesmí to říct nahlas a doopravdy aby byl slyšen. Udělá to a už nejde dělat nic . Nemůže vrátit čas. Vzít to zpátky. Nejde to. Proč se to ale děje ?

Proč odmítáme když odmítnout vlastně nechceme ? Proč jsme na sebe nehezky a upjatě agresivní?

Každý den si pokládám spousty otázek na které neznám odpověď. Moc ráda bych ji znala . Dalo by se tomu pak předejít. Nemuselo by vznikat to trapné ticho a nebo naopak ten neukočírovatelný řev.

Jedna moje část by hrozně moc chtěla a druhá vůbec ne . Ať už se jedná o cokoliv. Ale vždy se snažím si to promyslet . Doopravdy a vážně. Všechny plusy a mínusy brát v potaz . Udělat si seznam pro a proti . Ne vždy to vyjde jak ma a ne vždy na to je dostatek času. Ale není dobré bez váhání druhému hned říct ne ,nebo nechci .

Sama moc dobře vím jaké to je slýchávat ne .nechci. není třeba. Ale ono když pro někoho celý den něco děláte a kolikrát to ani není příliš snadné. Pak uslyšíte z jeho úst to obávané "nechci". Ani vám už se pak nechce . Myslíte na toho člověka a ja vše co bude dobré a báječné a on vám pak řekne.. Ne. Nechci .

To by v tu chvíli vybuchl snad i ten nejméně předpokládaný člověk. Jako neaktivní sopka Říp.. Která už nikdy dle vědců nebude aktivní. I ta by byla v tuto chvíli schopna výbuchu. Vlastně to je asi přesně ono ..

Pocit neaktivní sopky která právě vybuchla.

I když se to u ní nepředpokládalo. Výbuch byl již zcela nemožný a nikdo s ním už nepočítal. A náhle se to vše doopravdy děje. Nestane obrovská panika a stres. Neví se co s tím a hlavně, už to nejde vrátit. Zamyslete se než někomu odpovíte že něco nechcete . Nestávejte se překvapitelně rychlou lávou pro druhé.